Jak se »trestá« v monarchii

Jsme neustále »masírováni« výklady o tom, jek žijeme v 21. století, které zcela vymazalo, anebo v brzké době vymaže nedostatky a anachronismy století minulých, tedy především století dvacátého a v něm v první řadě pozůstatky zločinných socialistických systémů. Naopak ponoříme-li se do minulosti hlouběji, pak se tón komentářů v našich mainstreamových médiích rapidně mění a náhle máme před sebou obdivné výkřiky o skvělých a následováníhodných vladařích všeho druhu (v našich podmínkách zejména o Habsburcích) a vůbec o úžasných poměrech v monarchistických a feudálních vládních systémech, které byly různými »úchylnými pokrokáři« na čele s komunisty a socialisty (ale ani Masaryk nevyvázne bez poskvrny) zpochybněny a nakonec zlikvidovány.

Tento postoj se promítá i do velmi příznivého vztahu k monarchiím dneška, ať už jde o monarchie absolutistické (např. Saúdská Arábie a další arabské emiráty, které jsou vnímány jako naši strategičtí spojenci) nebo o monarchie konstituční v některých vyspělejších státech, jako je třeba (zatím) Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Mimochodem se mi v této souvislosti vybavuje návštěva v (jiho)irském Dublinu, kterou jsme absolvovali v 90. letech minulého století jako učitelé VŠE v Praze, kdy jsem svým irským kolegům přednášel o situaci v tehdejší ČSFR včetně snah o prosazení restitucí bývalé šlechtě, což oni nemohli pochopit. Asi si představili, jak by uspěli s návrhy na restituce anglickým landlordům.

Co je nemožné v Irské republice, je ale možné v popřevratovém Česku. Součástí tohoto trendu je i bezmezný obdiv českých médií k britské královské rodině, která bývá prezentována jako arbitr morálky a konzervativních hodnot nabytých právě v té mýtické feudální minulosti. Sice je pravda, že všechny ty »Viktorie a Alžběty« v minulosti se aktivně podílely na anglických koloniálních zvěrstvech včetně např. vyvolání irských hladomorů v 19. století, po kterých počet obyvatel Irska klesl asi z 11 milionů na miliony tři, ale to nám nijak nebrání tuto formu vlády i britskou minulost oslavovat. Součástí této praxe je i vyzdvihování jakýchsi bulvárních »přešlapů« některých členů této vznešené rodiny, které vlastně mají dokumentovat, že i tato »vyvolená elita« má občas nějaké »pozemské« problémy, které ovšem řeší s noblesou sobě vlastní. Navíc je lepší, když si lidé s účastí povídají o starostech britské královny s nezdárnými ratolestmi a vnoučaty a jejich manželkami Charlesem, Williamem, Dianou, Camillou, Meghan apod., než aby se zamýšleli nad zločineckou historií této dynastie. Ostatně ne nadarmo svého času Lenin hovořil o korunovaných vládcích v Evropě jako o spolku válečných banditů.

V poslední době se pozornost bulváru soustředila na problém prince Andrewa. Je to přece jen trochu jiná historie, nejde o tak v zásadě banální problém jako v případech nekomfortních vztahů královny Alžběty a jejích snach z prvního i druhého kolena. Případ prince Andrewa navíc připomněl, jakým způsobem se chová celá dnešní globalizovaná elita. Pro osvěžení paměti jen dodávám, že jde o sexuálním zneužívání nezletilých dívek, které organizoval americký miliardář Epstein. Ten je nechal dopravovat do svého sídla, kde mu sloužily jako sexuální otrokyně. Na této »zábavě« se podíleli i někteří jeho prominentní přátelé. Mezi tyto přátele, i když ne všichni se přímo zapojili do těchto hrátek, patřili například mediální magnáti Rupert Murdoch a Michael Bloomberg, saúdský princ Muhammad bin Salmán, britský miliardář Richard Branson, režisér Woody Allen, herci Kevin Spacey, Alec Baldwin a Chris Tucker, bývalý britský premiér Tony Blair, zpěvák Michael Jackson, bývalý americký prezident Bill Clinton, členové rodin Kennedyů, Rockefellerů a Rothschildů, princ Andrew, bývalý americký prezident Donald Trump nebo bývalý izraelský premiér Ehud Barak. Je to prostě seznam globálních »hochů a děvčat, co spolu mluví«. Princ Andrew se ovšem zřejmě neomezil jen na povídání s globalistickými kamarády, ale přidával se i k pedofilním aktivitám. A královna Alžběta se opravdu rozzlobila. Neboť je jasné, že tento nezdárný syn a důstojník britské armády nedostál »těm nejvyšším standardům bezúhonnosti a morálky«, a musí tak »s konečnou platností dát sbohem svým mnoha vojenským hodnostem včetně např. titulu komodora RAF«, jak se píše v tisku. Zůstává mu ovšem titul viceadmirála britského královského vojenského námořnictva, který si vysloužil při přepadení výsostného britského území tisíce kilometrů od Británie na Malvínách. Ale co je nejhorší, Andrew ztratil právo být oslovován titulem »jeho královská výsost«, ale pořád ještě mu zbyl titul »vévoda z Yorku«, takže nemusí zas tak »smutnit«.

Člověk by nad tím výčtem příkoří snad zaplakal, ale i zároveň zapochyboval, jak je možné, že ani tak odporná kriminální činnost nakonec nevede k jeho celkovému odchodu ze všech funkcí. Doufejme, že pan viceadmirál a vévoda z Yorku bude ještě skutečně souzen.

Jinak ovšem kromě pedofilie by mnoho britských důstojníků mělo být souzeno za válečné zločiny, a to i v nedávné době. Vyjmenujme třeba masakry povstalců v Keni (povstání Mau mau 1952-1960), bombardování Jugoslávie, intervence do Afghánistánu a Iráku. Tam by se těch, kteří porušovali nejvyšší standardy bezúhonnosti a morálky, našlo mnoho, a nejvíc mezi těmi tzv. elitami.

Pavel JANÍČKO