Významnou ženou českého protinacistického odboje byla mladinká komunistka Marie Kudeříková. V loňském roce jsme vzpomínali 100. výročí jejího narození. Na podzim se Maruškou – tak je tato hrdinka všeobecně nazývána – zabýval seminář Komise žen ÚV KSČM. Autorkou poutavé přednášky o Kudeříkové byla Mgr. Eva Bartůňková ze Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd. Dnes přinášíme závěr jejího výkladu.
Úryvek z posledního Maruščina dopisu: »Vůně vařených brambor, kouř a cinkot lžic, ptáci, obloha. Život. Život každodenního jeho tepu. Mějte jej rádi, mějte se rádi, učte se lásce, hajte lásku, šiřte lásku. Abyste pocítili krásu jeho samozřejmých darů jako já, to si přeji. Abyste dovedli přijímat a rozdávat. I dnešní odpoledne je krásné, cítím tolik žhavosti a lásky, tolik víry, tolik odhodlání, že rozevírám náruč, vztahuji ruce, abyste ji pocítili, abyste ji přijali.«
Jak na Marušku vzpomínáme
Maruščin příběh se dočkal řady uměleckých zpracování různých žánrů (beletrie; film – …A pozdravuji vlaštovky, 1972, rež. Jaromil Jireš; balet; symfonie). Její oběť byla připomínána v tisku i při vyučování ve škole. Od roku 1961 se ve Strážnici každoročně pořádala literární soutěž nesoucí její jméno: Strážnice Marušky Kudeříkové. Po roce 1989 je dehonestována, zapomenuta.
Na Marušku se v roce 2021 zaměřilo úsilí pořadatelů Meeting Brno.Poslechněte si, jak se o Marušce vyjádřila prezidentka festivalu, husitská farářka Martina Viktorie Kopecká: »Životní příběh vnorovské rodačky Marie Kudeříkové, pozoruhodné účastnice druhého odboje, byl za komunistického režimu zneužit k šíření politické propagandy a po roce 1989 naopak odsouzen k zapomnění. Meeting Brno proto chce v roce stého výročí narození této statečné ženy připomenout její osobnost bez ideologického balastu.«
Kolegyně z Brna budou zřejmě o akci vyprávět. Z informací na internetu mi připadá nejzajímavější úprava Maruščina pomníku, který se nachází v Brně a nebyl odstraněn. Postava je oblečená, ovinuta jakousi sítí, na rozšířeném podstavci leží zuté střevíčky a stojí tam strom odseknutý od pařezu. Instalaci vytvořil Pavel Karous a nazval ji Ve vzduchu plove jablůňka (instalace byla dočasná pro akci Meeting Brno). Na první pohled jsem na tom neviděla nic urážlivého a neviděla bych ani na druhý pohled, kdyby Pavel Karous vytvořil nově vše včetně sochy. Snad že je to zbytečně polopatické. Až když jsem si vzpomněla, že to má být intervence do existujícího pomníku, napadl mě jiný význam, zcela v duchu prohlášení paní farářky. Ale to bych přenechala zasvěcenějším.
V čem je problém a co s tím můžeme dělat?Tato otázka dnes, po našem volebním debaklu, nebetyčně převyšuje možnosti naší diskuse. Jen si shrňme: Současný režim má v rukou výchovu mladé generace. Za 30 let už se podařilo lidem vštípit zkreslený obrázek minulosti. Má prostředky – média, umělce, kteří musí vydělávat. Tím působí na mládež narozenou po listopadu 1989. Ale je tu střední generace. Proč ti nebrání minulý režim, socialismus? Jak ho prožívali? Myslím neoficiálně: co psali v povinně pochvalných zprávách a hlášeních, víme. Jak moje generace prožívala období normalizace?
Dokonce i v příběhu Marušky jsem našla jednu z mnoha odpovědí. Našla jsem něco o osudech Maruščiných spolubojovnic. Maruška ve Zlomcích života často oslovuje dvě, Jarku a Vítězku, pevné a poctivé komunistky. Obě přežily, ale složitý vývoj v 50. letech je zavedl do aktivní opozice.
Maruška nepřežila, obětovala život za svou zemi, za své komunistické přesvědčení. Co dlužíme její památce? Pozorně hlídat, aby se fodstraňování »ideologického balastu« nestalo jakýmsi eufemismem pro »přebarvování«.
PÍSEŇ PRO MARUŠKU
Památce Marie Kudeříkové
Marie Veselá
Vodo, voděnko čistá,
přiteklas ze studánky v Chřibech,
nevěsto, nestačili ti dát
do vlasů voňavý rozmarýnek,
srdéčko z žudra,
co shořelo pro jiné,
slavíčku, zpíváš dál
nejčistším hlasem mně i vám,
aby se nikdo z nás nikdy neptal,
kam jdu a proč jsem
(6. 2. 2008)
