Vypálená radnice, vyrabované odchody, zdecimovaná policie. Ano nehovořím o ničem jiném, nežli o situaci v Kazachstánu.
Jsem si ale jist, že pokud jde o média, která spíše pracují na objednávku, dostáváme informace, které bychom měli raději z hlavy vypustit.
Každopádně po počátečním velkém mediálním nadšení a dehonestování vlády, prezidenta a jemu věrných je nějak »ticho po pěšině«. Co jsme se vlastně dozvěděli, je to, že poklidní demonstranti vyšli do ulic kvůli zvyšování cen plynu a kvůli nesouhlasu s vládní politikou.
Prezident Tokajev s pomocí spřátelených států, mezi nimiž nechyběli ani vojáci RF, tyto demonstrace krvavě potlačil. Nikdo se už v mainstreamových médiích ani nepozastavil nad faktem, že někteří »pokojní« demonstranti byli vyzbrojeni automatickými zbraněmi americké provenience a že se »pokojný« protest prostého lidu změnil, nebo spíše od začátku byl veden ne jako demonstrace, ale jako spíše promyšlený útok na důležitou infrastrukturu státu. Útoky byly vedeny jako ve válce s cílem ochromit především policii, která je proti útočníkům v první linii. Stejně jako tito »pokojní« demonstrující válčili, stejně tak jim bylo odpovězeno a byl zjednán pořádek.
K zamyšlení je mimo jiné i to, kde se tyto podlé útoky odehrály. Kazachstán je velmi bohatou zemí na plyn a ropu. A co čert nechtěl, zároveň sympatizuje s Ruskou federací. Proč jen dochází k oněm nepokojům jen v zemích, které jsou bohaté na suroviny, a ne třeba na Madagaskaru? Proč Sýrie? Proč Irák? Proč Guatemala?
Je to, myslím, zcela jasné, přesně podle scénáře rozklížit, vykrást, odejít, popřípadě se tam usadit a dokonat dílo zkázy. Tenhle scénář je tak pruhovaný a hvězdami posetý, že nikdo nemůže být na pochybách o původu architektů této špíny.
To zásadní, co si můžeme říci, je, že Majdan v Kazachstánu prostě nezafungoval. Zůstalo jen takové to zvláštní ticho. Divný přístup EU a USA, které se ani nesnaží jako v Bělorusku dělat ty ty ty, i když jde v podstatě o to samé. Divný přístup i české diplomacie, vyjma dětinského blábolu pana Lipavského, do kterého zamíchal i maďarského premiéra Orbána.
Možná si »Amík« uvědomil, že už je to ohraná písnička a že mu Kazachstánci jeho astronomický dluh platit svými surovinami nebudou. Možná je to jenom ticho před bouří, protože ta americká peněženka je skoro prázdná a tahle »akcička« také něco stála. Jsem tedy zvědav, kde to zkusí příště, ale jsem si jist, že Madagaskar to nebude.
Psst! Slyšíte to ticho? Užívejme si ho. Šroubů do hlavy bylo snad už dost.
Pavel JÁCHYM
