V posledních letech sílí hlas, který říká, že za socialismu bylo lépe. Tento názor sdílený podle průzkumů přibližně třetinou populace, má své hluboké kořeny a nezakládá se jen na nostalgii.
Lidé, kteří toto tvrzení zastávají, vyjadřují rozčarování z kapitalismu, který přinesl růst ekonomiky, ale také sociální nerovnosti, nejistotu a hluboký propad základních hodnot, které společnost drží pohromadě. Možná je čas ptát se: Nepřišel čas vrátit se k některým principům, které nám socialismus nabízel?
Rovnost pro všechny, ne jen pro pár vyvolených
Socialismus, navzdory svým nedostatkům, přinesl společnosti hodnoty, které kapitalismus jednoduše nenabízí. Prvním a základním principem byla rovnost. Ve světě, kde dnes extrémní bohatství několika jednotlivců kontrastuje s bídou, v níž žijí miliony, si stále více lidí uvědomuje, jak zásadní je zajištění rovnosti příležitostí pro všechny. Socialistický systém garantoval základní jistoty a stavěl na principu, že nikdo nemá být zvýhodněn jen proto, že se narodil do bohaté rodiny nebo měl možnost hromadit majetek. Dnešní společnost, kde si elita kupuje politický vliv a běžní lidé jsou přehlíženi, nemůže nikdy naplnit ideál spravedlivé společnosti.
Právo na práci – důstojnost pro každého
Socialismus také znamenal právo na práci pro všechny, což dnes zní téměř utopicky. Nezaměstnanost nebyla problém, protože každý měl své místo ve společnosti a každý mohl přispívat k budování společného. Právo na práci není jen záležitost příjmu, ale i důstojnosti a pocitu smyslu. Současný tržní systém, který odmítá dát lidem jistotu práce, jen rozděluje společnost a vede ke zbytečným frustracím. Kolik z nás se bojí, že zítra nebude mít práci, že nebudeme schopni uživit svou rodinu nebo si dovolit důstojné bydlení? Ve světě, kde jsou lidé obětí nezajištěnosti a stresu, bychom si měli připomenout, že právo na práci je základní lidské právo.
Bydlení, zdravotní péče a vzdělání nejsou privilegia
Dnešní politická elita vyznává kulturu, kde je vše na prodej. To, co by mělo být základem civilizované společnosti – bydlení, zdravotní péče, vzdělání – je v kapitalismu zbožím, které si řada lidí nemůže dovolit. Socialistický systém měl své chyby, ale nikdy nezpochybnil, že zdravotní péče má být dostupná každému, že bydlení není luxus a že vzdělání má být právo, ne privilegium. Dnes vidíme, jak se z nemocnic a škol stávají korporace, jejichž hlavním cílem je zisk, ne služba lidem. A cena? Rozdělená společnost, ve které je kvalita života privilegium pro vyvolené, zatímco ostatní žijí v nejistotě.
Vlastnictví a kolektivní odpovědnost
Socialismus také stavěl na myšlence společného vlastnictví. Továrny, pozemky, průmysl – vše bylo v rukou lidu a sloužilo k zajištění potřeb celé společnosti, ne jen několika akcionářů. Kapitalismus nám sliboval svobodu, ale v praxi vidíme, že tento systém vede k tomu, že zisky z práce většiny končí v kapsách menšiny. Kolektivní odpovědnost je základem stabilní společnosti – bez ní se společnost drolí a lidé se stávají izolovanými jedinci, kteří bojují sami za sebe. Společenské vlastnictví výrobních prostředků a spravedlivé rozdělení zisků je jedinou cestou, jak zabránit tomu, aby se svět změnil v závod o přežití, kde vítězí jen ti nejsilnější.
Hodnoty, které nás držely pohromadě
Za socialismu byly hodnoty jako solidarita a spolupráce skutečné a přítomné v každodenním životě. Dnes nás kapitalistická kultura učí soutěžit, spotřebovávat a neustále chtít víc – bez ohledu na to, co to stojí ostatní. Solidarita a pospolitost, základní principy socialismu, vytvářely silné vazby mezi lidmi. Tyto vazby dnes nahrazuje individualismus, a jak vidíme, společnost to jen rozděluje a oslabuje.
Je čas vrátit se k základům
Není nutné vracet se k socialismu v jeho minulé podobě, ale některé jeho principy jsou dnes aktuálnější než kdy dřív. Lidé nepotřebují systém, který se na ně dívá jako na prostředek k zisku. Potřebují spravedlivou společnost, která si cení důstojnosti každého člověka a poskytuje mu základní jistoty. Potřebujeme svět, kde je právo na práci a dostupné zdravotnictví samozřejmostí. Potřebujeme rovnost a solidaritu, ne soutěž a honbu za bohatstvím.
Socialismus měl možná své chyby, ale jeho ideály nám připomínají, že můžeme žít ve společnosti, kde nikdo není opomíjen a kde hodnoty jako solidarita, rovnost a kolektivní odpovědnost nejsou prázdnými slovy.
Bohumil SMUTNÝ, předseda klubu krajských zastupitelů za STAČILO! v Jihomoravském kraji
Vojtěch MIŠIČÁK, levicový aktivista
1 komentář
Uvítal bych, aby silové složky státu sloužily ideálům lidu. Aby armáda byla lidová. Aby policie byla pro lid. Aby soudy byly lidské.
Tím pádem, aby i politika byla službou národům v našem společném regionu V4 případně o jednotky více. A odtud obnova vzájemné hospodářské spolupráce na základech rovnosti od Baltu po Jadran po Černé moře.
Uvítal bych, aby peníze byly oběživem pro směnu a nikoliv pro tvorbu zisku. Zisk pro zisk je důkaz bezradnosti.
Měli bychom se vrátit k jedné pojišťovně, k jednomu doktorovi, k zaručené škole, k zaručenému bytu.
Měli bychom se alespoň rámcově vrátit k plánování, v produkci hodnot nezáleží na typu vlastnictví, nýbrž na tom co kdo dělá a jestli dělá. Jak dobře pracuje.
V mravní rovině, to je nejtěžší, Ivan Olbracht chytil Nikolu na Ukrajině za státní úplatek – odměnu. Dobře stav ducha komunity popsal. Jsme schopni pro hrst peněz jako dědici povah pánu Lapků a Berků prodat každého jednoho z nás ke kanibalizaci systémem.
Ústřední potíž, střet individualismu a kolektivismus, vyřešili komunisté revolucí komunismu. Nikoliv revolucí lidu.
Nikoliv hlasováním lidu. Proto byl Samet prvotinou, pokusem a zklamáním. Vlastnictví systému vyřešili komunisté vydáním do vlastnictví strany. Tedy totéž, co udělá kapitalista, koupí si systém. A je po ideálu demokracie. Slučitelnost demokracie s kapitalismem je bizarní, absurdní hláška. Stejně jako slučitelnost komunismu s demokracií. Vyřešte střet individualismu a kolektivismus specificky do našich podmínek a zhusta odpadne dělení, štěpení společnosti.
Šíření informací veřejnoprávními médií by mělo být když ne pravdivé tak v plném kontrapunktu. Příklad, ať si vznáší Barbora Tachecí své názory, ale ať Rozhlas, Televize nechá mluvit i cenzurou zakázané názory a komentáře, které za týden, za měsíc již nejsou konspirací nýbrž pravdou.