Znovu jsem si připomněl, proč Newyorčané nemají OSN v oblibě. Všechny ulice kolem První avenue, kde na nábřeží stojí budova OSN, byly zablokované policií a projet nemohla nejen auta, ale problémy měla i řada chodců, pokud se neprokázali plackou se symbolem OSN. Probíhalo 79. zasedání Valného shromáždění OSN (24. – 30. září), na které přijelo více než 120 prezidentů, premiérů a ministrů zahraničí. O jejich početných doprovodech ani nemluvě.
Po úvodu nového předsedy VS OSN, kterým byl zvolen Philemon Yang z Kamerunu, vystoupil jako první řečník, podle tradice, prezident Brazílie, kterým je nyní levicový Luiz Inácio Lula da Silva. Lula si nebral servítky a hned napadl ozbrojené konflikty a vojenské rozpočty a násilí, která »nepodporovaná mezinárodním právem se stávají pravidlem«. Lula ostře odsoudil invazi na Ukrajinu, zdůraznil brazilskou neutralitu, podpořil »konstruktivní dialog jako součást jeho šestibodového mírového plánu« a opakovaně nabídl Brazílii jako zprostředkovatele ukončení války a mírové dohody.
Právo na obranu se stalo právem na pomstu
Gazu nazval největší humanitární krizí a konstatoval, že to, co »začalo jako teroristický akt fanatiků proti nevinným izraelským civilistům, se stalo kolektivním trestem pro celou palestinskou populaci«, kde již bylo zabito asi 43 000 lidí, většinou žen a dětí. »Právo na obranu se stalo právem na pomstu, která zabraňuje propuštění rukojmí a neustále odkládá příměří,« podtrhl Lula a dodal, že mezitím svět zapomíná na konflikty v Súdánu a Jemenu, kde trpí téměř 30 milionů lidí.
Lula zkritizoval nesplněné sliby týkající se klimatických změn, zdůraznil, že rok 2024 bude nejteplejším rokem v historii, a zmínil řadu environmentálních katastrof včetně brazilské největší povodně od roku 1941 a zase se vrátil k politice: »Svoboda je první obětí světa bez pravidel,« a vyzval k velké reformě světové finanční infrastruktury, která nyní představuje »obrácený Marshallův plán, kdy ti nejchudší financují ty nejbohatší«. Podle Luly 60 % lidstva zchudlo a 733 milionů trpí hladem, což je dopad politiky, neboť jídla je dostatek. Upozornil, že africké státy si musí půjčovat za ceny osmkrát vyšší než Německo a čtyřikrát vyšší než USA.
V neposlední řadě Lula vyzval k reformě OSN, zvláště Rady bezpečnosti, k přehodnocení práva veta a rozšíření RB o státy Afriky a Latinské Ameriky. K úpravě 80 let staré Charty OSN Lula správně konstatoval, že OSN je dnes paralyzována zneužíváním práva veta a »naše kolektivní schopnost vyjednávání a dialogu je oslabena«.
Po Lulovi vystoupil – opět podle tradice – prezident USA Joe Biden. Poslouchal jsem ho pozorně, ale neřekl nic nového. Zopakoval svou podporu Ukrajiny s tím, že svět ji nemůže vzdát, dokud Ukrajina neobnoví svou suverenitu. Biden nezmínil neshody s ukrajinským prezidentem Zelenským, který například žádá o svolení použít americké zbraně k bombardování hlubokého ruského vnitrozemí. Mimochodem i generál Andor Šándor vysvětlil, že by to sice vedlo ke zničení jednotlivých cílů a samozřejmě k riziku eskalace, ale nemělo by to dopad na aktuální situaci na frontě. Největší potlesk dostal Biden za vyjádření »pochopení, že jsou na světě důležitější věci než zůstat u moci«.
Biden mlčky přešel i symbolické facky, které mu uštědřil izraelský premiér Netanjahu. Ten ve svém agresivním projevu sliboval, že porazí všechny své nepřátele a spojence Íránu, ale ani slovem nezmínil Bidenův návrh na příměří v Libanonu nebo i dřívější americký návrh na příměří v Gaze. Medea Benjaminová o tom napsala, že si Netanjahu »vodí Bidena jako loutku«. Občas se neshodnou. Bibi uvažuje o bombardování íránských jaderných zařízení, kdežto Biden by dal přednost bombardování ropných instalací.
Mne pochopitelně zajímal projev českého prezidenta Petra Pavla, který samozřejmě podpořil Ukrajinu a zopakoval Zelenského mantru, že k dosažení míru je třeba zvýšit mezinárodní tlak na Rusko, které o skutečný mír nemá zájem. Někteří diplomaté mne přitom upozornili na článek, který vyšel v New York Times (NYT) první den zasedání VS OSN. NYT odkazují na dřívější interview, jejž Pavel poskytl v Praze a kde vyzývá Ukrajince, aby byli realističtí, neboť vojensky ani jedna strana nemůže vyhrát a výsledek bude »někde mezi«. A dodal, že část ukrajinského území zůstane »dočasně pod ruskou okupací«, což může ovšem trvat i řadu let. Prezident rovněž vyzval státy, které dosud nepodpořily Ukrajinu, aby připojily svůj podpis pod deklaraci, jež byla schválena v červnu na summitu ve Švýcarsku. Toto jednání ovšem k ničemu nevedlo, a i Zelenskyj již uznal, že bude nutné svolat nový summit, kam by na rozdíl od švýcarského pozval i zástupce Ruska, neboť spor dvou stran nelze řešit bez přítomnosti obou. Český prezident také varoval, že není možné mlčet a ignorovat nespravedlnost a agresi, což jenom podporuje porušování mezinárodního práva. Také správně poukázal na fakt, že neexistuje něco jako regionální konflikt: »Konflikty v jedné části světa vedou k potravinové nestabilitě a k vlnám uprchlíků jinde.« Ovšem diplomaté si všimli, že Pavel neřekl ani slovo o situaci v Gaze či nejnověji o izraelských útocích v Libanonu.
Pavel rovněž podpořil reformu Rady bezpečnosti a její rozšíření. »Bez strukturálních změn bude legitimita RB trpět,« konstatoval. O právu veta se nezmínil.
Hned během prvních několika dnů bylo jasné, že v OSN se nenajde žádná shoda ani o Ukrajině, ani o Středním východu, ani o reformě OSN.
Ukrajina
Kromě proamerických státníků, kteří podpořili pokračování války až do ukrajinského vítězství, vystoupila řada dalších, kteří hovořili o míru. Čínský ministr zahraničí Wang Yi podpořil vizi míru, která by vybalancovala bezpečnostní zájmy řady zemí. Generální tajemník OSN António Guterres vyzval k ukončení války a ke »spravedlivému míru« postavenému na mezinárodním právu. Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa zdůraznil důležitost dialogu a diplomacie a vyzval Rusko i Ukrajinu, aby začaly jednat. Podobně vystoupil i angolský prezident Joao Lourenco. Turecký prezident Recep Erdogan poukázal na zkušenost Turecka s vyjednáváním dohody o černomořském obilí a vyzval k okamžitému ukončení války jednáním, na němž je Turecko ochotno se podílet. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó zdůraznil, že »neexistuje žádné vojenské řešení«, a naléhal na okamžité zahájení mírových rozhovorů. Také zkritizoval neúčinnost vojenských strategií a sankcí vůči Rusku. Íránský prezident Masoud Pezeškian prohlásil, že jeho země usiluje o »trvalý mír«, kterého lze dosáhnout jen dialogem. A zdůraznil, že Írán »nechce válku a spory« s nikým.
Střední východ
Pokud jde o Střední východ, tak izraelský premiér známý jako Bibi odmítl všechna příměří, neboť nic jiného než izraelské vítězství nepřichází v úvahu. Mimochodem Izrael nyní prohlásil, že generální tajemník OSN Guterres je persona non grata a nesmí vstoupit na půdu Izraele, neboť tím, že vyzval 1. října k příměří na Středním východě, »podpořil teroristy«. Ještě z New Yorku nařídil Bibi telefonicky armádě vpadnout do Libanonu a zabít Nasralláha. Bibi tak učinil navzdory již prakticky domluvenému příměří, které šéf Hizballáhu Nasralláh odsouhlasil a v OSN to den předtím potvrdili prezidenti Biden a Macron. Bibi tak podtrhl i své spojence a zatím neznáme důvody, které ho k tomu vedly, pokud ovšem Izrael od začátku vyjednávání jen předstíral a celou dobu plánoval zavraždit svého protivníka.
Egypt nazval invazi porušením mezinárodního práva a suverenity Libanonu. Jiní to nazvali izraelským právem na sebeobranu, což je i postoj České republiky. Prezident Francie Emmanuel Macron reagoval výzvou neposílat Izraeli zbraně, což zatím jiní, včetně Česka, odmítli.
Americká spisovatelka a spoluzakladatelka organizace Codepink pro mír Medea Benjaminová mi sdělila, že je přesvědčena, že Bibi se bude i nadále snažit o válku proti Íránu, do níž chce vtáhnout i USA. To je jasné i prezidentu Pereškianovi, který byl zvolen jako reformista vyzývající k obnovení jaderné dohody s USA (zrušené Trumpem v roce 2015) i ke zlepšení vztahů se Západem. V New Yorku ho doprovázel bývalý ministr zahraničí Javad Zarif, kterého znám z doby mého předsednictví VS OSN a který se vždy zasazoval o co nejlepší vztahy s USA (vystudoval na Harvardské univerzitě). Ani zabití íránských vojenských představitelů a šéfa Hamásu Ismáíla Haníji v Teheránu, kde se účastnil inaugurace prezidenta Pereškiana, ani zabití íránských spojenců v Libanonu a v Jemenu nezabránilo Pereškianovi nasadit v OSN vstřícný tón. »Vytvořme situaci, kdy spolu můžeme existovat. Vyřešme napětí dialogem,« řekl íránský prezident. »Odložíme všechny naše zbraně, pokud Izrael učiní totéž«, a dodal, že izraelský jaderný arzenál vnímá jako vážnou hrozbu pro Írán. »Jsem prezidentem státu, který zažil výhrůžky, válku, okupaci a sankce v naší moderní historii. A nikdo nám nepomohl… Snažíme se zajistit naši bezpečnost, ne vytvořit nestabilitu jiným. Chceme mír pro všechny a nechceme válku.«
Řada státníků se přihlásila k rezolucím VS OSN, které požadovaly příměří v Gaze i vytvoření podmínek pro trvalý mír a dvoustátní řešení, kdy by vedle sebe v míru existoval Izrael zabezpečený ve svých hranicích z roku 1967, a demokratická a životaschopná Palestina. Ve Valném shromáždění tyto rezoluce podpořilo zhruba 150 států a jen hrstka, včetně České republiky, hlasovala proti nim. Ovšem v Radě bezpečnosti je svým vetem zablokovaly USA.
Mimochodem před několika dny Česká republika zablokovala i společné usnesení EU o potřebě příměří v Libanonu, načež musel Josep Borrell, šéf diplomacie EU, vydat vlastní prohlášení, v němž odsoudil izraelské porušení mezinárodního humanitárního práva a bombardování, které vedlo ke ztrátám na životech více než 2000 Libanonců a k nucené evakuaci 1,2 milionu lidí z celkových 4,9 milionů. Izrael zatím přiznal ztrátu 8 vojáků. Již dříve Borrell zkritizoval výbuchy pagerů, které se izraelskému Mosadu podařilo infiltrovat a dodat členům Hizballáhu a které vedly k 37 mrtvým a více než 3500 zraněným. I NYT nazvaly tento izraelský technologický úspěch válečným zločinem a poukázaly na fakt, že Izrael proti teroristům používá stejné teroristické metody.
Reforma OSN
Pokud jde o reformu OSN, tak panuje všeobecná shoda, že je nutné Radu bezpečnosti rozšířit o zástupce ostatních kontinentů. USA dokonce nedávno navrhly, že Afrika se svými 54 státy by mohla mít v RB dva zástupce. Nyní o toto místo usilují tři africké státy: Jihoafrická republika reprezentující černošskou část, Egypt reprezentující arabskou část Afriky, i nejpočetnější stát s největší ekonomikou kontinentu Nigérie. S návrhem nesouhlasí asijské státy, kterých je rovněž 54. Ovšem nepřekonatelnou překážkou takovéto reformy je fakt, že současných pět permanentních členů RB (USA, Rusko, Čína, Francie a Británie) se i nadále odmítá vzdát svého monopolního práva veta.
A tak OSN bude i nadále neschopná účinně zasáhnout do bojů na Středním východě, kde budou i nadále umírat desítky tisíc Gazanů. Turecká Anadolu agentura zveřejnila, že od loňského října Izrael zlikvidoval »902 rodin zabitím všech jejich členů, 1364 rodin, z nichž zůstal naživu jen jeden člen, a 3472 palestinských rodin, kde zůstali jen 2 jednotlivci«. Nyní umírá i mnoho civilistů v Libanonu, kde bylo mj. i podle šéfa Světové zdravotnické organizace Dr. Tedrose Ghebreyeuse za 24 hodin zabito několik desítek zdravotníků a nemocnice nápor nezvládají. Mimochodem novinářů bylo jen v Gaze za 12 měsíců zabito více než ve Vietnamu za 20 let!
Nemám již prostor popsat dvoudenní jednání tzv. Summitu OSN pro budoucnost, který si odhlasoval 56 akcí sepsaných na 66 stranách, ale k jednomyslnému konsenzu nedošlo a výsledný Pakt pro budoucnost byl přijat proti vůli Ruska a jeho spojenců. Lula Pakt shrnul jako omezený a vágní, což je »výrazem paradoxu našich časů, kdy se pohybujeme v kruzích mezi možnými kompromisy, což vede jen k nedostatečným výsledkům«.
Budoucnost tedy zůstává vágní a nejistá. Na obzoru jsou nebezpečí dalších válek a konfliktů. Naděje na mír však umírá poslední.
Autor byl v letech 2002-2003 předsedou VS OSN a v letech 1998-2002 ministrem zahraničí ČR ve vládě Miloše Zemana.
