Rozhovor s Kateřinou Jirousovou, lídrem koalice STAČILO! v Jihočeském kraji
V krajské politice se Kateřina Jirousová (*15. července 1987) pohybuje již několik let. Je členkou Zastupitelstva města Soběslav, členkou sociálně-zdravotní komise a členkou KČP v Táboře. Její hlavní zaměření je primárně zdravotnictví a sociální politika. A to díky její hlavní pracovní činnosti jako praktické lékařky pro dospělé. Je také maminkou tří dětí, což jí dává ženský vhled do problematiky rodin v kraji.
Do krajských voleb vstupujete jako vedoucí kandidátka koalice STAČILO! v Jihočeském kraji. Jak koalice v tomto kraji vznikla, kdo je jejím členem, a shodují se priority dalších zapojených stran s těmi vašimi?
Jihočeskou koalici tvoří strany KSČM, ČSSD, ČSNS, SD-SN. Je to vlastně ještě širší koalice, než jakou byla ta do EP. Jsem ráda, že se nám podařilo domluvit na programových prioritách. Jedná se o vlasteneckou levicovou kandidátku. A právě levicové, řekněme, hodnoty národních tradic a lidské solidarity, vycházející z naší husitské historie, jsou hlavními body našeho programu. Tedy hodnoty zaměřené na člověka, rodinu, adekvátní odměnu za práci, důstojné stáří, dostupnost bydlení či vzdělání. Zkrátka na vytváření co možná nejlepších možných životních podmínek pro člověka.
Jako zastupitelka v Soběslavi dobře znáte práci a politiku na obecní úrovni. Jak hodnotíte práci a politiku na úrovni kraje za uplynulé roky, myslím z pohledu současného vedení kraje (i těch minulých)?
Posledních 4 roky vládne tomuto kraji ODS se svými koaličními partnery, včetně liberální »socdem«. Podařilo se jí dokončit projekty, které byly připraveny už za minulého vedení, kdy vládla KSČM společně s ČSSD. Což nevím, jestli můžeme hodnotit jako úspěch… Co mně na této koalici vadí, je to, že snížila investiční výdaje. Za koaličního vedení KSČM a ČSSD činily tyto výdaje přes 22 %. A investovalo se tam, kde bylo potřeba – do zdravotnictví, školství, bydlení, dopravy, zájmových kroužků dětí, kultury apod. Tato koalice tyto výdaje naopak snížila na 15, resp. 19 %. A to i vzhledem k tomu, že přitom náklady na život stále jen rostou. Tyto »neinvestice« tedy reálně musí zaplatit každý občan sám, a to i s vědomím toho, že mzdy se nijak markantně nezvýšily. Naopak, reálné mzdy klesly na úroveň roku 2017, snížily se peněžní příjmy jihočeských domácností – jen za poslední dva roky o 7 % – a náklady na bydlení vzrostly dokonce o 35 %. Na stát, jak už za poslední 3 roky bezpečně víme, se spolehnout nemůžeme, tomu – jeho představitelům – na lidech v ČR pramálo záleží. Proto je nutné změnit politické složení už teď v krajských volbách a zajistit si tak pro sebe a svou rodinu důstojný život.
Předpokládám, že jako lékařka se chcete věnovat hlavně problematice zdravotnictví, ale i sociálních témat. Co je na kraji nejožehavějším problémem v těchto oblastech a jak byste je chtěla řešit?
Zdravotnictví je pro mě nejbližším tématem, samozřejmě si myslím, že i tím nejdůležitějším. Ale zneužívat potřeby péče o zdraví, jak to dělá bezostyšně česká vláda, je ostudné. Trápí nás nedostatek lékařů a i nelékařského zdravotnického personálu. Jak lékaře motivovat, aby zůstali pracovat v jižních Čechách? Finanční podpora, kterou kraj už nyní nabízí, se zdá být nedostačující. Záleží i na celkovém dojmu z kraje, občanské vybavenosti, dostupnosti bydlení či vzdělávání, na dopravě… Jsem i pro osobnější přístup a jednání přímo se studenty lékařských fakult.
Výhodou by bylo i dokončení dálnice do Prahy v co možná nejkratším možném termínu, protože v Praze bývají konference či vzdělávací semináře, takže by se mladý lékař nemusel složitě do hlavního města dostávat. Máme zde i letiště, a ať si o něm můžeme myslet, co chceme (třeba že je předražené), odletíme odtud celkem pohodlně na dovolenou do destinací, které jsou Čechy nejvíce navštěvovány. Do budoucna by bylo samozřejmě fajn, kdyby si »na sebe bylo schopno vydělat samo«. V našem programu nabízíme ještě další řešení – vybudování lékařské fakulty při Jihočeské univerzitě.
S čím naopak nesouhlasím, je zavedení tzv. videopohotovosti. Nelze suplovat nedostatek lékařů a neschopnost státu je sehnat mobilním telefonem. K tomuto projektu mám velkou nedůvěru.
Dále velkým zdravotnickým tématem je stále trvající a prohlubující se výpadek léků bez adekvátní náhrady. Na úrovni kraje bych si dovedla představit společný velký nákup léků pro Jihočeský kraj přes holding jihočeských nemocnic, tak aby dopad neschopnosti ministra zdravotnictví Válka byl na naše občany co nejmenší. Sám ministr totiž tvrdí, že léky jsou, akorát neví kde. Navíc se ukazuje, že se do budoucna budeme muset zamyslet alespoň nad bazální soběstačností v této oblasti a nespoléhat se na prohnané zahraniční farmaceutické firmy.
Co se sociální politiky týče, podporujeme paliativní a hospicovou péči, ideálně pod krajským vedením, ale chceme podporovat i rodiny, které se o nemocné nebo staré pacienty starají doma – terénní pečovatelskou službu či terénní osobní asistence.
Většina krajů si také stěžuje na nedostatečnou podporu infrastruktury, špatné silnice či železnice, nebo přetížené silnice v průmyslových oblastech. Je i toto problém Jihočeského kraje?
Doprava je dalším velkým tématem, dalším velkým problémem. V jižních Čechách už několik desítek let čekáme na již výše zmiňovanou dálnici z Českých Budějovic do Prahy. Problém byl, a ještě stále je, především s výkupem pozemků ve středních Čechách. Stavební řízení je komplikované a zpackaná digitalizace z pera dalšího zbytečného ministra – Bartoše – to ještě více zdržuje. Nutno dodat, že dálnice staví ŘSD, tedy v podstatě stát a kraj má na toto jen malý vliv. V kompetenci kraje jsou naopak komunikace II. a III. tříd, které spravuje. Zde je nutné revidovat, v jakém stavu jsou a zda by si místo »lepení děr« nezasloužily generální opravu.
Jsou nějaké další oblasti, na které je potřeba dbát zvýšený důraz? Co třeba turismus v kraji? Jak ovlivňuje místní život?
Bezesporu jsme vyhledávanou turistickou oblastí. Zvláště teď v létě, kdy u nás vidím přeplněná koupaliště. Turismus je potřeba podporovat hlavně s respektem ke kvalitě života místních obyvatel a ochraně životního prostředí. Nicméně turistický ruch je významný ekonomický faktor.
K jižním Čechách také neodmyslitelně patří zemědělství. Chceme podporovat místní farmáře, tak, aby užitek ze své práce měli nejen oni, ale i Jihočeši, kteří budou mít kvalitní a místní farmářské produkty na dosah.
Problémem především na Táborsku a části Strakonicka je nedostatek pitné vody, resp. zásobování pitnou vodou. Já tento problém vnímám nejen jako místní, ale celorepublikový. Pitná voda totiž není v českých rukou, ale je majetkem zahraničních firem, které své zisky odvádí do zahraničí a čeští občané mají vodu dražší, než by mít mohli. Podporujeme možnost napojení vesnic a obcí na vodovodní řad a využití pitné vody především z vodárenské soustavy Římov, resp. úpravny vody Plav, zvláště tam, kde studny vysychají a občané nemají jiný zdroj pitné vody.
Jak vlastně zvládáte tak náročnou práci praktické lékařky, zastupitelskou funkci a rodinu? Jak a kde například trávíte svůj volný čas?
Mám obrovské štěstí, protože práce i rodina jsou mou »zábavou«. Ano, někdy jsem unavená, tak jako každý člověk, ale když vidím, že má práce, ať už v ZM nebo v ordinaci, mám smysl, tak mi to dodává energii pokračovat dál. A těším se, že ve všem budu moci dále pokračovat a zasahovat i do dění v kraji.
Helena KOČOVÁ
