Rozhovor s Oldřichem Bubeníčkem, lídrem kandidátky STAČILO! v Ústeckém kraji.
V krajské i celonárodní politice je jméno Oldřich Bubeníček velmi dobře známo. Narodil se 5. ledna 1953 v Ústí nad Orlicí, kde vystudoval gymnázium. Začal pracovat jako dělník ve sklárně, ale při základní vojenské službě vstoupil do komunistické strany, které později zasvětil celý svůj další profesní život, již 50 let. Mezi lety 1995–2008 byl redaktorem Haló novin, od roku 2008 zastupitelem města Bílina, od roku 2004 zastupitel kraje, mezi lety 2012 až 2020 po dvě volební období úspěšným hejtmanem Ústeckého kraje. Aktivní je také v obci Bílina, zastupitel Bíliny 1990–dosud, 30 let v bytové komisi, 13 let v radě, v letech 2015–18 starostou. Má tři děti a se ženou vychovává vnučku. Dříve byl dárcem krve se 123 odběry.
Jako letitý politik máte za sebou skutečně hodně dobře odvedené práce. Mohl byste ve stručnosti připomenout, na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý?
To je zajímavá otázka. My jsme neměli jednoduchý začátek. Republikou hýbal skandál evropské dotace ROP Severozápad. Po kraji se chtěla korekce snad dvě miliardy korun. Vždy jsem argumentoval, že jedno ministerstvo úřad ROPu zřizovalo a druhé ho mělo kontrolovat. Na to nikdo nechtěl slyšet, Evropská komise vypočítala korekce, tak ať kraj platí. Naštěstí přišla vláda premiéra Rusnoka, kdy se premiér na problém díval reálně. Přesto jsme museli zaplatit 596 milionů korun. Co by se za ty peníze mohlo v kraji udělat! Vláda nám dala bezúročnou půjčku, kterou jsme splatili těsně před volbami 2020. Za vlády ODS skandál ROPu vznikl, a když se ODS vracela do vedení kraje, byl problém vyřešen. Po půl roce ve funkci přišly obrovské povodně. Měl jsem fantastické spolupracovníky v krizovém štábu, vše se podařilo zvládnout. Končili jsme v covidové pandemii, to bylo hodně náročné. Ale byl jsem i u památníku, kde zahynul první kosmonaut světa Jurij Gagarin. A v polském Grunwaldu na místě, kde Jan Žižka bojoval po boku Poláků ve vítězné bitvě s německými rytíři. Na pražské Julisce jsem si podal ruku s naší fotbalovou legendou Josefem Masopustem. Toho si vážím.
Vzhledem k dřívější spolupráci s dalšími stranami v kraji předpokládám, že vznik koalice STAČILO! V Ústeckém kraji byl přirozený vývoj. Jakou pozici a šanci myslíte, že má koalice dnes?
V koalici STAČILO! jsme navázali na úspěšnou spolupráci v rámci kraje v letech 2012 až 2020. Pro mnohé to bylo velké překvapení, ale spolupráce levicových stran KSČM a SOCDEM je pro mě naprosto přirozená. ČSNS vhodně tyto strany doplňuje. Vidíme, jak se spojuje pravice, pět vládních stran dostalo dostatečnou podporu, kterou by jednotlivé strany nikdy neměly. Také věříme, že si občané kraje pamatují, co se za těch osm let udělalo. A také co dnešní krajská koalice slibovala a co je výsledek. Pouze několik policejních akcí na kraji a v jeho organizacích, zatýkání a obvinění. Prostě jdeme do voleb s cílem výrazně uspět.
Co jsou největší problémy kraje dnes, a jak byly či nebyly řešeny v posledních 4 letech?
Problémy kraje jsou stále stejné. Vyloučené lokality, kde se problém táhne ve městech pod Krušnými horami od Klášterce nad Ohří až po Šluknovsko. Osobně vidím jednu z možností zlepšení ve vzdělání. Děti musí chodit do školy, a ne ji v sedmé, osmé třídě ukončit, ale mít vzdělání. To znamená minimálně vyučení. Manuální zručnost z nich může udělat šikovné řemeslníky. Pokud rodiče děti neposílají do školy, musí být postiženi. Stálým problémem je nedostatek kvalifikovaných lidí od řemeslníků po vysokoškoláky. I my jsme vymýšleli různé stipendijní programy, ale to není dlouhodobé řešení. I když krátkodobě pomoci může.
Co byste v případě svého zvolení do kraje chtěl prosadit či změnit vy?
Věříme v dobrý volební výsledek a tím budeme moci také navrhovat a prosazovat věci potřebné pro náš kraj. Máme špičkovou Krajskou zdravotní, která sdružuje sedm nemocnic. Když jsme nastoupili, byla obrovsky zadlužená, po osmi letech jsme ji předávali ve výborné kondici. Hlavně v Masarykově nemocnici jsou špičková pracoviště na úrovni fakultních nemocnic. Ale v kraji chybí praktičtí lékaři, pediatři, stomatologové, specialisté. Proto je potřeba znovu jednat o zřízení lékařské fakulty na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. A je zde i dříve velice využívaná železniční trať Lovosice – Teplice, která je od roku 2013 poškozená. Tehdy se při lijáku sesunula část svahu na rozestavěnou dálnici D8. Dálnice se dokončila, železnice v úseku asi 200 metrů zůstala bez kolejí. Když jsme končili, byly různé sliby od ministerstva dopravy na rekonstrukci. Jaká je dnes situace, nevím.
V programu máte také bod o legislativní iniciativě kraje. Jak si ji představujete a jakých zákonů my se mohla týkat?
Legislativní iniciativu kraj využil ve volebním období 2008–2012. Ovšem nevím, jestli se někdy vůbec dostala na pořad jednání Sněmovny. Nebyl zájem. Dnes si myslím, že by to mělo být přes Asociaci krajů nebo více krajů dohromady. Pochybuji, že by se pohled Sněmovny na kraje změnil.
Prozradíte čtenářům, jak trávíte svůj volný čas? Jaká místa v kraji máte třeba nejraději?
Říká se, že důchodci nemají čas, něco na tom bude. Mojí celoživotní zálibou je zahrada. Pamatuji si, že již v sedmé třídě jsem nosil učitelkám do školy pikýrovanou sadbu květin. Nyní mám 44 let zahradu v zahrádkářské kolonii, je to hned vedle našeho sídliště. Máme dvě vnoučata, která nějak rychle rostou, Lukášovi je již 13 a Nele 11 let. Když byla menší, sjezdili jsme o víkendech kraj, o dovolených Čechy a Moravu, byli jsme na Oravě, v Polsku, Maďarsku. Ještě vloni na Hluboké. Mají hodně kamarádů a tak dědu a babičku tolik nepotřebují. Já mám rád sport, jako mladý jsem hrál košíkovou a fotbal, 20 let jsem pracoval v hokejovém klubu, asi sedm let jsem Draky Bílina vedl. Dnes se podívám hlavně na fotbal v televizi. Ale Ústecký kraj je krásný, Krušné hory, České středohoří, Poohří, z lodi Porta Bohemica, České Švýcarsko a řada dalších oblastí. Historií dýchají hrady a zámky, máme Stadice, kam kněžna Libuše poslala pro Přemysla Oráče, jsou zde skanzeny. V Rumburku je nejsevernější loreta v Evropě, v Litoměřicích katedrála sv. Štěpána. Máme jezero Most a také tři zoologické zahrady.
Helena KOČOVÁ
