Moc vás zdravím u Bez obalu, v němž se budeme zabývat událostmi, které přinesl první týden roku 2022. A nebylo jich málo! A pojďme hned k té nejčerstvější.
Piráti měli svůj sjezd. Na tom by nebylo nic zvláštního. Kdyby tedy jeho výsledek nepopřel vše, na čem si tato strana dosud zakládala. Boj proti politickému korytářství, dinosaurům, nekompromisní zahraniční politika, STOPka korupci – to jsou dnes v případě České pirátské strany už jen prázdné proklamace. Celý můj komentář ke sjezdu této strany vyšel v Haló novinách 10. ledna a je k dispozici na mém webu i Facebooku. Mimochodem dnes je sice u Pirátů slovo komunismus téměř zakázané, ale před 12 lety, kdy ještě Ivan Bartoš neseděl v malostranských palácích, tak odmítavý postoj vůči KSČM neměl – stačí se podívat třeba na jeho rozhovor v Událostech, komentářích v roce 2010 s Vojtěchem Filipem.
Občané nadále chudnou
Ale zpět k reálným problémům občanů. Ti vlivem rychle rostoucí inflace nadále chudnou. A vláda, kvůli které statisícům občanů reálně poklesnou příjmy, s tím vlastně nic moc nedělá. Je určitě namístě se ptát, co s tímto trendem vlastně vláda v zemi velikosti České republiky může dělat. Jedním z možných řešení – a KSČM jej má dlouhodobě v programu a jako jediná strana jej také dlouhodobě prosazuje – je budování soběstačnosti. Před listopadem 1989 jsme přitom byli velmocí v celé řadě odvětví, ve kterých jsme privatizací a nesebevědomou polistopadovou politikou dobrovolně vyklidili pole ve prospěch zahraničního kapitálu. Ten samozřejmě přináší bohatství jiným, na úkor našich vlastních občanů.
Nový ministr zdravotnictví Vlastimil Válek přichází s »geniálním« nápadem tzv. pracovní karantény. Lidé už dva roky v kuse poslouchají, jak mají žít, s kým se mohou setkávat a jak mohou trávit volný čas, a nyní koaliční slepenec konečně představil svůj tolik očekávaný lék na COVID-19 – poslat lidi do práce i s nemocí. Vážně tleskám.
Za mnohem závažnější ovšem považuji zprávu, která tak trochu v událostech minulého týdne zapadla. Jestliže TOP 09 patřila mezi hlavní kritiky střetu zájmů předchozích ministrů zdravotnictví, tak u svého ministra, jenž nyní přepsal svou firmu na syna, to najednou nevadí?
Posun nastal také v kauze záhadných kyperských darů pro STAN, o kterých jsem vás opakovaně informovala v předchozích dílech Bez obalu. Sněmovna kvůli nim svolala mimořádnou schůzi, na níž by měli zástupci hnutí STAN původ peněz vysvětlit. Na to jsem už teď hodně zvědavá. Je ale na pováženou, že zástupci koalice po celou dobu předchozí vlády kritizovali Andreje Babiše za to, jak jeho kauzy celou Sněmovnu zatěžují a ubírají čas na řešení důležitějších problémů, přičemž hned v prvním měsíci vládnutí nového kabinetu se Sněmovna musí scházet kvůli podivným darům od firem navázaných na rodinný byznys původního kandidáta na ministra průmyslu a obchodu Michalika.
K situaci v Kazachstánu
Jak už bývá zvykem, poslední zpráva bude ze zahraničí. Asi vás nepřekvapí, že to tentokrát bude Kazachstán. Když televize přinášela obrázky z centra dění v této zemi, asi mnohým vyvstaly na mysli různé barevné revoluce nebo styl, jakým USA a jejich satelity vyvážely demokracii na sever Afriky. V Kazachstánu je ale situace trošku složitější. Střetávají se zde samozřejmě geopolitické zájmy, ale také zájmy místních oligarchů a zahraničních korporací. Bohužel na zájmy těch, o které by mělo jít především, kašlou všichni. A to jsou místní obyvatelé. Jejich potřeby byly vždy až na posledním místě. Proto stačila jen pomyslná kapka – dvojnásobné zdražení LPG – aby vyšli do ulic. Samozřejmě, že Spojeným státům by maximálně vyhovovalo proniknout blíže k Ruské federaci a mít absolutní kontrolu nad nerostným bohatstvím, kterým Kazachstán disponuje, i státem samotným, a proto také rozehrávají svoji hru, v níž využívají právě neutěšeného sociálního stavu občanů.
Jde o ropu
Dovolím si zde ocitovat spolupředsedu Socialistického hnutí Kazachstánu Ajnura Kurmanova, který pronesl v čerstvém rozhovoru: »Zvýšení ceny plynu posloužilo jen jako spouštěč lidových protestů. Hora sociálních problémů se hromadí už léta. Loni na podzim zasáhla Kazachstán vlna inflace a razantní zdražení potravin. Musíme také vzít v úvahu, že západ země je oblastí se značnou nezaměstnaností. V průběhu neoliberálních reforem a privatizace byla většina tamních podniků uzavřena.
Jediné odvětví, které zde stále funguje, jsou producenti ropy. Většinou je však vlastní zahraniční kapitál. Až 70 procent kazachstánské ropy se vyváží na západní trhy, většina zisku jde také zahraničním vlastníkům. Do rozvoje oblasti se prakticky neinvestuje: je to kraj naprosté chudoby. A do toho minulý rok začaly tyto podniky procházet rozsáhlou optimalizací. Když v oblasti Atyrau naftařská společnost propustila naráz 40 tisíc dělníků, stala se tato zpráva skutečným šokem pro celý západní Kazachstán. Stát neudělal nic, aby takovému masovému propouštění zabránil. A je třeba pochopit, že jeden ropný dělník živí 5-10 rodinných příslušníků. Propuštění pracovníka automaticky odsoudí celou rodinu k hladovění.
Antikoloniální vzpoura
Kazachstán vlastně vybudoval surovinový model kapitalismu. Neoliberální reformy téměř zlikvidovaly sociální záchrannou síť. A majitelé nadnárodních společností si s největší pravděpodobností spočítali, že k těžbě a obsluze těžebních společností je zapotřebí pět milionů lidí; celých 18 milionů kazachstánské populace je příliš. A proto je tato vzpoura v mnoha ohledech antikoloniální.
Příčiny současných protestů mají kořeny ve fungování kapitalismu: cena zkapalněného plynu na elektronických obchodech skutečně vzrostla. Vzniklo spiknutí monopolů, jež těžily z vývozu plynu do zahraničí, což vedlo k jeho nedostatku a zvýšení cen plynu na domácím trhu. Takže ony samy vyvolaly nepokoje. Je však třeba poznamenat, že současná sociální exploze je namířena proti celé politice kapitalistických reforem, jež byly prováděny v posledních 30 letech, a jejich destruktivním výsledkům.«
Role neziskovek
Zajímavou úlohu v celém procesu pak hrají různé neziskové organizace, za nimiž v mnoha případech stojí právě USA. »V zemi však pracuje spousta nevládních organizací, které aktivně spolupracují při prosazování prozápadní agendy. Jejich oblíbená témata: hladomor třicátých let, rehabilitace účastníků hnutí Basmači a tak dále. Nevládní organizace také pracují na rozvoji nacionalistického hnutí. V roce 2017 byl v Kyzyl-Ordě vztyčen pomník Mustafy Čokaje, inspirátora turkestánské legie wehrmachtu. Dnes stát radikálně reviduje historii. Tento proces ještě zesílil po návštěvě Nazarbajeva v USA před několika lety. Panturkické hnutí je také stále aktivnější. Nedávno – 12. listopadu 2021 v Istanbulu – byl mimochodem založen Svaz turkických států,« dodává ve zmiňovaném rozhovoru Kurmanov ze Socialistického hnutí Kazachstánu.
Jen si dovolím na závěr některým neználkům v médiích připomenout, že prezidenta Kazachstánu rozhodně nedrží u moci Komunistická strana Kazachastánu, neboť ta byla v roce 2015 zakázána.
