Nejen elektřina a plyn vysávají české peněženky. Další předraženou strategickou komoditou, na které si ale mastí kapsy nadnárodní korporace místo místních samospráv, je voda. Jde o další ukázku toho, jak neinformovanost, neschopnost či dokonce zainteresovanost (zkorumpovanost) českých politiků dokáže českým lidem zdražovat základní životně důležitou komoditu, kdy zisky jsou zprivatizovány a odtékají za hranice, zatímco náklady zůstávají na nás.
Téma předražené vody není nijak nové a mnozí znají i pozadí tohoto problému. Jak ale ukázaly volby do Evropského parlamentu, nebylo toto téma pro mnohé politiky ani občany nijak důležité. Přitom jde o miliardy korun z našich kapes, kdy třicet až čtyřicet procent toho, co zaplatíme, odtéká bez užitku za hranice ČR. Tento problém je dlouhodobý, dlouho neřešený a přehlížený. Upozorňuje na to již řadu let KSČM, ale i díky Nadačnímu fondu Pravda o vodě (NFPOV) se začíná významně blýskat na lepší časy. Přes několik zásadních úspěchů u českých soudů ale stejně bude záležet na politicích nejen ve vládě, ale i ve městech a místních samosprávách, jak se k problému postaví. A k tomu mnoho z nich potřebuje silný impuls. »Náš fond odhaluje často nelegální vyvádění správy vody korporacím jako Veolie atd. Prosazuje, aby zisky z vody byly reinvestovány v naší zemi, aby ČR byla suverénní stát, který má svou vodu a finance z ní ve svých rukou. Aby občané, kteří za vodu nakonec jako jediní platí, měli spravedlivou správu vody. Aby osoby odpovědné za mnohdy protiprávní stav se za to zodpovídaly u soudů. Ukazuje, jak lze stávají stav napravit,« vysvětluje Radek Novotný, ekonom a specialista na praktiky politiků a koncernů ve vodárenství, spoluzakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě.
Česká voda, cizí zisky
Voda, jakožto přírodní surovina vyvěrající z útrob země či chytána do nádrží, není prodaná, jak je občanům často záměrně podsouváno. Voda není ve vlastnictví nikoho, je spravována státními podniky jednotlivých povodí. Zásadní, v čem je problém, je to, kdo s ní obchoduje a kdo na dodání vody v českých trubkách generuje zisk. Až 90 % vodárenské infrastruktury patří městům a obcím, jen 10 % vlastní nadnárodní korporace. Ale z pohledu toho, kdo ovládá peněžní toky z vody, jsou tato procenta úplně jiná. Téměř 70 % tržeb z vodného a stočného ovládají zahraniční korporace. Největší z nich je francouzská Veolia. Je zajímavé, že tam, kde o vodě rozhodují města, je její cena v průměru 120 korun a pohybuje se od 89 Kč v Klatovech po poměrně drahou Jihlavu, kde kubík stojí 149,90. Ovšem tam, kde vodu spravuje Veolia, se její cena pohybuje okolo 145 korun za kubík, od 121,30 v Olomouci, po 175 korun v Kladně a v Mělníce. Dalšími nadnárodními hráči jsou Aqualia (Španělsko), Suez (Francie), Energie AG (Rakousko) či v ašském výběžku Gelsenwasser (Německo). Jen tak pro zajímavost, cena vody v sousedním Slovensku se v přepočtu pohybuje od 55 do 68 korun, a to i v té čtvrtině země, kterou spravuje Veolia (61–68 korun).
I tak ale všechny vodárny bez rozdílu za poslední dva roky velmi citelně zdražovaly. Důvodem je prý vysoká inflace, drahé energie, zvyšující se platy a nutnost oprav.
Mnoho lidí si myslí, že když zaplatí vodné a stočné, jde značná část hlavně do provozu, do údržby a do investic do trubek, vodních zdrojů, čističek a něco málo na servis a administrativu či do rozpočtu obcí. Bohužel pravda je taková, že tam, kde úřadují nadnárodní korporace, jde mnohdy až 40 procent z těchto peněz jako zisk pouze jim. A teprve ze zbytku je řešeno výše popsané. O tom vypovídá i množství takzvaně ztracené vody. Ztrát ve vodovodech (různými poruchami či netěsnostmi) je zhruba 15 procent z celkového množství dodané vody. Toto číslo se postupně snižuje investicemi, ty často hradí ze svých rozpočtů města, ale rychlostí jen 0,48 procenta ročně. Je zajímavé, že nejnižší ztráty mají vodárny na jižní Moravě (cca 10 %), a ty jsou prakticky všechny ve vlastnictví měst a obcí. Naopak nevyšší ztráty mají v severních Čechách a na Královéhradecku, kde působí francouzský koncern Veolia – cca 21 %. Mimochodem v Paříži činí ztráta pouhá 4 procenta. »Kdyby miliardy z plateb vodného a stočného nekončily v cizině a místo toho byly investovány do obnovy infrastruktury, pak by mohly být ztráty ještě nižší,« dodává ekonom Radek Novotný. Jenže do oprav a rozvoje vodovodního řadu či úpraven a čističek vody investují města a obce. Z čeho? Ze svých rozpočtů – tedy našich daní. Ovšem zisk z toho má cizí korporace. Za vodu tak vlastně platíme dvakrát.
Korupce, nátlak a trojští koně
Jak se vlastně dostala česká voda do rukou zahraničních koncernů? Samozřejmě velmi podezřelými a protiprávními kroky, které dnes rozmotávají české soudy. A úspěšně. Ovšem za celým komplotem nehledejte řady zkorumpovaných politiků. Takoví zajisté byli, ale bylo jich jen pár. Jde v praxi o promyšlenou hru spoléhající se na lidské vlastnosti, jako je důvěra, či neochota dopodrobna si vše ověřovat. Pak stačí jen pár trojských koní, politiků, kteří pracují pro město i vodárnu, nasazených do vedení měst, kteří protlačí skrze sliby a právnické kličky to, co nadnárodní společnosti potřebují.
Příchod koncernů byl trojskými koni prezentován jako příchod údajných »strategických investorů«, kteří naslibovali hory doly: příchod strategického investora, který vše zafinancuje; dotace z EU; inflační růst cen; investování cizinců místo obcí; přednostní investování v obcích; starostům místa v orgánech vodárny a další… Nic z toho vesměs dodrženo nebylo. Například, kdyby se cena vody zvyšovala jen o inflaci, byla by dnes na hladině zhruba 85 korun. Obce naopak přišly o finance na investice do obnovy vodovodů, znemožněn byl i přístup k evropským dotacím. Co zůstalo, to jsou ta místa v orgánech firem, ale to v tomto systému vypadá spíše jako trafika pro ty, kdo privatizovali. A když byli někteří zastupitelé v jednotlivých městech nedůvěřiví a tam, kde byl odpor obcí proti předání vody koncernům větší, přišlo na řadu zastrašování nebo kšeftování s pozicemi na kandidátkách stran. Zahraniční firmy za odkup ziskových částí vodáren zaplatily. Ale velmi často jen symbolicky minimální cenu, která se jim mnohde vrátila z kapes občanů skrze zvýšenou cenu vody i s tučným ziskem v jednom roce.
Příběhy přebírání moci nad jednotlivými městy či obcemi by byly na dlouho. Potěšující ale je, že situace se mění. Díky dlouhodobé vytrvalé práci NFPOV české soudy nakonec dávají za pravdu fondu a právníkům, které platí zakladatel dvacet let. Soudy potvrzují, že převzetí správy nad českou vodou bylo v řadě případů protiprávní, jako například v rozsudcích týkajících se měst Mělníka a Kladna, kde se zahraniční know-how odráží v nejdražší ceně vody a voda je pod správou Veolie. Soud potvrdil, že usnesení valné hromady, na které došlo ke schválení změny prodejce vody v regionu, byla přijata v důsledku protiprávního jednání. A to je jen jeden region z mnoha…
Dojde k nápravě?
Ti, co jsou za současný stav odpovědní, opět vládnou, a proto nechtějí, aby se rozkrylo, co způsobili, aby se rozkryly vazby mezi zahraničními firmami a některými politiky. V zájmu takové vlády, která navíc získává peníze především odíráním obyčejných lidí, není na současné situaci něco měnit. »ODS je navíc strana, která na komunální úrovni, společně se sociálními demokraty (v rámci velkých koalic v regionech) hrála prim také v instalaci cizinců k českým studním, resp. v předání správy monopolu vody, peněžních toků i zisků z vody koncernům přes různé provozní smlouvy na 20-30 let. Právě bývalí ‚politici‘ ODS, kteří iniciovali vyvedení zisků z vody do rukou koncernů, jsou nyní často zaměstnaní například v pozici ředitelů vodárensko-lobbistických sdružení, která koncerny ovládají anebo sedí v orgánech různých firem koncernů,« dodává Radek Novotný, specialista na praktiky politiků a koncernů ve vodárenství.
Je tedy jasné, že ryby si svůj vlastní rybník nevypustí. Je potřeba nejdříve vyhnat ryby z rybníku…
Řešení existuje a nadace kroky k nápravě činí a vysvětluje je na svém webu pravdaovode.cz. »Jednou z cest je neuzavírat další smlouvy s korporacemi a převzít správu vody zpět do vodáren v rukou měst, jako například v Paříži,« dokládá Novotný. Což se postupně daří, ale k rychlé nápravě systému to zatím nestačí. Problém je v tom, že chybí politická vůle. Proto vznikla petice VODA JE ŽIVOT, kde občané společně tvoří trvalý legitimní tlak na politiky, aby začali pracovat pro občany. Spolu s rozsudky a ústavními nálezy se tím čím dál více omezuje prostor pro další machinace a náprava se blíží. Přidat se k požadavku nápravy může každý, kdo chápe, že voda nepatří do rukou zahraničních korporací.
Je třeba politiky informovat, vyzvat k nápravě a pak občanům ukázat, jak se k nápravě postavili, aby lidé volili ty zástupce, kteří hájí zájmy občanů, ne koncernů. »Přesně to dělá nadace projektem ‚Pusťte politiky k vodě‘. Jde o to mít ve vedení státu lidi, kteří hájí zájmy občanů, a to jde jen informováním široké veřejnosti o současné situaci a jak ji napravit.« dodává Novotný.
Přidat se k obraně vody podpisem petice můžete i vy – zde www.pravdaovode.cz/petice
Helena KOČOVÁ
