Rozhovor s Petrou Prokšanovou, kandidátkou do Evropského parlamentu za koalici STAČILO!
Petra Prokšanová se narodila 1. dubna 1985 v Praze. Vystudovala sociologii a sociální politiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a během studia se věnovala analýze subkultur mládeže. Již během studia začala pracovat a vzdělávat se v oblasti marketingu a PR, čemuž se věnuje dodnes. Je doktorandkou Fakulty humanitních studií UK v oboru Historická sociologie. Dříve se věnovala práci s dětmi v mládežnické organizaci Pionýr, závodně hrála házenou a kuželky, dnes je aktivní v Českém svazu bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody a Levicových klubech žen.
Proč jste se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu?
V prvé řadě proto, že mi strana KSČM, jíž jsem členkou, dala důvěru. Byla jsem navržena několika okresy a schválena jako kandidátka příslušnými orgány KSČM. Moc za to všem děkuji, vážím si toho a zároveň to cítím jako velký závazek. Ačkoliv získat z dvanáctého místa kandidátky poslanecké křeslo není příliš reálné, cítím se povinna reprezentovat ve volební kampani hlas soudruhů, kteří ve mě vložili důvěru. Předvolební kampaň je čas, kdy lidé politikům alespoň trochu naslouchají. Toho je potřeba využít a »prodat« jim z našeho programu co nejvíc. Zároveň jsem přesvědčena, že má-li někdo v Evropském parlamentu příští volební období působit, je to právě lídr kandidátky koalice STAČILO!, předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Svou účastí na kampani bych k dosažení tohoto cíle ráda přispěla.
Zmínila jste se o programu. Jaké téma z volebního programu koalice STAČILO! považujete za stěžejní a jaké je vám osobně blízké?
Volební program koalice STAČILO! je výsledkem politického kompromisu. Bylo potřeba, aby se do něj vešly všechny spolupracující politické strany a osobnosti. Díky tomu, že na základních tématech panuje obecná shoda, vznikl program, pod který se s výhradami dokážu podepsat. Jsou v něm zastoupena silná komunistická témata, jako je návrat strategických odvětví do rukou státu, vyšší zdanění nadnárodních korporací, energetických společností či internetových gigantů a také velké téma mírové politiky. Pro mě osobně je pak velice důležité, aby se Evropská unie přestala aktivně podílet na přepisování historie. Už nikdy nesmí být schválena žádná podobná nehoráznost, jako byla rezoluce Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy (2019), která uměle staví rovnítko mezi komunismus a nacismus a nabádá členské státy k destrukci historické paměti spojené s bojem proti fašismu. Kateřina Konečná byla jedinou českou europoslankyní, která hlasovala proti přijetí této rezoluce, a jasně se ukázalo, že být sám voják v poli je sice hrdinské, ale zoufale neefektivní. I proto musíme udělat vše pro to, aby v červnu usedlo do Evropského parlamentu českých komunistů co nejvíc.
Angažujete se v případu ukrajinských politických vězňů bratrů Kononovičových. Jak v kontextu toho vnímáte snahu Ukrajiny stát se členským státem Evropské unie?
Ukrajina prochází posledních více než deset let extrémně složitým vývojem plným politické manipulace, prosazování zájmů USA, uměle rozdmýchávaných bratrovražedných bojů a obrovské korupce. V zemi je státem řízená cenzura médií, prosazují se zákony omezující práva pracujících, brutálně je potlačována politická opozice. Sem patří právě případ komunistů Kononovičových, kteří jsou od března 2022 vězněni na politickou objednávku, přičemž si prošli krutým mučením, zastrašováním, vydíráním, jejich rodiny byly donuceny odejít do exilu. Nebudu přehánět, když řeknu, že díky tomu, že máme v Evropském parlamentu komunistickou poslankyni, jsou bratři Kononovičovi stále naživu. Byla to právě Kateřina Konečná, která v jejich případě několikrát intervenovala, pomohla celý případ medializovat a znemožnit tak Zelenského režimu nepohodlné politiky v tichosti odstranit, jak se stalo v jiných případech.
Tyto vnitřní problémy Ukrajiny však nikdo neřeší, vše se odkládá na dobu »po válce«. Finanční prostředky do ní investované se rozpouštějí v korupčních kauzách. Západní politici a podnikatelé si Ukrajinu porcují pod záminkou »obnovy« země. Současný ukrajinský režim legitimizuje fašistu Banderu, vězní antifašisty. Takto rozvrácená země se musí nejprve sama stabilizovat, vyjasnit si své směřování a až pak může začít uvažovat o provázání struktur s jinými státy. Obecně si ale nejsem jistá, jestli je právě členství v dnešní Evropské unii to, oč by měla Ukrajina vůbec usilovat.
Jste maminkou dvou dětí, jak jde dohromady politická práce a výchova dětí? Řešíte doma politiku?
Myslím, že politika je běžnou součástí života každého z nás, a to, jak o ní rodiče uvažují, se samozřejmě promítá do života dětí i jejich přemýšlení o světě. Snažím se dětem jít příkladem a směrovat je k tomu, aby chápaly, jak důležitý je respekt k sobě i druhým. Chci, aby byly solidární a empatické. Aby se rozhodovaly informovaně. Aby uměly přebírat i předávat zodpovědnost, aby dokázaly kritizovat konstruktivně a takovou kritiku také přijímat. Chci, aby moje děti žily v lepším světě, než žiji já. Aby byly šťastné a mohly v životě dělat to, co je baví, a svobodně se rozvíjet. To v dnešním světě manipulací, ostrých loktů, tlaku na výkon, pofidérních morálních vzorů a nenávisti příliš nejde.
Já samozřejmě nevím, jestli se dokážeme socialistické alternativě dostatečně přiblížit ještě během mého života, možná ani během toho jejich. Jsem ale přesvědčená, že nesmíme přestat usilovat o lepší svět. Snažím se, aby to moje děti chápaly, a až se jednou ohlédnou za mým životem, aby byly hrdé, že já jsem to nevzdala, a měly motivaci v tom boji pokračovat.
(ppr)
