Rozhovor s Terezou Čechovou Humpolcovou, kandidátkou do Evropského parlamentu za koalici STAČILO!
Tereza Čechová Humpolcová se narodila 3. 2. 1987. Pracuje jako učitelka matematiky, fyziky a informatiky na gymnáziu. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK se zaměřením na techniku a informatiku a dále Bankovní institut – obor informační technologie a management. Pokračovala v doktorandském studiu. Je dlouholetou členkou KSČM i předsedkyní Společnosti česko-kubánského přátelství.
Co pro vás znamenají volby do Evropského parlamentu? Jakou roli dnes podle vás hraje tato instituce v Evropě a co znamená pro nás?
Pro mě volby do Evropského parlamentu znamenají možnost změnit současné velmi nešťastné směřování Evropské unie. Formálně má mít zásadní roli při rozhodování o nařízeních EU, což jsou přímo vykonatelné právní předpisy, které zásadně ovlivňují život občanů v České republice. Zásadní problém vidím v tom, že na tuto roli EP v podstatě rezignoval a stal se z větší části pouze velmi dobře placenou skupinou kývalů. Co mi chybí, je, aby europoslanci zvolení za Českou republiku důsledně hájili zájmy našich občanů. Protože na prosazení nebo naopak zabránění přijetí právní úpravy nestačí jen jejich hlasy, je třeba, aby byli schopni a ochotni účinně spolupracovat především se zeměmi Visegrádské čtyřky. V opačném případě budou i nadále prosazovány normy, z nichž mají prospěch především velké státy, tedy Německo a Francie.
Proč jste se rozhodla kandidovat? Na jakou problematiku byste se chtěla v případě svého zvolení zaměřit?
Rozhodla jsem se kandidovat především proto, že není rozumné vyjadřovat svůj nesouhlas se současným směřováním EU nechozením k volbám a tvářením se, že EU je něco, co nás nezajímá. Opak je pravdou a zcela zásadním způsobem ovlivňuje náš život. Zatím nepovažuji za rozumné snahy o vystoupení z EU, ale snahy o její reformu, návrat zhruba někam před Maastricht. V současné míře globalizace je prostě zapotřebí synergie všech členských států, máme-li si být schopni udržet alespoň nějakou konkurenceschopnost vůči USA a Číně. Jelikož jsem učitelka, chtěla bych se zaměřit především na problematiku školství a smysluplného využití volného času mládeže.
Jak EP ovlivňuje školství v Evropě a u nás? Existují kroky či programy, které pomáhají, a naopak je něco, co spíše škodí?
Zcela nepochybně jsou naprosto skvělé výměnné studentské programy a možnost strávit část studia na zahraničních středních a vysokých školách. Nepochybně výrazně škodí hyperkorektní vyjadřování názorů a dehonestace a ostrakizace lidí, kteří nesdílejí názory, myšlenky a postoje hlavního proudu. V současné době se totiž pomalu dostáváme do stavu, kdy byl přípustný pouze jediný názor a vše ostatní bylo trestné. Tato novodobá totalita podrývá kritické myšlení i férovou a věcnou diskusi, přestože je vedena právně konformním způsobem. Pokud se nepodaří tento trend zvrátit, dříve či později se v Evropě dočkáme úplně stejného úpadku, který v minulosti postihl všechny totalitní režimy.
Co byste současnému EP vytkla?
Současnému EP bych vytkla především způsob projednávání jednotlivých nařízení a způsob, jakým je o nich hlasováno, respektive jakým jsou přijímána. Je potřeba si uvědomit, že tento proces je diametrálně odlišný od způsobu přijímání zákonů v našem národním parlamentu a v EP jsou často nařízení schvalována bez hlubšího projednání.
Jak vidíte roli EP v zahraniční politice Evropy? Má tato instituce vliv na postoje jednotlivých států k problémům ve světě (Kuba a sankce vůči ní, konflikt na Ukrajině či v Izraeli?)
Nepochybně význam a vliv má značný. Což na jednu stranu může být v zásadních otázkách dobře. Nicméně na druhou stranu celkově zahraničně politické postoje EU jsou formovány především podle potřeb velkých hráčů, kterými jsou již zmíněné Německo a Francie. Takže zdaleka ne vždy vyhovují potřebám menších států, jako je Česká republika.
Co byste chtěla vzkázat voličům a voličkám?
Voličům bych chtěla vzkázat, že nejít k volbám do Evropského parlamentu je stejně nešťastné jako když pštros strká před nebezpečím hlavu do písku. A EP v současném složení je skutečně hrozbou pro české občany. Jako jedinou možnost vidím jít k volbám a opravdu velmi pečlivě uvážit, koho volit, zejména z pohledu, aby zvolení měli potřebnou morální integritu a v EP zastávali ty postoje a priority, na kterých postavili svou volební kampaň. Domnívám se, že právě to je největší bolestí české politiky, a to jak ve vnitrostátním, tak v evropském měřítku.
Helena KOČOVÁ