V týdnu druhého výročí zahájení invaze Ruské federace na Ukrajinu bylo v Kyjevě znovu otevřeno muzeum druhé světové války. Zavřeno bylo dva roky s cílem zásadně přebudovat jeho expozici. Muzeum bylo také přejmenováno. Původní název Muzeum velké vlastenecké války byl nahrazen »upřesňujícím« pojmenováním Národní muzeum dějin Ukrajiny ve druhé světové válce.
Instituce letos slaví 50 let existence, byla otevřena 17. října 1974 u příležitosti 30. výročí osvobození Ukrajiny od německé okupace. Zprvu sídlila v Klovském paláci, později byla zahájena stavba třípatrového Pamětního komplexu o šestnácti sálech. Dominantní objekt byl slavnostně otevřen 9. května 1981.
Tisková zpráva o opětovném otevření muzea pravila, že »expoziční prostor nyní více vypráví o ukrajinském rozměru druhé světové války«. Přepracována byla známá ústřední skulptura muzea s vysokým piedestalem (40 metrů) a postavou ženy s mečem a štítem (62 metrů); hmotnost jednoho z deseti největších monumentů Evropy je 540 tun.
Právě ve výšce 102 metrů je nyní vyobrazen státní znak Ukrajiny – trojzubec. Mimochodem se málo ví, že nejde o trojzubec, ale o symbol raroha velkého (druh sokola) v střemhlavém letu. Ukrajinští nacionalisté z Haliče ho začali používat jako svůj znak již kolem roku 1900 a jako státní znak Ukrajiny platí teprve od roku 1992.
Již první věrohodné informace říkají, že expozice zveličuje zásluhy Ukrajiny na porážce německého fašismu, jakkoli jsou samozřejmě velké a nezpochybnitelné, ale přitom ponižuje zastoupení jiných národností Sovětského svazu v řadách Rudé armády a především bagatelizuje účast Rusů. Připomeňme, že podíl na osvobození Ukrajiny měli také Češi, Slováci, zakarpatští Ukrajinci a volyňští Češi pod velením Ludvíka Svobody. Mnozí z nich padli na území Ukrajiny v bojích o Kyjev, Sokolovo, Bílou Cerekev, Dukelský průsmyk.
Vyexponováno je hnutí Stepana Bandery, podle mezinárodního práva jde o válečného zločince, dnes ovšem velebeného národního hrdiny Ukrajiny s pomníky v nadživotní velikosti v řadě měst, především v západní části Ukrajiny.
Nové názvy dezorientují lidi
S přetvořením expozice muzea poněkud souvisí i nekončící přejmenovávání ulic hlavního města. Toponomastická komise jich překřtila už na tři stovky, škrtají se názvy odvozené od ruských vojevůdce a hrdinů velké vlastenecké války ruské národnosti, ale také názvy vytvořené opisem jmen velkých ruských řek, jezer, pohoří, spisovatelů, básníků, malířů, hudebních skladatelů. »Závadná« jména ulic jsou povětšinou nahrazována jmény Ukrajinců, kteří padli v současné rusko-ukrajinské válce, respektive ve válce mezi Spojenými státy americkými podporovanými západní Evropou, a Ruskem na území východní Ukrajiny.
V Kyjevě panuje chaos, lidé se přestávají orientovat, potíže najít správnou adresu mají i hasiči nebo řidiči sanitek. Odpolední deník Večerní Kyjev proto zavedl toponomastické SOS, tiskne fotografie překřtěných ulic a náměstí.
Nacionalistům například překážel ruský hudební skladatel Alexandr Konstantinovič Glazunov (1865, Petrohrad – 1936, Paříž), autor slavného baletu Raymonda, který 9. dubna 1930 v Praze ve Smetanově síni Obecního domu dirigoval Českou filharmonii. Ulice Glazunova byla přejmenována na třídu četaře Dmytro Hodzenka, jehož zasáhla střepina 31. března 2016(!) u Doněcka.
Když má toponomastická komise rychle přemalovat 300 ulic, skoro už neví, kde brát, a dělá úsměvné chyby. Na seznam nepřijatelných byla zařazena ulice Rossošanská. Název dlouho nesla podle menšího ruského města Rossoš proto, že Rossošská ofenzíva ve Stalingradské bitvě pomohla zvrátit vývoj druhé světové války. Nyní se ulice jmenuje Otamana Zeleného. Byl to pseudonym Daniela Terpila, který v roce 1919 bojoval proti Děnikinovým bělogvardějcům, tedy na straně rudých.
V roce 2013 se v Kyjevě u příležitosti 70. výročí osvobození hlavního města Ukrajiny konala hraná repríza bojů o přechod Dněpru. Autor článku se jí zúčastnil jako fotograf.
Ivo HAVLÍK
FOTO – autor
