Tato rekapitulace je snahou předejít budoucí kapitulaci.
Válka na Ukrajině se přehoupla do svého třetího roku a my víme leccos nového. Na prvním místě co do významu je to znění sedmnáctistránkové dohody o příměří a míru mezi oběma válčícími stranami zprostředkované měsíc od začátku invaze Tureckem. Nikdo nebyl v jednání úspěšnější, ani jedna země konfliktu dokument nerozporovala, a přesto jeho podpis zhatil britský premiér Boris Johnson, který přesvědčil ukrajinského prezidenta, aby výměnou za podporu Západu ve válce pokračoval. Boris Johnson by za to měl stanout před mezinárodním trestním tribunálem.
CIA připravovala válku roky
Dále je tu zjištění deníku The New York Times o tom, že měsíc po Majdanu započala ukrajinská tajná služba spolupráci se CIA, přičemž americká strana financovala postupně vybudování dvanácti výzvědných základen na ukrajinských hranicích, jejichž cílem bylo vycvičit v posledních deseti letech novou generaci ukrajinských špiónů a získávat jejich prostřednictvím zpravodajské informace o ruských záměrech a pohybech. Ne pro Ukrajinu, ale pro Spojené státy. Ukrajina tedy klamala svět a nebyla po celou tu dobu neutrálním státem.
Načež Němci veřejně potvrdili přímou účast britských (a dalších západních) vojenských složek v bojích této války. Lhal tedy i Západ, když dva roky tvrdil, že na Ukrajinu pouze posílá zbraně, že přímo se však jeho vojáci do bojů nezapojují.
Je dobré na tyto skutečnosti myslet, až nám zase bude někdo tvrdit, že s protistranou nelze o ničem jednat, protože lže, klame, rozdmýchává válku a nelze jí nikdy věřit, protože každou dohodu stejně poruší.
Tyto tři velmi zásadní informace přicházejí v okamžiku války pro Ukrajinu obzvláště kritickém.
Konflikt v nové fázi
Stav věcí je ten, že průlomem v zákopové linii fronty v Avdijivce postoupila válka do nové fáze. Neblahý význam této změny pro obránce vystihl téměř současně papež František svou ostrou výzvou k odvaze jednat i turecký prezident obnovenou nabídkou na zprostředkování jednání o příměří a míru. Zmiňme opět aspoň tři hlavní faktory nepříznivé situace pro ukrajinské vítězství.
Stav na bojišti. Ukrajinská armáda není schopná rekrutovat ani mobilizovat, prezident jí vyměnil hlavního velitele, načež již pod jeho velením došlo právě k onomu protržení zákopové linie fronty. Zelenského »zpráva« o 31 tisících padlých ukrajinských vojácích za dva roky bojů je velmi nevěrohodná. Spletl se o řád. Kdyby mluvil pravdu, nemusel by přece mobilizovat. Dodávky zbraní z Evropy jsou stále pomalejší a nahrazuje je silácká rétorika, v USA je pomoc zablokovaná už měsíce v Kongresu. EU pošle 50 miliard euro během příštích čtyř let, Ukrajina by takovou částku potřebovala k zachování alespoň stávajícího fungování na rok. Petr Fiala se svým hledáním munice stává nejaktivnějším spojencem Ukrajiny na světě, což ovšem jednomu na optimismu zrovna nepřidá.
Lidé chtějí mír
Stav veřejného mínění. Není to ještě měsíc, co deník Guardian publikoval průzkum, podle něhož věří v ukrajinské vítězství deset procent Evropanů. Vzápětí změřila agentura STEM, že 69 % obyvatel Česka si přeje mírová jednání i za cenu, že Ukrajina přijde o část svých někdejších území. Na samotné Ukrajině podporují pokračování války většinově jen lidé žijící v těch částech země, jež válkou zasaženy nejsou – na územích blízkých frontě dávají přednost jednání o příměří a míru i samotní Ukrajinci.
Stav vyhlídek na úspěšné jednání, bude-li započato, se stále zhoršuje. Krym v této válce nemohla Ukrajina získat nikdy, ačkoli to prezident Zelenskyj nepřestává opakovat. Pokud mohla Ukrajina před dvěma lety na jaře pravděpodobně uhájit Donbas s posílením jeho autonomie, dnes tomu již nic nenasvědčuje. Pokud mohla Ukrajina ještě před loňskou velkou protiofenzivou (a jejím následným krachem) nepochybně uhájit aspoň zbytek svého státu jako relativně suverénní ve stylu někdejšího Západního Německa, stává se i tato představa po prolomení fronty stále méně udržitelnou. Pokud nedojde k přímému, rychlému a mohutnému zapojení NATO do bojů, a tedy zřejmě k rozpoutání třetí světové války, dosáhne Ukrajina prodlužováním bojů jen oddálení kapitulace a diktátu ne už spravedlivého, ale zcela nebo téměř zcela ruského míru.
Zbrojí do šuplíku
Válka na Ukrajině má pro Západ samé nepříjemné důsledky. Jeho ústup z vůdčí role ve světě se zásadně urychlil, evropská ekonomika stagnuje a všechny ostatní investice zadusí náběh zbrojení.
Na světovou scénu poprvé ve velkém vstoupily lidnaté země globálního Jihu ne už jen jako ekonomické veličiny, ale jako státy s názorem na velmocenský konflikt.
Pokus izolovat Rusko ekonomickými sankcemi selhal na celé čáře a ukázal, že kapitalismus je ve světě již tak všudypřítomný, že se žádná země nedá ekonomicky obklíčit.
Generální štáby a zbrojařské koncerny západních zemí po vyprázdnění skladů zastaralé techniky a munice zahájily téměř nepříčetné přípravy na zbrojení v novém, opět rozděleném světě. Zbrojí nikoli do této války, tu už, doufejme, nezastihnou. Zbrojí do šuplíku. To je čas od času nutné, jak by se totiž jinak zbrojní byznys udržel při životě.
Popravdě řečeno, nemohu v počínajícím třetím roce války najít ani jednu reálně nadějnou vyhlídku pro vítězství Ukrajiny a Západu. Machiavelli tuším v Úvahách o vládnutí a vojenství tvrdí, že existují války, které vyhraje ta ze stran, co si později, než ta druhá uvědomí, že prohrála. Bylo by fajn si na Západě co nejdříve uvědomit, že to na Ukrajině prostě není ten případ, a probůh už začít konečně jednat. Znova opakuji: tato rekapitulace je snahou předejít budoucí kapitulaci.
Autor je předsedou iniciativy Mír a spravedlnost.
