Jsou političky, které si nezaslouží být v oblibě. Jedna taková místo toho, aby využila vlivné pozice k pomoci chudnoucím občanů, jim raději doporučuje topení doma nahradit dvěma svetry. Jiná se stylizuje do role válkychtivé amazonky. Za to, co političky tohoto ražení dělají, ale nemůže skutečnost, že jsou ženami. Příčinou je jejich pravicovost a nedostatek empatie. Jenže mnozí lidé útočí na političky jen proto, že jsou ženami. Právě na to upozornila předvánoční kampaň organizace Fórum 50 %.
Nevhodné, vulgární, či dokonce násilné chování vůči političkám je častým, ale bohužel zatím nedostatečně viditelným jevem. »Česká společnost není k tématům, jako je sexismus či násilí na ženách, dostatečně vnímavá. Ukázalo se to i v naší kampani, kde se pod videi, v nichž české veřejně aktivní ženy čtou skutečné nenávistné zprávy, objevily kromě podpůrných komentářů i další vulgarity a výhružky,« uvedla ředitelka Fóra 50 % Veronika Šprincová. Tato nevládní organizace, jež podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů ve veřejném životě v ČR, ve spolupráci s iniciativou Ženy v politice pořádala kampaň #StopNenavisti (na spodním snímku) Jejím prostřednictvím organizace upozornila na problém násilného, sexistického a obtěžujícího chování vůči političkám a veřejně aktivním ženám.
Cílem happeningu bylo veřejnost motivovat k tomu, aby nezapomínala posílat těmto ženám zprávy i v momentech, kdy s jejich počínáním souhlasí, a tak je podpořit. Podle aktivistů a aktivistek jsou sexualizované nenávistné projevy jednou z bariér, které ženám ztěžují vstup do veřejného života a působení v něm. Ať již jde o političky, novinářky, akademičky, občansky aktivní ženy, sportovkyně i představitelky dalších profesí.
Kyberšikana žen na levici
Stejné téma rozebraly na komorní diskusi v inspirujícím uměleckém prostředí Galerie Mozaika v Praze levicové političky dvou generací. Přímo na Mezinárodní den boje proti násilí na ženách, který připadá na 25. listopad, si za moderace Víta Prokopa vyměnily názory na postavení žen v české politice a zejména přednesly své zkušenosti s kyberšikanou, jež je pronásleduje. Debatovaly Anna Junková, Markéta Juřicová, Petra Kalenská a Petra Prokšanová –všechny z České republiky, a Valentina Škafar ze slovinské strany Levica (na hlavním fotu). Pětici političek mladé generace doplnila o generaci starší Maite Mola ze španělské strany Izquierda Unida (Sjednocená levice), která jako »služebně starší« oplývá bezpočtem zkušeností z politiky. Svou politickou dráhu totiž započala ještě za vládnutí pravicového diktátora Franciska Franka.
ZkušenostiPetry Prokšanovéby vydaly na knihu. Je velmi aktivní na sociálních sítích. Být ženou a komunistkou – to je pro českou společnost nestravitelné, řekla na besedě. Je jedno, jaké názory na sítích sdílí, zkrátka už nálepka komunista stačí pro nepříjemné komentáře. Šikana v kyberprostoru není pro ni nic nového, neboť se s ní setkává prakticky od započetí své veřejné činnosti. Prvotní zkušenosti ji zocelily, a jsou to zkušenosti velmi dramatické, které »běžná« žena nezažívá.
Pod jakýmkoli jejím příspěvkem na sociální síti, který má politický charakter, následují reakce politických odpůrců plné nenávisti. Nejpříznivější z nich jsou doprovozeny obrázkem vrtulníku (odkazující na fašistické diktatury v Jižní Americe a brutální shazování jejich odpůrců do moře). A když dojde na politickou kampaň například před volbami, dějí se opravdu nepěkné věci, pokračovala v přibližování svých zkušeností Prokšanová.
Například když použila na síti variace myšlenky »Jsem komunistka a ty bys byl taky, kdybys věděl, co to znamená«, následovaly útoky nenávisti, kterých byly desítky denně. A to slovně (komentáři typu »Mám rád komunisty na oprátce«, »Měli byste viset na kandelábrech«, »Měli jsme vás všechny popravit«) i obrazově (různé hanlivé malůvky). Tento mix nenávisti sdílel i starosta Řeporyjí z ODS s popiskem »a co kdyby ses šla rovnou zabít, debilko«. Armáda jeho příznivců se na Prokšanovou »slétla« a začala jí vyhrožovat smrtí, resp. ji nabádali k sebevraždě. Následoval tzv. flaming (flamer útočí na toho, s jehož názory nesouhlasí, nadává mu, uráží, vyhrožuje).Taková masivně se opakující situace vyvolá u každého pochybnosti o sobě samém, připustila Prokšanová: »Dělám to správně, když je tolik lidí, kteří mi vyhrožují smrtí?«
Útok na ideu
»Mám pocit, že hejtři mě nevnímají jako ženu, ale jako představitele KSČM. Je to útok na ideu, kterou pro ně ztělesňuji,« dodala. Tato nenávist jí způsobila problémy i v zaměstnání. Útočníkům stálo za to, spojovat politickou práci Prokšanové s firmou, kde byla 16 let zaměstnána, samozřejmě s cílem ji zcela zostudit, aby práci ztratila. Během volební kampaně jí pak někteří kolegové z firmy posílali maily, že si nepřejí, aby se po rodičovské vrátila, k čemuž nakonec došlo. »O to více prostoru mi to ale poskytlo zaměřit se na politickou práci,« dodala.
Jaká je obrana proti takovéto brutalitě v kyberprostoru? Petra Prokšanová maže opravdu vulgární komentáře. Za nebezpečné vyhrožování, které bylo mířeno na její malé děti, podala trestní oznámení (šlo do vytracena). Téma více probírala s členkami své strany, a zejména političkami, jež ji svými zkušenostmi posílily.
Chtějí ženu v kuchyni
Španělská feministka a komunistka Maite Mola je stále vystavována útokům. Jak uvedla, na ulici jí fašisté spílají. V Baskicku ji jedna senátorka obvinila z údajného terorismu. Obvinil ji turecký prezident, což zakládá riziko stíhání Interpolem. »Když jste političkou a jste vidět, tak dostáváte urážky a výhrůžky ze všech směrů. Jste vystavena útokům mužů, pokud s vámi nesouhlasí. K tomu navíc vše, co se týká vzhledu. Dotyční kritici chtějí ženu v kuchyni podle hesla 3K – Kinder, Kirche, Küche.« Situace je krajně obtížná, ženy vydrží v politice kratší dobu než muži, připustila Mola, ale to neznamená, že »to máme vzdát«.
Podle Anny Junkové je zastoupení žen v ČR tristní a příčiny jsou různé. Jednou z nich je i skutečnost, že zdejší prostředí je značně misogynní (plné nenávisti, pohrdání, předsudků vůči ženám). »Dokud je žena méně než konvenčně atraktivní, je jí vytýkáno, že není dost hezká. A jakmile začne být konvenčně atraktivní, tak není dobrá politička,« poukázala na klišé, kdy se vzhled hodnotí výhradně u veřejně činných žen.
Hejty (z angl. hate, komentáře zakládající se na nenávisti) sdílí Junková s kamarádkou a tím se, jak uvedla na besedě, odreagovává. Snaží se útoky tohoto typu řešit s humorem. Pokud jsou tu hejty, tak to je pro ni znamením, že dělá svou práci dobře.
Markéta Juřicová kvituje, že máme v ČR »celkem velké« zastoupení žen v parlamentu, ale celá Poslanecká sněmovna je pravicová a pravicové strany neprosazují politiku přátelskou lidem, a tedy ani ženám, což je dle ní patrné i na hlasování poslankyň. ČR má jeden z největších platových rozdílů v Evropě mezi muži a ženami na srovnatelných pozicích, ženy musí více pracovat, není dostatečný sociální systém. »Ženy chodí do práce, makají více než muži, k tomu domácnost – a dělat pak něco do politiky? To je vyčerpávající,« míní Juřicová.
V kyberprostoru se Juřicová také setkává se šikanou, například poznámkami typu »Z vás by se poblil i kůň«, »Slečna nemá IQ« ad. Toto bere spíše s nadhledem a humorem. Útočily na ni však i nenávistné hejty, zvláště když se účastnila televizní besedy o uprchlících. »Říkám si, že jsem silná a že jsem přežila horší věci« – to je její návod, jak se vyrovnat k kyberútočníky.
Zastupitelka Lomnice Petra Kalenská vidí problém už vůbec v ne/uvědomění si, že problém kyberšikany zde je. Podle ní se žáci a žákyně ve škole nedozvědí prakticky nic o boji žen za rovnoprávnost, neznají hrdinky emancipačního hnutí. Ženské autorky zaujímají prý mizivé procento školní doporučené literatury.
Kalenská u vědomí toho, jakým tlakům čelí političky a někteří aktivní lidé obecně, pozorně přistupuje k tomu, co umísťuje na sociální sítě. Ačkoli by chtěla být silnou sebevědomou ženou, nekomunikuje na sociálních sítích politiku, jen své soukromé postřehy. Neblahou zkušenost získala, když před dvěma lety napsala na A2larm recenzi knihy o genderové ekonomice a sklidila záplavu hejtů. Dokonce si nějaký člověk našel její soukromý mail a začal jí touto cestou »vysvětlovat«, jak se mýlí. »Je překvapující, kolik energie na to vynaložil,« kroutila hlavou. Kalenská je přesvědčena, že ženám by slušelo více solidarity, neboť ženy patří do politiky. Ale kolik toho musí vydržet?
Řešení
Kyberšikana, tedy zostuzování a šikanování političek (nejen jich) na sítích a v digitálním prostoru, je formou násilí na ženách. Kde vidí účastnice pražské besedy s mezinárodním obsazením, kterou zorganizovala Evropská levice, řešení?
Kalenská v ratifikaci Istanbulské úmluvy. Je nutné disponovat centry pomoci obětem. Podle ní jsme se v ČR »zasekli« na otázce, zdali potřebujeme mít tento dokument. Přitom dostupný návod na řešení je ve zmíněné úmluvě Rady Evropy již obsažen, o tom je přesvědčena. Míní, že »musíme dohnat sociální sítě a platformy k zodpovědnosti, aby se vyhrožování na nich nedělo«.
Juřicová nabádá k proškolování pracovníků a odborníků, zpřísnění zákonů, aby pachatel byl náležitě potrestán. Je nutné vzdělávat občany, protože řada z nich dosud neví, že kyberšikana je amorální a trestná.
Podle Junkové data ukazují, že je rozdíl mezi kyberšikanou politiků a kyberšikanou političek. Na politiky se útočí kvůli politickým názorům, u političek jsou útoky založeny na skutečnosti jejich pohlaví (genderu). Cílem je urazit političku, což vychází z předsudku, že ženy do veřejného prostoru nepatří. Proto je nutné vzdělávání proti genderovým stereotypům. »Náš právní systém je starší, neadaptuje se na digitální svět. Není dostatečně podchyceno předsudečné násilí,« míní. Hodně by pomohlo mít více odbornic v IT oborech. Podle Moly je ideální nastolit téma kyberšikany i pro kampaně před červnovými volbami do Evropského parlamentu.
To, co padlo, jsou dobrá, ale jen dílčí řešení, shrnula Prokšanová. Hlavní je podle ní skutečnost, že násilí na ženách je systémovým problémem, a efektivní řešení v rámci kapitalismu neexistuje. »Tím, jak se společnost radikalizuje a fašizuje, bude hůře a na levicové myšlenky a minority se bude útočit stále častěji. Pojďme všichni dělat vše pro to, abychom překonali predátorskou fázi kapitalismu a dostali se k systému, který bude spravedlivý pro všechny – socialismu.«
Na hlavním snímku zleva Valentina Škafar, Petra Kalenská, Markéta Juřicová, Anna Junková, Maite Mola a Petra Prokšanová
Monika HOŘENÍ (S přispěním Davida PROUDA)
FOTO – autorka, FOTO – Fórum 50 %
