Na přetřes se opět dostává korespondenční volba Čechů a Češek žijících v zahraničí. Skupina vládních poslanců předložila do Poslanecké sněmovny návrh zákona na zavedení korespondenční volby. Návrh podepsali šéfové všech pětidemoličních stran. V totalitním stylu nás lidé, jako Vít Rakušan, informují, že tento zákon bude. Pětidemoliční koalice není nic než síla!
Jenže korespondenční volba není nic nového a byly tu již opakované pokusy ji prosadit. Existují argumenty pro i proti. Pojďme se na některé podívat.
Argumenty pro
Jako argument na obhajobu korespondenční volby se uvádí, že všichni lidé, kdož mají české občanství, mohou volit. Podotkněme, že i dnes takto mohou učinit na zastupitelských úřadech v zemi, kde momentálně pobývají. Díky korespondenční volbě by nemuseli na zastupitelský úřad cestovat a zaslali by do země, kde se konají volby, svůj hlas. Ušetřil by se jim tedy čas a finanční náklady. Pokud nebudeme počítat ty na zaslání jejich hlasu poštou.
Pro zavedení korespondenční volby také mluví to, že lidé pracující v zahraničí zvyšují HNP. To je sice pravda, ale nijak se to netýká HDP. Daně totiž odvádějí pracující v zemi, kde momentálně pracují, pokud to není mezinárodními smlouvami upraveno jinak. Volili by tedy lidé, kteří nijak svou prací nepodporují moc státu a nejsou solidární ve zdravotním a sociálním pojištění.
Korespondenční volba by se týkala voleb do Poslanecké sněmovny, potažmo dalších celostátních – prezidentských a voleb do Evropského parlamentu. Takže »krajánci« by mohli volit jen v některých druzích voleb a v ostatních by jim volební právo bylo ztíženo – museli by totiž přijet do ČR a místa svého trvalého pobytu. Uprchlý Šindelka ani R. Krejčíř by o tuhle možnost ale asi nestáli.
Argumenty proti
Proti korespondenční volbě mluví systém českých voleb, tedy tajná volba. Někdo v klidu na vás může vyvinout nátlak (třeba příznivci Ruska a Donalda Trumpa v zahraničí, jak to připomínala česká oligomédia) a nařídit, koho volit. Vzpomeňme případ generála Blaška, kdy k jeho volbě měl vyzvat Aeronet. Když jdete za plentu, tak je toto eliminováno.
Další argument proti zavedení korespondenční volby je prostý. Jak může mít někdo volební právo, když v naší zemi trvale nepobývá, nepracuje a neodvádí zde daně? Navíc si musíme říci, že voliči, kteří pracují v zahraničí, vesměs volí pravicově orientované strany, když se jedná o bohatší lidi žijící trvale v jiných podmínkách a vlastně »našincem« opovrhující.
Problematické je i to, že hlasy ze zahraničí se v našem volebním systému vždy přičítají k vylosovanému kraji. Proč ne proporcionálně do všech krajů? Může nastat paradox, kdy bude například vylosován nejmenší kraj a k němu by se například přičetlo 80 tisíc hlasů ze zahraničí. V Karlovarském kraji s 230 tisíci voliči, kde k volbám jich dojde asi 130 tisíc a kraj je populačně menší a menší, by jistě byli rádi. Řešením by ale mohlo být, kdyby se hlasy ze zahraničí přičítaly do toho kraje, kde by měl volič trvalý pobyt.
Totalitní návrh zákona
Proč ale současná pětidemoliční koalice tolik trvá na zavedení korespondenční volby? Není to lepší demokracie. Korespondenční volba zvyšuje volební účast a to se odráží ve skóre různých indexů. Dnes je to potřeba. Pravicové strany jsou totiž zatíženy dozimetry a stokami. Zavedením korespondenční volby by se mohl eliminovat jejich pád a zachovaly by si naději na přístup ke korupčním lizům. Proto Vít Rakušan (STAN), předseda strany, se kterou se pojí už čtyři mrtví v kauze Dozimetr a nedemokratické stanovy, tak tvrdě prosazuje korespondenční volbu. Totalitní podstata současného poslaneckého návrhu zákona spočívá v tom, že neprošel žádným připomínkovým řízením. Veřejnost byla tedy dopředu z návrhu zákona, který má zlepšit demokracii v Česku, vyloučena, a pětikoalice si tak osvojila vůdčí roli v naší společnosti.
Po dvouleté zkušenosti s pětidemoliční vládou je jasné, že nechce české občany vázat v českém hospodářství, raději pracovní sílu doveze nebo podpoří migrační vlnu. V důsledku dnešní hospodářské politiky se zavírají provozy skláren (například v Květné), řeznictví apod. V příhraničních regionech jsou lidé nuceni v zahraničí nejenom nakupovat, ale také pracovat. Je jasné, že hospodářský ideál této vlády jde před rok 1918, který lze popsat příběhem Antona Karase z Bassova Cirkusu Humberto a koncentrací kuchařek, podkoních a stavebního personálu ve Vídni.
Korespondenční volbu je třeba podpořit, ale jen v případě krajských, komunálních či senátních voleb. Tam je základ a pojistka demokracie. I v naší republice totiž mnoho lidí jezdí i na týdny za prací na druhý konec Česka. Podobný model má Rakousko – jedná se o vnitřní korespondenční volbu. Víte Rakušane, takže proč se neinspirovat tam? Hledá se něco, co už je jinde vymyšleno a vyzkoušeno.
Jediný velký problém bude ale spočívat v tom, kdo bude hlasy doručovat. Pokud to bude Česká pošta pod vedením Víta Rakušana a jeho STAN týmu, tak se volební lístky ani nemusí doručit (pokud se bude vědět na kterou adresu). Mohl by to vyřešit speciální volební průkaz, kdy by mohli volit lidé i v jiném kraji do zastupitelstva svého kraje.
Jan KLÁN
