Jedenáctého listopadu zemřel Karel Schwarzenberg. Smrt každého člověka (snad kromě evidentních masových vrahů) je vždy zejména pro jeho rodinu a okolí smutnou záležitostí a nesluší se osobu, jež nás opustila, příliš kritizovat. Naopak je tato událost příležitostí vyzdvihnout dobré vlastnosti zesnulého, podle hesla »o mrtvých jen dobře«.
Ale čeho je moc, toho je příliš, jak praví jiná lidová moudrost. Po smrti tohoto pána se vyrojily doslova gejzíry obdivných vyjádření a komentářů na jeho adresu. Takže jsme se dozvěděli, že Karel Schwarzenberg byl bytostným Evropanem, Středoevropanem, ale zároveň vlastencem, konzervativcem a zároveň liberálem, aristokratem a zároveň lidový člověkem, prostořekým milovníkem žen a zároveň »posledním kavalírem«, demokratem každým coulem, jenž bojoval za lidská práva třeba i v okamžiku, kdy předstíral spánek. Byl čestný, laskavý, charakterní, neúplatný, odpůrce »čecháčkovství«, statečný, prostě i Mirek Dušín (a Václav Havel) by se museli zastydět. Ale nad všechny tyto nádherné vlastnosti vyniká jeho nezištnost, se kterou přispěchal na pomoc rodnému českému kraji v nouzi nejvyšší, kdy po čtyřicetileté devastaci bylo zapotřebí každé pomocné ruky, zvlášť takové, která měla ty správné zkušenosti a konexe ze »svobodného« světa.
Ta jeho »nezištnost« ovšem nebyla úplně zdarma, jak nám napovídá i letmý pohled na historii a současnost schwarzenberských majetků v Čechách. Něco v tom čistém víně nezištnosti plave, jak praví »hláška« z jednoho českého filmu.
Takže v roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocko-krumlovské větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. Zde si dovolím osobní vsuvku: Když jsem před lety s malými dětmi navštívil už zrestituovaný zámek Orlík, tak nám tamější mladá průvodkyně kromě jiného sdělila, že tento zámek po válce ukradli Schwarzenbergům komunisté. Nedalo mi to a po prohlídce jsem za ní zašel a poučil ji, že zámek Orlík byl znárodněn už před Únorem 1948, jak patrno výše. Takže o nějakém ukradení komunisty nemůže být řeč. Nevím ale, jaký měla tato má intervence efekt.
Nyní k restitucím. Návrat majetku české šlechtě umožnily dva restituční zákony z počátku 90. let. Karlu Schwarzenbergovi se bez problémů podařilo zrestituovat majetek po svém otci – mimo jiné zámky Orlík a Čimelice a lesy a pole v jejich okolí. Stejně tak restituoval část majetku po předcích na Kutnohorsku. Dodnes mu zde patří třeba bývalý pivovar a hospodářský dvůr v sousedství známé sedlecké kostnice. Kromě budov získal hlavně jedenáct tisíc hektarů lesů a dům v Praze ve Voršilské ulici, kde dnes sídlí Knihovna Václava Havla. V Praze mu dále byly »vráceny« Schwarzenberský palác (Hradčany) a Schwarzenberský zahradní palác na Malé Straně.
Kdo by se pozastavil nad tím, že Karel Schwarzenberg přiznal, že restituce neprobíhala úplně čistě? Na počátku 90. let přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby. Historické spravedlnosti se přece musí občas pomoci a konec konců korupce je běžnou součástí provozu tržního systému.
Ale pan Schwarzenberg ve vší své skromnosti pracoval nezištně ve prospěch zaostalé české společnosti i dál. Uveďme dobový citát z internetu: »Privatizace Becherovky, to je opravdu dokonalý tunel. 3. září 1997 tehdejší menšinová vláda Václava Klause rozhodla o privatizaci renomovaného výrobce bylinného likéru. Překvapivým vítězem se stala firma Value Bill; navzdory tomu, že podle dochovaných zdrojů předložila nejslabší privatizační projekt. Zajímavé je podívat se, kdo byla firma Value Bill. Čtyřicetiprocentní podíl v ní měl francouzský nápojový gigant Pernod Ricard. Dalších čtyřicet procent měl Zdeněk Bakala a dvacet procent někdejší kancléř prezidenta Havla a současný poslanec Karel Schwarzenberg. Oba čeští majitelé po dvou letech své podíly prodali Francouzům. To už se firma jmenovala Salb. Pěkné vlastenecké gesto. Pernod Ricard potom podstatně snížil produkci Becherovky. Z evropské značky udělal regionální suvenýr.«
Myslím, že k dokreslení dokonalého charakteru pana Schwarzenberga tyto příklady stačí. Jeho »nezištnost« je totiž »vyfutrovaná« polštářem z několika miliard.
Jinak ještě dovětek. Po oslavných tirádách o K. Schwarzenbergovi jako o spolutvůrci našeho současného blahobytu Česká televize ve zpravodajství ukázala dlouhou frontu na potravinovou pomoc. Opravdu, pane kníže, děkujeme.
Pavel JANÍČKO
