Rozhovor s Jiřím Dolejšem, ekonomickým expertem KSČM a bývalým poslancem.
Hlavní objem daňových úniků hledejme i u velkých firem a ne jenom u živnostníků. Pokud bychom hledali opravdu účinné příjmové opatření, tak je namístě najít odvahu ke skutečné daňové reformě.
Optimismus prognóz od MF ČR na rok 2024 klesá. Zatímco v té dubnové byl ještě predikován na příští rok růst reálného HDP v ČR 3 %, tak v té poslední z listopadu má HDP vzrůst už jen o pouhých 1,9 %. Listopadová prognóza ČNB dokonce uvádí růst HDP jen o 1,2 %.
Je tu celá řada zásadních výzev, které jsou odsouvány. Počínaje sílící nutností modernizace naší ekonomiky včetně perspektivního řešení energetické bezpečnosti. Dále zajištění nejen finanční ale i sociální dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému. A v neposlední řadě ucelená reforma daňového systému.
Při představování konsolidačního balíčku vláda deklarovala, že jeho přijetí umožní snížit schodek státního rozpočtu pro příští rok na 210 miliard korun. V rozpočtu 2024 plánuje schodek 252 miliard. Nebude skutečnost spíše 300 miliard, když část schodku (nejméně 30 miliard) vláda schovává ve Státním fondu dopravní infrastruktury, a kdoví kde ještě?
Vláda Petra Fialy má ambici krotit dluhovou tendenci, protože od roku 2020 se tempo zadlužování opravdu hodně zvýšilo. V roce 2019 činil ještě dluh vládního sektoru 1,6 bilionu Kč (tj. 30 % HDP), aktuálně to je už 3,1 bilionu Kč (tj. 43 % HDP). Podle propočtů vlády má v příštím roce dosáhnout dluh 3,4 bilionu Kč (přes 45 % HDP), tedy se za posledních pět let jeho nominální hodnota více než zdvojnásobila. V EU je zadlužení v průměru na 83 % HDP, ale klesá, kdežto u nás dál roste. Brzdit tento dluh je tedy rozumné, jde o to, jakým způsobem a jak rychle.
Národní rozpočtová rada už vyjádřila obavy z nárazu na dluhovou brzdu (mez, kdy riziko dluhu vede k nutnosti mimořádných opatření). V covidovém období byla aktivována tzv. úniková doložka fiskálního paktu EU, která umožnila uvolnění rozpočtů. Ta ale už končí. Loni na podzim snížila ratingová agentura Moodys výhled ČR na negativní zejména kvůli omezení dodávek energie. Pravdou je, že letos na jaře agentura Standard a Poor nechala ještě výhled ČR v kategorii stabilní na základě informace o připravovaném konsolidačním balíčku a řešení energetické bezpečnosti. Podle toho to vypadalo, že zatím je státní dluh pod kontrolou.
Ve snaze dostat dluh pod kontrolu připravila vláda restriktivní nový rozpočet, což znamená určitý pokles výdajů. Při stagnaci příjmů to ale znamená stále vysoký deficit. Plán schodku na letošek byl 297 mld. Kč. Původní úvahy o deficitu na rok 2024 ve výši 210 mld. se ukázaly jako nereálné. Návrh z června už byl 235 mld. a Sněmovna v tzv. prvním čtení nakonec schválila schodek 252 mld. korun. Důsledkem škrtů je i omezená podpora ekonomického růstu, přitom ekonomové, krotitelé dluhů, příliš spokojení nejsou. Skutečný deficit nakonec ovlivní oživování ekonomiky a účinnost výběru daní.
Na veřejné finance má vliv i nová půjčka od Evropské investiční banky (největší v historii ČR), která přes mimorozpočtový Státní fond dopravní infrastruktury podpoří dopravní infrastrukturu. Nenazval bych to schovávání, formálně jde o roční deficity mimorozpočtového fondu s vlastním hospodařením, součástí veřejných financí v širším slova smyslu to ale pochopitelně je. Připomenout lze i stále nedostatečné čerpání fondů EU či uvolňování zdrojů z Modernizačního fondu. Rozpočtové úsilí vlády se zřejmě propíše i do rozpočtů územní správy, což v předvečer krajských voleb zvýší tlak na přerozdělování peněz z daní mezi kraje.
Lze vládě věřit snahu o úspory, když státních úředníků neubývá a političtí náměstci se na ministerstvech jen rojí?
V roce 2024 má po dlouhé době dojít k určitému snížení počtu míst v sektoru organizačních složek státu a příspěvkových organizací. Oproti letošním 499 tisícům míst je plánováno 488 tisíc míst, což je pokles o 2,3 %. K růstu počtu míst dojde jen u bezpečnostních sborů a vojáků (asi jeden tisíc míst navíc). Současně má být snížen objem prostředků na platy o 2 %, tj. o 5 mld. Kč. Při menším počtu míst ale dojde k nárůstu průměrného platu o 2,8 % (44 000 Kč). Vzhledem k předchozí inflaci to nestačí na dorovnání propadu reálných příjmů. A to přes uvažované korekce ve školství a zdravotnictví. To také vedlo odbory k vyhlášení stávek a protestům na 27. listopadu.
Hlavní úspory mají ale být v dotační oblasti. Vláda krátí dotace dvanácti ministerstvům a omezuje je rovněž v kapitole všeobecná pokladní správa. Výjimku opět tvoří resort obrany. Velkou část představuje zrušení letošní jednorázové dotace na podporu přenosové a distribuční soustavy a státní platby za podporu obnovitelných zdrojů energie (to se projeví opětovným zdražením elektřiny). Problémem je i pokles dotace pro kraje na silnice druhé a třetí třídy o dvě miliardy korun. Situaci ve zdravotnictví sice ovlivní valorizace plateb za státní pojištěnce (navíc 11 mld. Kč), ale bilance sektoru zdravotních pojišťoven zase ohrozí změna úhradové vyhlášky. A pak je tu problematika daňových škrtů obsažených v konsolidačním balíčku, který je nyní v Senátu. Zde změny více postihnou lidi s nižšími příjmy.
Lidem a firmám se zvýší daně, sníží se tak významně rozpočtový schodek?
Zákon o rozpočtu přímo neřeší daně, to je věc konsolidačního balíčku. ANO sice zvažuje ústavní stížnost pro způsob ukončení diskuse v dolní komoře, ale před hlasováním o rozpočtu bude balíček zřejmě schválen. Věcné výhrady k balíčku lze shrnout, že opatření nejsou systémová, tudíž dál konzervuje příčiny základní nerovnováhy české ekonomiky s významnými sociálními riziky. Opatření z posledních let bohužel zatěžují více ty chudší. Tohle ovšem opoziční populistická pravice příliš neřeší.
Lamentace na růst daní opravdu přichází obecně zprava. Realita je taková, že po inflačním růstu výnosu z daní v letech 2022 a 2023 se celková daňová zátěž příliš nemění (viz daňová kvóta). Daňové příjmy v roce 2024 v podstatě stagnují, výjimkou je dočasná mimořádná daň (WFT). Ke snížení deficitu tak přispějí spíše výdaje. Problém je struktura daňové zátěže. Ekonomové už změnu daní v roce 2020 označují za degresivní, k tomu lze přičíst nedomyšlené úpravy zdanění spotřeby a omezení úlev pro zaměstnanecké benefity. Navrácení plateb za OZE na spotřebitele také zasáhne hlavně chudší domácnosti. Zejména chudší většina populace tak těžko přispěje k oživení domácí poptávky.
Jedním z prvních kroků Fialovy vlády bylo zrušení EET, které podle odhadů připravilo rozpočet o cca 13 miliard; co by vláda měla učinit, aby se příjmová a výdajová strana rozpočtu dostaly do rovnováhy?
Opět jsme u poněkud nafouklého šlágru propagandy ANO. EET má s ohledem na digitalizaci ekonomiky samozřejmě své místo. Ovšem odhady přínosu EET byly na vodě už za vlády Andreje Babiše, kdy realizace dalších fází projektu byla pozastavena. Očekávaný výnos zůstával v oblasti přání. Připomenu zrušenou účtenkovku, náklady na modernizaci informatizací systému a fungování finanční správy. Už v roce 2021 jsme za KSČM požadovali důkladné vyhodnocení projektu, než by v něm mělo být pokračováno.
Rozhodně to je zcela nesrovnatelné s propadem daňových příjmů, který způsobilo hlasování ANO, ODS a SPD v roce 2020 (tam šlo o 100 mld.). A není to ani kardinální řešení šedé ekonomiky, která u nás dosahuje 14 % HDP. Hlavní objem daňových úniků hledejme i u velkých firem a ne jenom u živnostníků. Pokud bychom hledali opravdu účinné příjmové opatření, tak je namístě najít odvahu ke skutečné daňové reformě. Tedy EET ano, ale přiměřeně jejímu významu, bez zmítání se od zdi ke zdi.
Ekonomika potřebuje prorůstový rozpočet, snese vládní návrh toto označení?
Vývoj HDP v ČR nás dosud řadí v Evropě na chvost. Vedle Německa to bude i ČR, které letos klesne ekonomický výkon. ČSÚ odhadl pokles HDP ve 3. Q roku 2023 -0,3 %, meziročně to dělá dokonce -0,6 %. Je to opět určité zklamání, příčina je v nižší domácí spotřebě a nižší tvorbě kapitálu. Poklesu čelí i český průmysl. Podle ČNB by měl balíček v příštím roce zpomalit HDP o 1,3 procentního bodu. Současná úroveň sazeb ČNB (7% od července 2022) zchladila investiční politiku firem. Vliv má i situace v Německu, berlínská vláda letos očekává propad HDP -0,4 %.
Optimismus prognóz od MF ČR na rok 2024 klesá. Zatímco v té dubnové byl ještě predikován na příští rok růst reálného HDP v ČR 3 %, tak v té poslední z listopadu má HDP vzrůst už jen o pouhých 1,9 %. Listopadová prognóza ČNB dokonce uvádí růst HDP jen o 1,2 %. Ekonomická konvergence stojí, chybí potřebný impuls pro oživení růstu životní úrovně (pokles ukazatele reálný GDP per cap). Po recesi v roce 2020 přišla další, i když mělká recese v roce 2023. Nejde ale o cyklický vývoj. Za této situace je určitá podpora růstu důležitá.
Problém je, jak restriktivní rozpočet udělat alespoň v něčem prorůstový. Rozpočtová politika zná pojem rozpočtové úsilí vlády. To se vztahuje k tzv. strukturálnímu saldu, tedy k deficitu očištěnému o cyklické vlivy. Vláda se návrhem rozpočtu snaží o pokles tohoto salda na 2,2 %, to je větší změna, než uváděla v jarní strukturální strategii. Pokud stále zažíváme restrikci rozpočtových výdajů i restrikci měnovou, tak prorůstová může být struktura rozpočtu (multiplikační účinek veřejných investic) a nastavení podnikatelského prostředí (podpora sklonu k investování v soukromém sektoru). Navržený rozpočet na rok 2024 ale prorůstový prostě není.
Co byste v rozpočtu změnil, kdybyste měl tu moc?
Podstatu rozpočtu už nelze změnit, i když ve druhém čtení zákona v listopadu bylo načteno mnoho dílčích pozměňovacích návrhů. Problémem ČR už řadu let je, že politická reprezentace je v zajetí taktického manévrování a nesnaží se o promyšlenější rozpočtovou strategii. Přitom každoročně ministerstvo financí zpracovává strategii veřejného sektoru podle zákona o rozpočtových pravidlech. Posuzuje je Národní rozpočtová rada a Výbor pro rozpočtové prognózy. Aktuálním dokumentem je strategie na léta 2024 až 2026 z června 2023, která je restriktivnější než předchozí strategie.
V atmosféře ne příliš věcného střetu koalice a opozice je strategický dokument určen pouze naplňování priorit vlády Petra Fialy. Alternativnější úvahy padají pod stůl. Přitom je tu celá řada zásadních výzev, které jsou odsouvány. Počínaje sílící nutnosti modernizace naší ekonomiky včetně perspektivního řešení energetické bezpečnosti. Dále zajištění nejen finanční, ale i sociální dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému. A v neposlední řadě ucelená reforma daňového systému. Takže i kdybych v rozpočtu změnil řadu věcí (počínaje větším akcentem na příjmová opatření a konče úpravou výdajů, která nebude erodovat sociální stát), tak téma rozpočtové strategie považuji z perspektivního hlediska za zásadní. To ale zřejmě může přijít až s volbami. (jw)
