Šestého listopadu zorganizoval OV KSČM Vsetín znovuodhalení sochy novináře, spisovatele a protifašistického bojovníka Julia Fučíka před svým sídlem na ulici Pod vršky. Socha byla již jednou slavnostně odhalována – bylo to 18. května před dvěma lety. Tehdy se však Městskému úřadu Vsetín a jeho odboru památkové péče pod lidoveckou taktovkou podařilo vynutit si sejmutí sochy pod záminkou památkové ochrany území souvisejícího se vsetínským zámečkem.
Byli to právě oni, radní města Vsetína, kterým již před 30 lety socha Fučíka stojící před školou vadila. Prý překážela zvětšení parkoviště, ale jiné důstojné místo pro ni jim bylo zatěžko najít. A tak tato socha prodlela dlouhý čas v garáži okresního sekretariátu komunistické strany.
Až vůle nového vedení okresního výboru pod vedením Romana Ramacha tuto situaci změnila. Ramach se svými spolupracovníky zrealizoval její postavení na pozemek ve vlastnictví KSČM. To se psal rok 2021 (reportáž z odhalení přinesly tehdejší Haló noviny – pozn. red.).
Poté, co na základě úředního rozhodnutí před dvěma lety musela Fučíkova socha v nadživotní velikosti zpět pod plachtu, Vsetínští se nevzdali. Odvolali se právní cestou ke Krajskému úřadu Zlínského kraje a ten nakonec musel přiznat právní pochybení vsetínského úřadu a vydat rozhodnutí, že umístění sochy není v rozporu se zákonem. A tak jsme se tedy sešli znovu k jejímu odhalení. Navzdory všem novodobým vykladačům historie a kolaborantům s fašistickým a nacistickým systémem za druhé světové války.
Symbol boje
Šestý listopad ve Vsetíně byl slavnostní. K soše přišlo na pozvání předsedy Zlínského krajského výboru a OV Vsetín Romana Ramacha několik desítek občanů a hostů. To setkání mělo příznačný název – Navzdory! »Navzdory úřednici památkové péče, jejíž motivace mohly být různé. Pokud byly politické, je to smutné, pokud ne, tak to poukazuje na její nekompetentnost. Navzdory Hermanům z KDU-ČSL a dalším, co si jezdí do Mnichova pro sudeťácká vyznamenání. Navzdory všem, co popírají historická fakta a dnes oslavují Banderu, nacisty a vlasovce. Odhalení sochy Julia Fučíka je dle mého názoru přelomem s celostátním přesahem a velikou motivací uspět v nadcházejících volbách v roce 2024. Tohle vítězství nám komunistům ukázalo, že pokud napneme všechny síly a sjednotíme se, tak zvítězíme,« řekl týdeníku Naše pravda Ramach.
Však letos je to již 120 let od Fučíkova narození v Praze na Smíchově a 80 let od jeho věznění, mučení a zavraždění v berlínské věznici Plötzensee 8. září 1943, kdy tam spolu s ním bylo vězněno, mučeno a popraveno mnoho antifašistů z celé porobené Evropy.
Věříme, že Fučík bude ve Vsetíně stát jako symbol boje proti bídě a sociální nespravedlnosti v době první republiky i v době dnešní, i jako symbol našeho boje za národní svobodu a proti fašismu a nacismu v letech naší národní poroby. Právě Fučík již od raného mládí ve svých textech ukazoval a pravdivě popisoval bídu lidí. Tu neskutečnou nerovnost a hlad. Byl i významným literátem a pokračovatelem F. X. Šaldy a propagátorem první země socialismu – Sovětského svazu. Byl komunistou a bojovníkem proti fašismu. To mu přece dnes nemůže být zastánci dravého kapitalismu, soudobého fašismu a oligarchií odpuštěno. Byl odstraněn z Panteonu Národního muzea a z osnov českého školství a měl být vymazán z paměti našeho národa. Ale ani 34 let házení špíny na Fučíkovu hlavu nevymazalo tohoto velikána z mysli veřejnosti.
Pozornému čtenáři si jen dovolíme připomenout, že svého času naše kinematografie natočila film o jeho dětství a mládí pod názvem Julek (1979, rež. Ota Koval). Pusťme jej hlavně našim dětem a ukažme jim jeho články a knihy. Fučík se stal symbolem pokrokového československého a světového mládežnického hnutí. Fučíkův odznak byl nejvyšším vyznamenáním v ČSM i SSM.
Režimu leží v žaludku
Na počátku akce zazněly hymny České a Slovenské republiky. Hlavní slovo přednesla předsedkyně ÚV KSČM, europoslankyně Kateřina Konečná, která mj. uvedla: »Říkám si, když tady stojím před znovu vztyčenou sochou Julia Fučíka, jak moc musí ležet dnešnímu režimu v žaludku, když neváhal použít všechny dostupné prostředky, aby tohoto českého literáta a bojovníka proti nacistickému režimu ještě více než po 80 letech od jeho popravy, vymazal. Naštěstí se to nepodařilo nejen tady ve Vsetíně, ale nepodaří se jim to ani jinde.« Konečná pokračovala, že je neuvěřitelné, kolik sil a peněz vynakládají současní mocní na přejmenovávání ulic a odstraňování soch, jako kdyby jediným problémem Vsetína a celého státu byla socha nezlomeného Julia Fučíka, když lidé čekají rok na důchod, hendikepovaní se doprošují o valorizaci svých několik let neměnných dávek, vládne korupce, infrastruktura je nedostavěna, máme nedostatek léků, milion našich občanů se nachází v pásmu chudoby a dva miliony nad ním…
»Jestliže Fučík, bojovný a plný odhodlání bít se za lepší Československo, je symbolem své doby, pak symbolem té dnešní budou dva svetry, dozimetr, servilita a válečnické choutky křičících zamindrákovaných trpaslíků, které nejlépe ilustruje paní Černochová. Jenže Julius Fučík právě překáží i dnes – svým zápalem za sociální spravedlnost, svým poukazováním na nenasytnost nejbohatších, na pokrytectví vládních vrstev a jejich odtrženost od reality všedních dnů.« Podle komunistické europoslankyně je Fučík především obžalobou tohoto režimu, zdviženým prstem všem, kdo by se chtěli obohacovat na bídě druhých, je to nekompromisní antifašistický postoj, je to lidskost, rovnost a sounáležitost ve své nejprostší, a proto nejsilnější podobě.
»Nesnášel válku a válečné útrapy. Proto se také vyjádřil následovně: »My komunisté milujeme mír. A proto bojujeme. Bojujeme proti všem příčinám válek, bojujeme za takové uspořádání světa, v jakém by se již nikdy nemohl vyskytnout zločinec, který by pro prospěch několika jednotlivců poslal stamiliony lidí na smrt…Není a nemůže být míru tam, kde se člověk s člověkem musí rvát o každý kousek chleba.«
Na závěr europoslankyně slíbila, že »tak, jako jsme vybojovali Fučíka, si zpět vybojujeme i tento stát ze spárů Fialy, Rakušanů, Pekarových, Jurečků, Bartošů, Stanjurů, Černochových a jiných«.
Byl náš
K mikrofonu byli přizváni i další řečníci, mj. místopředsedkyně ústředního výboru Marie Pěnčíková. Předseda ČSBS Jaroslav Vodička představil Fučíka jako hlavního žurnalistu československého revolučního tisku těmito slovy: »Je málo známo, že Československo přispělo světu dvěma celosvětovými svátky: je to Mezinárodní den studentstva a Mezinárodní den novinářské solidarity, za který bylo vybráno 8. září. Právě v tento den roku 1943 byl v jedné z německých věznic zabit pozoruhodný novinář, publicista, kritik, spisovatel, antifašista, vlastenec a autor výpovědi o jedné z nejdramatičtějších stránek ilegálního odboje za druhé světové války – což je po celém světě uznávaná a překládaná Reportáž, psaná na oprátce. Byl to náš, Čech, Julius Fučík, který navzdory snahám gestapa zůstal až do své smrti oddán svým ideálům a ukázal svým soudruhům v neštěstí příklad vytrvalosti a odvahy.«
Zástupce České suverenity sociální demokracie Karel Nedbálek ve svém vystoupení zejména vyzvedl Fučíkův odkaz z Reportáže: Lidé, měl jsem vás rád, bděte! Boj našich národů za svobodu a ochranu našich hranic připomenul předseda Krajské rady Klubu českého pohraničí Zdeněk Vejpustek. Všichni se shodli v kladném hodnocení života, díla a odkazu Julia Fučíka a jeho příkladu i pro dnešek.
Akce proběhla v důstojné a přátelské atmosféře a objevila se i kamera krajského štábu ČT a dopisovatelka ČTK. Jak už víme, tito novináři si předem zajistili stanovisko starosty Vsetína lidovce Jiřího Čunka a zástupkyně Krajského úřadu Zlín, která hlavně vysvětlovala důvody, proč došlo k povolení Fučíkovu sochu instalovat. Škoda, že se už našel vandal, který pod rouškou noci předvedl svou tupost či barbarství – nazvěme to jakkoli – když zničil květinovou výzdobu u sochy. I to má na svědomí současná propaganda a vládnoucí režim.
Josef NESVADBA (S přispěním Moniky HOŘENÍ)
FOTO – Jan BÍMA, Zdeněk VEJPUSTEK a Miroslav MARŠÁLEK
Vernisáž výstavy věnované Juliu Fučíkovi se konala 7. listopadu v budově PV9 v Praze. Zahájil ji první místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Výstava je volně přístupná do konce roku ve 2. patře.
