Ve slavnostním duchu za účasti bývalé hlavy státu Miloše Zemana se v TOP Hotelu Praha uskutečnila oslava 105. výročí zrodu Československé republiky. Organizátorem těchto každoročních akcí konaných na státní svátek Osmadvacátého října je tradičně Český svaz bojovníků za svobodu. Zváni jsou i reprezentanti dalších vlasteneckých organizací a stran, jež mají ve svém programu obhajobu zájmů České republiky.
Slavnostní shromáždění, na němž v úvodu zazněla československá hymna v podání pěvkyně Michaely Katrákové, mělo letos mnoho řečníků a řečnic. Většina z nich hovořila o nebezpečí ztráty skutečné demokracie a suverenity našeho státu, která pod vedením Fialovy vlády hrozí, ne-li se již děje. Také varovali před reinterpretací dějin, zvláště těch údobí, z nichž se rodila či v těžkých bojích znovu vybojovávala čs. samostatnost a svoboda.
Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička podtrhl česko-slovenskou sounáležitost, kterou svaz pěstuje, a to jak v těsné spolupráci se Slovenským svazem protifašistických bojovníků, tak na úrovni slovenských politických stran. Tímto, jak uvedl, bojovníci za svobodu udržují paměť na velké dílo společného státu. Vodička se dotkl i současných útoků na svaz a další vlastenecké síly, které svou vlasteneckou a antifašistickou činností »někomu velmi překážejí«. »Došlo to tak daleko, že našim členům je odmítána asistence při pietních aktech,« řekl s odkazem na skutečnost, našim čtenářům již známou – osobní pokyn ministryně obrany Černochové nepomáhat delegacím ČSBS s umístěním pietních věnců. Pro vlastenecké síly platí Fučíkovo věčné poselství Lidé, bděte!, proto svaz bude i navzdory útokům pokračovat ve svém úsilí proti neonacismu, za mír.
Aby vás tato země potřebovala
Bojovat za svobodu je nevděčný úděl, zdůraznil bývalý prezident Miloš Zeman. Připustil, že v současné době jde spíše o netolerantní nadvládu kvazi elit, nikoli skutečných elit svého národa, a právě proto je potřeba »zde být přítomen«, a abychom dokázali pozdvihnout svůj hlas proti netoleranci, nálepkování a proti prosazování »inkviziční, jediné správné pravdy a často i znovuzavádění cenzury«, dodal. Popřál ČSBS, aby získával nové členy do svých řad a aby vedle úcty ke stávajícím členům si vážil těch, kteří bojují proti zárodkům budoucí i přítomné nesvobody. »Přeji, aby vás tato země i tento národ i nadále potřebovaly,« zakončila bývalá hlava státu.
Ústavní právník profesor Václav Pavlíček tradičně připomněl pokroky republikánského Československa, jež se zrodilo v době kolapsu Rakousko-Uherska, jehož německy mluvící část směřovala ke sjednocení s císařským Německem a zároveň potlačovala jinojazyčné obyvatelstvo – mezi nimi zejména Čechy. Uherská vláda se podobně chovala ke Slovákům. Politický převrat v říjnu 1918 byl na domácí půdě dílem širokého politického spektra, jehož složky nakonec přijaly hodnoty republiky zformulované Masarykem a přivítané českým obyvatelstvem i příslušníky dalších národů, zejména Slováky a židy.
Již v prvních dnech ČSR se v revolučním parlamentu prosadily principy svobody a rovnosti na všech stupních nového státu. »Všeobecné a rovné volební právo bez rozdílu majetku a pohlaví zabezpečovalo také rovnoprávné postavení žen v politickém životě, jak bylo proklamováno již v lednu 1919 v zákoně o volbách do obcí. K demokratickým opatřením patřilo zrušení šlechtických titulů a dalších výsad šlechty, jakož i pozemková reforma a zábor velkostatků aristokracie a katolické církve, jejíž uskutečňování bylo spojeno s agrární stranou,« připomněl Pavlíček, který současně odmítl projevy pohrdání vlastním národem a státem, našimi dějinami a kulturní vyspělostí, které v posledních letech možno pozorovat u některých politiků a intelektuálů. Lživé útoky na prezidenta Beneše s tvrzením, že údajně spoluzavinil porážku v roce 1938, zamlčují nejen zradu tehdejších spojenců v Mnichově, ale především agresivní politiku fašistických diktatur a nacistického Německa, zdůraznil ve svém vystoupení profesor Pavlíček.
Proti příkaznictví ze zahraničí
Současným problémům se ve svém vystoupení věnovala europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Přišli jsme nejen o společný stát, Československo, ale i velký díl suverenity České republiky – a to nejen vstupem do NATO a EU, ale zejména přijetím Lisabonské smlouvy nebo aktuálně ratifikací tzv. obranné dohody mezi USA a ČR, která přímo zasahuje do oblasti svrchovanosti samostatného státu. »Stojí před námi další zápas, abychom v naší zemi nepřišli o další část svébytnosti,« pokračovala. Naprosto nesmyslně byla rozvířena prezidentem Pavlem debata o zrušení práva veta (v Evropské unii – pozn. red.). A o tom, že je tato hrozba reálná, svědčí nedávné hlasování na jednom z výborů EP i fakt, že o toto usilují i některé vládní strany a prezident Pavel,varovala Konečná.
Europoslankyně též upozornila na omezování svobody projevu v současné ČR. »Jestliže původní idea samostatného Československa byla mj. svoboda projevu, o níž mluvilo Prohlášení nezávislosti čs. národa jeho prozatímní vládou, známé též jako Washingtonská deklarace, pak musí každého alarmovat, že dle průzkumů veřejného mínění se každý druhý člověk bojí vyjádřit svůj vlastní názor z obavy o kriminalizaci nebo ztráty zaměstnání!«
Konečná vyjádřila stud za ministryni Černochovou, která »škrtla válečné veterány a podporu Českému svazu bojovníků za svobodu« a došla až k již pranýřovanému nařízení vojákům neposkytovat ČSBS službu nosičů věnců při pietních aktech.
Na aktuální situaci se zaměřil také někdejší premiér za ČSSD Jiří Paroubek. Jestli Konečná zkritizovala Pavla za rozehrávání nebezpečné hry s revizí práva veta v Evropské radě, Paroubek odmítl jiné Pavlovy hrátky: hlava státu chce jednat s Lichtenštejny o ukončení soudního sporu, jenž se týká jejich někdejších rozsáhlých majetků v ČR, které rod požaduje zpět. »Vláda je poddajná vůči cizím zájmům, a ty zájmy jsou bruselské a americké,« zdůraznil a ohradil se proti příkaznictví ze zahraničí. Co by říkali dnešnímu českému státu jeho zakladatelé? Paroubek také ostře zaútočil na vládní politiku, jež chce bezhlavě zbrojit, a na výdaje spojené s životní úrovní obyvatel »kašle«.
Bratrství se zocelilo v bojích
Shromáždění mělo výrazný česko-slovenský rozměr, čehož dokladem byli i slovenští řečníci, například poslanec Michal Bartek, a zvláště předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků Viliam Longauer. Ten ve svém vystoupení připomněl velkou všestrannou pomoc, kterou český národ poskytl Slovákům k rozvoji Slovenska, jež bylo ve srovnání s českými zeměmi zaostalé. Jak uvedl, Češi pomohli Slovákům »jít mílovými kroky dopředu« ve vzdělávání, v utváření slovenské inteligence, řízení hospodářství a společnosti. »Bez hospodářské pomoci českého národa neměli bychom na Slovensku z čeho udělat průmyslovou industrializaci a pozdvihnout zemědělství. Však u nás se začátkem 50. let ještě oralo dřevěným pluhem a Zetor na našich polích byl malý zázrak.« Longauer také připomněl, že česko-slovenské bratrství se zocelilo ve společném boji za nezávislost, za Československo, ve Slovenském národním povstání a v zahraničních armádách.
Na akci dostali prostor také předseda strany PRO Jindřich Rajchl, Josef Sláma z Trikolory a Jana Volfová z České suverenity sociální demokracie. Ta mj. zdůraznila, že »naši předci, kteří bojovali proti fašismu, se nyní obracejí v hrobě«. I její rodinní příslušníci, tak jako členů ČSBS a účastníků shromáždění, byli aktivními odpůrci nacismu a fašismu a bojovali v domácím či zahraničním odboji proti německé okupaci.
Akci spolupořádaly Sdružení vojenských a válečných veteránů, Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, Sdružení domácího odboje a partyzánů, Sdružení Českého národního povstání, Sdružení odpůrců holocaustu, Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí ad.
FOTO – Filip ZACHARIAŠ