Památník Karla Čapka, jenž udržuje památku našeho zřejmě nejsvětovějšího autora, oslavil 60 let svého trvání. Docela se to přešlo bez většího zájmu – asi proto, že tato uznávaná instituce vznikla v době socialistického Československa.
Čapek je naším uznávaným spisovatelem a dramatikem-humanistou, který již ve svém životě naléhavě promlouval k věcem všelidským, celosvětovým, a promlouvá stále. Inspiruji tedy i naše čtenáře a čtenářky, aby si naplánovali výlet do této kulturně-vzdělávací instituce, do Strže ve Staré Huti. V muzeu, v něž se proměnilo někdejší letní sídlo manželů Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, se to moudrými citáty jen hemží. Tak třeba: »Co všechno se vymyslelo jen proto, aby se nemuselo myslet!« – »Království lži není tam, kde se lže, nýbrž kde se lež přijímá.« – »Jedna z největších civilizačních pohrom: učený hlupák.« – »Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.« A což z jiného soudku: »Nepochybuji, že za pár let tu budeme mít k rozhlasu ještě televizi; že chudí fanouškové budou mrkat dírkou na obrázky v nějaké bedničce, zatímco bohatí budou mít v nohách postele projekční plátno jako v biografu« (Lidové noviny 1. 6. 1930).
Karel Čapek, resp. jeho myšlenky, hrály roli i na Dni české státnosti, kdy kardinál Dominik Duka celebroval na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi mši. Ti, kteří museli způsobně poslouchat, byli i »vipáci« typu Miloše Vystrčila, a zvláště prezident Petr Pavel při tom nesměl hnout ani brvou, jak se na hlavu státu sluší. Byla to náhoda, nebo záměr, když Duka použil také něco z Čapka, a zrovna to, co velmi rezonovalo v převratových dnech roku 1989? »Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď; kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví…«
Škoda, že zrovna tenhle citát jsem v expozici Památníku Karla Čapka nenašla, ale možná tam je, kdoví.
