Válka na Ukrajině, hrůzná tragédie pro obyvatele této nešťastné země, osudová i pro mnoho mladých Rusů a potenciálně hrozivá pro celý svět, s naleštěnými zbraněmi všech velikostí a ničivou silou čekajícími v silech nebo ponorkách na uklouznutí, hrubku, provokaci. Tragické vedlejší produkty jsou další štěpení ve slabém, rozděleném míru a levicových hnutích po celém světě. Kdo by měl nést vinu? Pro mnohé je odpověď samozřejmostí. Pro některé vnitřní spor pokračuje.
Jako jednomu z těch, které sužují taková muka, mi mé literární zázemí připomíná jevištní tragédii – jednu z nejpamátnějších. Je možná paralela? Pohledný africký generál Othello, ač hluboce zamilovaný do své krásné mladé benátské manželky Desdemony, použije své silné ruce, aby ji uškrtil – šokující zločin. Ale scénu za scénou nám Shakespeare ukazuje, jak se jeho lstivý nepřítel Jago spikl, aby tuto tragédii způsobil, a zneužil všeho kolem sebe, aby Othello uvěřil, že jeho Desdemona jeho lásku zradila. Zprošťují Jagovy intriky Othella viny? Nemohou. Odhalují však, kde je vina skutečně soustředěna: Jagova nenávist, chamtivost, žárlivost, prosté zlo ve spojení s mazanou schopností přetvařovat se a klamat.
NATO v Jagově stylu
Může nás čistá náhoda dovést ke spikleneckému duchu spřádajícímu pavučinu, kterou v únoru 2022 protrhl Vladimir Putin? Ale co NATO? Nebyla jeho rolí dlouhá řada intrik, podvodů – a také násilí v Jagově stylu? Nebylo jeho zaměření od počátku zaměřeno na porážku SSSR, který byl pro prezidenta Ronalda Reagana »ohniskem zla v současném světě«?
Článek ve washingtonském periodiku The Hill popsal klíčové metody použité k porážce této »říše zla«: »…globální kampaň za omezení sovětského přístupu k západním špičkovým technologiím a snaha poškodit sovětskou ekonomiku stlačením ceny ropy a omezením vývozu zemního plynu na Západ«. Toto »tajné vyhlášení hospodářské války« přinutilo SSSR, který se stále ještě plně nezotavil z nesmírných škod napáchaných fašistickými okupanty ve 2. světové válce, utratit ročně zhruba osm miliard dolarů na odvrácení jejího dopadu.
Nicméně ofenziva byla úspěšná. George Bush st. mohl oznámit: »Více než 40 let vedly Spojené státy Západ do boje proti komunismu a hrozbě, kterou představoval pro naše nejcennější hodnoty… Sovětský svaz jako takový už není. Je to vítězství demokracie a svobody…«
Genscherovo varování
Kapitola dějin studené války se zdála uzavřená. V lednu 1990 západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher prohlásil, že »změny ve východní Evropě a proces sjednocení Německa nesmějí vést k poškození sovětských bezpečnostních zájmů. Proto by NATO mělo vyloučit rozšíření svého území směrem na východ, blíže k sovětským hranicím.« Dne 10. února 1990 kancléř Helmut Kohl slíbil: Pokud Sověti schválí sjednocení Německa, NATO se nebude rozšiřovat na východ. Americký ministr zahraničí James Baker ujistil zainteresovaného ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho třikrát, že se nechystá »rozšíření ani o píď«, a řekl Gorbačovovi, že »…i pro ostatní evropské země je důležité mít záruky… Ani píď současné vojenské jurisdikce NATO se nerozšíří na východ.«
Tento slib však – v odstínech Jaga – nebyl sepsán, chyběly podpisy. V roce 1999 se členy NATO staly ČR, Maďarsko a Polsko, v roce 2004 následovaly Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, SR a Slovinsko.
Putin nezapomněl
V Mnichově v únoru 2007 Vladimir Putin připomněl »jednopalcové« sliby (ani o píď na východ) a zpochybnil »tzv. flexibilní frontové americké základny s až 5000 muži v každé. Ukazuje se, že NATO rozmístilo své frontové síly na našich hranicích… Myslím, že je zřejmé, že rozšiřování NATO nemá nic společného se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak, představuje vážnou provokaci, která snižuje úroveň vzájemné důvěry. A máme právo se ptát: Proti komu je toto rozšiřování zamýšleno? A co se stalo s ujištěními, která naši západní partneři učinili po rozpuštění Varšavské smlouvy? Kde jsou ta prohlášení dnes? Nikdo si je ani nepamatuje.«
Expanzivní plán obklíčit evropské Rusko, ekonomicky i vojensky, se soustředil na Ukrajinu. Již v roce 2008 americký velvyslanec v Moskvě William Burns v tajném telegramu, který zveřejnil Julian Assange, poslal do Washingtonu prozíravé varování: »Po tlumené první reakci na záměr Ukrajiny usilovat na summitu v Bukurešti o akční plán členství v NATO ministr zahraničí Lavrov a další činitelé zopakovali silný nesouhlas a zdůraznili, že Rusko by další expanzi na východ považovalo za potenciální vojenskou hrozbu. Rozšíření NATO, zejména o Ukrajinu, zůstává pro Rusko ‚emocionálním a neuralgickým‘ tématem, ale strategické politické úvahy jsou také základem silného odporu vůči členství Ukrajiny a Gruzie v NATO. Na Ukrajině k nim patří obavy, že by tato otázka mohla potenciálně rozdělit zemi na dvě části, což by vedlo k násilí, nebo dokonce, jak někteří tvrdí, k občanské válce, což by donutilo Rusko rozhodnout se, zda zasáhne,« stálo v telegramu.
Injekce Nulandové pro ukrajinské neonacisty
Burns byl povýšen; nyní stojí v čele CIA. Jeho moudré varování však bylo záměrně ignorováno. To se přitom stalo křišťálově jasným, když Victoria Nulandová, pravicová spolupracovnice Hillary Clintonové, utratila nejméně pět miliard dolarů za to, aby zorganizovala opozici proti zvolené ukrajinské vládě a pak ji v únoru 2014 v krvavém puči svrhla. Nabouraný telefonát odhalil, že si dokonce vybrala příštího premiéra – spolčena s tlupami ozbrojených mužů, z nichž mnozí nosili nacistické symboly, někteří salutovali Hitlerovi a všichni uctívali svého mrtvého hrdinu Stepana Banderu, který v roce 1941 nabádal a vedl vraždění tisíců Rusů, Židů, Poláků a Maďarů.
Odborný australský novinář John Pilger v březnu 2016 varoval, že se podél západní hranice Ruska odehrává největší hromadění vojenských sil od 2. světové války v čele s USA. »Zahraniční vojska nepředstavovala pro Rusko tak prokazatelnou hrozbu od doby, kdy Hitler napadl Sovětský svaz. Ukrajina se stala zábavním parkem CIA. Washington poté, co zorganizoval převrat v Kyjevě, fakticky ovládá režim, který je v sousedství a je nepřátelský vůči Rusku: režim prohnilý nacisty, doslova. Prominentní parlamentní osobnosti … otevřeně chválí Hitlera a volají po pronásledování a vyhnání ruskojazyčné menšiny… V sousedství Ruska americká armáda rozmisťuje bojové jednotky, tanky, těžké zbraně. V Lotyšsku, Litvě i Estonsku.«
Ve skutečnosti prvními opatřeními, která nová kyjevská vláda podporovaná USA přijala, bylo potlačení rusky mluvících částí země – což vedlo k odtržení Krymu a Donbasu – a k občanské válce. A ačkoli rychlé členství v NATO nebylo možné, na jižních hranicích Ruska se uskutečnila řada námořních a vojenských manévrů, k nimž se připojila většina členů NATO.
V únoru 2022, přesně jak velvyslanec Burns varoval, se Rusko skutečně cítilo nuceno zasáhnout. Děsivé rozhodnutí, se strašlivými, krvavými výsledky. Musím Putina odsoudit, stejně jako publikum viní Othella. Měl by však být chválen Jago?
Smrt a zkáza, chaos, bída a korupce
Když listuji ve svých učebnicích dějepisu, nenacházím jediný případ, kdy by takové akce USA a jejich rukavice NATO jakýmkoli způsobem podpořily cokoliv jiného než smrt a zkázu, chaos, bídu, zkorumpované nové vládce: Írán, Guatemala, Haiti, Dominikánská republika, Brazílie, Bolívie, Argentina, Honduras, Irák, Kongo, Ghana, Libye, nejdramatičtěji v Chile, nejdéle proti Kubě, nejkatastrofálněji ve Vietnamu a možná nejtrpčeji za desetiletí podpory apartheidu v Jižní Africe a vynuceného »osídlení« Palestiny.
Když se podívám z hlediska Othella na světovou scénu, vidím tři nesmírné hrozby ohrožující nejen obyvatele Ukrajiny a dost pravděpodobně i Ruska, ale nás všechny, všude. Především – klimatickou katastrofu, zvyšující se teploty šířící se od rovníku k pólům a s nimi mizející ostrovy, ustupující pobřeží, vymírání fauny a flóry, zoufalství celých populací, které čelí suchům, záplavám, požárům a hurikánům.
Za druhé, v reakci na zhoršující se životní úroveň milionů lidí, způsobenou kolapsem životního prostředí, válkami jako ta na Ukrajině, z toho plynoucími deformacemi světového obchodu a slabými dělnickými hnutími, jejichž odpor je omezen nedostatkem aktivní, nezkorumpované, multipolární levice. A zatím roste nebezpečí brutálního fašismu. To se až příliš projevilo ve Washingtonu v lednu 2021, je to vidět na rostoucí síle Alternativy pro Německo (AfD), odráží se to ve volbách ve Francii, Itálii, Skandinávii, Rakousku i jinde.
Za třetí je tu, i když až příliš často přehlížené nebo ignorované, nebezpečí atomového konfliktu a světového požáru. S rostoucí vojenskou konfrontací a strachem obou stran z porážky, prostým omylem v úsudku, chybně zbloudilou raketou, možná místní provokací atp., by se dal do pohybu řetězec vedoucí k totální katastrofě.
Obscénně bohatá hrstka koncernů
Jsem přesvědčen, že při sledování všech tří hrozeb můžeme najít klesající počet obscénně bohatých seskupení světových multimilionářů a miliardářů. Bez ohledu na to, které pole prozkoumáme, najdeme víceméně hrstku korporací, které mu dominují. Pět nebo šest výrobců automobilů, pět nebo šest farmaceutických vývojářů, ještě méně monopolistů semen a herbicidů, několik mocných filmařů, novinových carů a televizních baronů, dokonce i mezi knižními vydavateli. Takových mocných skupin je snad několik desítek.
Nejhrůzostrašnější mezi všemi jsou výrobci výzbroje. V USA jich dominuje šest nebo sedm, v jiných zemích je rozšiřují výrobci masových vražedných strojů, přičemž nejdelší a nejošklivější zázemí mají Němci, jako Krupp nebo Rheinmetall. Tyto společnosti, aby se udržely na špici a potěšily své šmelináře, musí vyrábět víc a víc. Když jsou sklady zbraní a hangáry plné, musí se jejich obsah použít, aby se uvolnilo místo pro další; datum spotřeby a varování před zastaráváním si také žádají akci! Takoví výrobci nikdy nemohou upřednostňovat mírová řešení; byla by jejich zkázou!
Tato vládnoucí seskupení extrémně bohatých – a jsou mezi nimi i někteří ruští a čínští oligarchové – ovlivňují a ovládají myšlení a jednání vlád všude na světě. Jsou to oni, kdo klamou a vzpírají se v klimatických otázkách, jsou to oni, kdo se sice zřídka uchylují ke skutečnému fašismu – zatím – ale často, i když zatím ne příliš otevřeně, drží jeho ošklivé rysy a metody v záloze.
Což mě přivádí zpět na jeviště – k Othellovi a Jagovi. Znovu zdůrazňuji: nikdy nemohu schvalovat zabíjení, bez ohledu na to, jak motivované, ne zabíjení a ničení v sousední zemi, leda v sebeobraně. A Shakespeare nechává Othella zemřít, sám se zabíjí formou odplaty.
Putin není žádný anděl, žádný hrdina, žádný Othello. Nicméně se domnívám, že je motivován především přáním bránit Rusko před obklíčením, udušením a následnou podřízeností či rozkouskováním – není to tak dávno, co se stalo přesně tohle neposlušné Jugoslávii… Možná má na paměti osudy mužů, kteří se vzepřeli washingtonské snaze o světovou hegemonii: infarkt Miloševiče ve vězeňské cele, smrt Allendeho, mučení a rozpouštění Patrice Lumumby v kyselině, kastrace a veřejné oběšení afghánského Nadžíbulláha či sodomické zabití Muammara Kaddáfího.
A kdo jim slouží
Až do začátku války na Ukrajině byla většina násilí ve světě produktem intrik, agrese, zbraní řízených a ovládaných těmi mocnými uskupeními, která udržují tak přísnou kontrolu kongresmanů a senátorů, z nichž polovina jsou milionáři, ale i většiny u nejvyššího soudu, téměř vždy Bílého domu, také Pentagonu, CIA, NED, FBI a desítek dalších institucí. Jsou to oni, nepatrný počet, méně než 0,1 procenta, jejichž bohatství převyšuje bohatství poloviny světové populace, které však nelze nikdy nasytit. Chtějí vládnout celému světu!
Zůstávají dvě velké bariéry, dvě velké země jim brání v cestě. Nejsou bezchybnými, utopickými modely, o nichž se některým z nás kdysi snilo; i ony vyžadují celou řadu základních změn a vylepšení. Jsou to ale bariéry, ve skutečnosti tvrdé bariéry, navíc vyzbrojené ďábelskými zbraněmi.
Victor GROSSMAN, Berlin Bulletin č. 25, 11. září 2023(kráceno)
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
