Říká v rozhovoru sociolog a publicista Jan Klán
V posledním rozhovoru jste vyslovil závěr, že prožíváme »Dny kapitalismu v praxi«. Máme po výročí mnichovského diktátu a po volbách na Slovensku. Jak to vidíte?
Myslím, že Slovensko zažívalo také »Dny kapitalismu v praxi«. Během tří let mělo tři vlády. To nevypadá na něco, co by mohlo průměrného občana těšit. Gratuluji Směru – sociálna demokracia k jejich výsledku, o který se opět výrazně zasloužila slovenská pravice.
V Česku se ale o tom tak nepíše…
Máte pravdu. V Česku se o hodně věcech mlčí. Například jsme se nedozvěděli, že slovenská vláda, která vzešla z voleb v roce 2020, byla vládou populistických stran. Je tu tedy určitá mediální manipulace, kdy o maďarském FIDESZ se mluví s opovržením, o polském PiS se mlčí, ale populistické strany podporované prezidentkou Čaputovou jsou nabízeny jako budoucnost pro Českou republiku.
A Robert Fico není populista?
Institut Tonyho Blaira pro globální změnu ho řadí jako šiřitele kulturního populismu. Jenže na stejném seznamu je i nositel Nobelovy ceny za mír za rok 1983, čerstvý osmdesátník a přítel Václava Havla Lech Walesa. Takže se v tom vyznejte. Vypadá to, že nálepka populista, komunista, dezinformátor nebo dezolát má hlavně prodávat mediální obsah sdělovacích prostředků vlastněných československými oligarchy.
Zaujalo vás něco během slovenské volební kampaně?
Zaujalo mě, jak se na Slovensku zatýkalo. K pochopení toho, co se na Slovensku odehrává, doporučuji knihu Pétera Tótha Satan těší ma! Pan Tóth je bývalý investigativní novinář, který pomáhal zlikvidovat mečiarismus spojený v 90. letech se zneužíváním Slovenské informační služby (SIS). Známá je kauza únosu prezidentova syna do Rakouska nebo odposlechy křesťanských demokratů. Pak dokonce fungoval jako důstojník SIS. Můžeme ho považovat za kontroverzního, ale určitě ne za prokremelského, pročínského, nebo za dezinformátora. V knize je naznačen příběh Vladimíra Pčolinského, stíhaného bývalého ředitele SIS. Začínal jako policista, aby posléze byl pokladníkem strany Borise Kollára Sme rodina a díky svému bratru Petrovi se dostal bez jakékoliv skutečné kvalifikace na post ředitele SIS.
Ale to byl Ladislav Pittner, mluvčí zpravodajské opozice vůči I. Lexovi, také.
Máte pravdu. Tento příběh P. Tóth líčí v knize Krycie meno Běžec. Pro mě je ale znepokojující, že podobnou snahu ovládnout zpravodajské služby mělo (a možná ještě má) v Česku hnutí STAN.
Myslíte aféru s Petrem Mlejnkem, bývalým plukovníkem Vojenského zpravodajství, kde se ukázalo, že on nebo jeho blízcí jsou příliš blízko organizovanému zločinu reprezentovanému spolupracovníkem R. Krejčíře?
Ano, STAN se snaží od případu Dozimetr všemožně distancovat, ale ta kauza spíše bobtná, pokud Police ČR musela nedávno zasahovat v Generálním štábu. Nezodpovězena zůstává otázka šifrovaných telefonů. STAN tvrdí, že nemá co skrývat, ale představa, že dětem darujete šifrovaný telefon za tisíce na hraní, je absurdní. Ale takový je už STAN. Když pánové nemohou vysvětlit své pletky, nastrčí tu Danu Drábovou, tu Danuši Nerudovou. STAN jsou prostě rodina.
Co zásah prezidenta Pavla do slovenských médií?
Máte pravdu. Máme v čele státu bývalého zpravodajce, o kterém se nic neví. Možná, že by jako prezident mohl sám sebe zbavit mlčenlivosti, abychom se dozvěděli něco o jeho skutečné misi v 80. letech. Ale když porovnáte to, co jsme věděli o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi z jejich publikační činnosti, za současným prezidentem je jen kniha Vždy v první linii, kterou určitě nepsal. Když se Klement Gottwald stal prezidentem, vydávaly se jeho politické proslovy z bohaté kariéry. Podobně na tom byl Masaryk nebo Beneš. Petr Pavel ale stále zůstává na první čáře.
Je ale považován za následovníka Václava Havla…
V případě Slovenska s tím plně souhlasím. Jak se na Havla vzpomíná, Havel nikdy Slovensku nerozuměl. Jeho »propražská« osobnost pak byla symbolem »českého útlaku« slovenských zájmů. Současný prezident s jeho šestiměsíční zkušeností v demokratické politice se rozhodl radit v cizí zemi. Bohužel to vypadá, jako by považoval Slovensko za naši kolonii nebo protektorát. Omlouvám se tedy slovenské levici za vměšování do vnitřních záležitostí jejich státu cestou české hlavy státu.
A jinak?
Když bych měl být ironický, tak český prezident je prostě havelčenec horší Havla. On rád radí, rád se ukazuje s celebritami a v mezinárodních institucích, ale že by dokázal Slovensko podpořit při řešení reálných problémů, to nikoliv. Je jasné, že slovenská politika je dlouhodobě propojena s organizovaným zločinem. K tomu se ale nijak nevyjádří, například aby zkritizoval Kollárovy populisty. Vždyť i my jako NATO jsme závislí na zpravodajských informacích ze Slovenska, a jestli mají naše tři zpravodajské služby sdílet své poznatky s oběma slovenskými zpravodajskými službami, musí být slovenské služby důvěryhodné. Ale jak jsem už zmínil, měli jsme tu loni pokus ze strany STAN slovakizovat vztah politických stran se zpravodajskými službami.
Děkuji za rozhovor.
(zas)
