Ministr Síkela poslední týdny připomíná slečnu s neomezenou zlatou kreditní kartou v nějakém módním butiku. Ovšem my jsme v situaci, že vlastník kreditní karty seká jeden dluh za druhým a omezuje zvyšování důchodů, aby splácel další dluhy.
Ministr během měsíce stačil nakázat společnosti ČEPS koupit společnost Gas Storage vlastnící zásobníky na zemní plyn za 8,8 mld. Kč a NET4GAS vlastnící přepravní soustavu na zemní plyn za 5 mld. Kč. Ačkoliv jsem zastánkyní toho, že má důležité energetické firmy vlastnit stát, v tomto případě nákupy budí velké pochyby.
Nejdříve k firmě Gas Storage. Jistěže zásobníky zemního plynu jsou pro Českou republiku důležité, zvláště poté, co jsme se odřízli od dodávek zemního plynu z Ruska. Ovšem česká legislativa provozování těchto zásobníků velmi striktně reguluje, vlastník zásobníků je něco jako skladník, který podle státem stanovených pravidel ukládá zemní plyn obchodníků se zemním plynem. Dokonce když si obchodník rezervuje kapacitu a nenaplní ji, vlastník zásobníku ji nabídne ostatním obchodníkům a finance za rezervace propadnou. V případě krize může stát zásoby zemního plynu zabavit pro české zákazníky. Z toho jasně plyne, že i bez vlastnictví zásobníků má stát dostatek nástrojů, jak prosadit svou politiku vůči vlastníkům zásobníků se zemním plynem.
Mnohem křiklavější je nákup společnosti NET4GAS. Privatizace trubek ještě Zemanovou vládou byla chyba, ale proč kupovat společnost v okamžik, kdy přišla o hlavní zdroj svých příjmů, tedy přepravu ruského zemního plynu? Je známou skutečností, že vlastníci NET4GAS si v minulosti vypláceli štědré dividendy a společnost silně zadlužili. Závazky společnosti jsou tedy ve výši 33 miliard Kč! To musíme připočíst k 5mld Kč, které ČEPS zaplatí za samotnou společnost. Přitom trubky ze země nikdo nevytrhá a pravidla pro přepravu zemního plynu jsou opět velmi striktně regulované, stejně jako poplatky za přepravu. Čili koupit společnost i za korunu by bylo drahé. Nyní tedy stát bude společnost vlastnit i rozhodovat o poplatcích za přepravu zemního plynu (i když Energetický regulační úřad je nezávislý, tak přeci jen asi přání státu nebude chtít nevyhovět). Kdyby společnost vlastnila německá pojišťovna Allianz a penzijní fond Borealis, musely by banky vyjednávat o změně podmínek splácení úvěrů, případně poslat firmu do konkurzu, kde by si ji stát mohl koupit zcela jistě za lepších podmínek. Takto se dostává do situace, že bude muset splácet úvěry z výnosů NET4GAS, a to nepůjde jinak než zvýšením poplatků za přepravu, kterou zaplatí – jak jinak – čeští občané a firmy.
Ale proč to ministr Síkela dělá, když nákup je z hlediska energetické bezpečnosti marginální? Odpověď je možná v tom, co obě společnosti spojuje, a to je, že vlastníci firem jsou z výrazné části z Německa. A ministr Síkela se netají svým dobrými vztahy s německými bankéři… Vkrádá se tedy otázka: není to jen malá domů pro německé kámoše z bankovních kruhů na úkor českých občanů?
Kateřina KONEČNÁ, autorka je europoslankyně a předsedkyně KSČM
