»Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly!« To bylo Hitlerovo výstižné hodnocení premiérů Chamberlaina a Daladiera v Mnichově 1938. Z pohledu následujících událostí měl pravdu. Z premiérů Británie a Francie se stali jen Hitlerovými poslíčky špatných zpráv. S Československem se nepárali, diktovali, Československo jim překáželo v jejich záměrech. S Hitlerem si podali ruce.
Mnichovské dohodě předcházela jednání britského premiéra Chamberlaina 15. a 22. září přímo s Adolfem Hitlerem, právě na nich se rodil smutný osud Československa. Samotný Mnichov byl už jen závěrečnou tečkou za osudem Československa, které k jednání nebylo ani přizváno. Dokonce 27. září Chamberlain v britském rozhlase prohlásil: »Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy, protože v nějaké vzdálené zemi se lidé mezi sebou hádají… Kdybychom měli bojovat, musel by pro to být větší důvod.« I v následném dopise z 28. září Hitlerovi sdělil, že »vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu«. Mnichov se stal jen formalitou, bylo už rozhodnuto.
Ortel nad Československem byl podepsán krátce po půlnoci z 29. na 30. září. Naši zástupci, velvyslanec Vojtěch Masný a Hubert Minařík, byli jen stroze seznámeni s tímto rozhodnutím, dokonce pod vyhrůžkou, že odmítnutí této dohody by mělo pro ČSR nedozírné následky. Pod tímto nátlakem Československo přijalo diktát, jiné cesty asi ani nebylo. Ministr zahraničí Krofta upozornil tehdy západní spojence, že Mnichovem se postarali o další vyzbrojení Německa, neboť dle této dohody jsme byli přinuceni odevzdat neporušená opevnění včetně výzbroje. Zároveň statisíce našich občanů byly vyhnány z pohraničí. Nezapomínejme, že naopak sudetští Němci jásali, slavili návrat do Říše. Okleštěné Československo ztratilo 30 % své rozlohy a 34 % obyvatelstva. Na obsazeném území zůstalo přes milion občanů české, slovenské a rusínské národnosti.
Za přísného dohledu Anglie, Francie, Německa a Itálie začalo 1. 10. 1938 porcování ČSR. Vedle Německa se na tomto aktu přiživilo se svými územními požadavky i Maďarsko a Polsko. Mnichov se stal předehrou k následné okupaci ČSR. Do historie mnichovské zrady vstoupila prozíravá slova poslance, pozdějšího premiéra Winstona Churchilla, který odsoudil tuto dohodu a prohlásil: »V Mnichově jsme si mohli vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrali jsme si hanbu a stejně budeme mít válku!« Tak se i stalo.
Celkový pohled na krátkozrakost politiků Anglie a Francie vůči Hitlerovi nakonec dovedl Stalina v srpnu 1939 k tak často medializovanému »Paktu Molotov – Ribbentrop«. Tento pakt byl ovšem právě důsledkem mnichovanské politiky ústupků Anglie a Francie. Mnichov 1938 byl pro Stalina varováním s tím, že na Velkou Británii a Francii, jako na spojence, se nelze spolehnout. Mnichovskou dohodou byla otevřena cesta na východ.
Mnichov 1938 zůstává pro nás symbolem zrady západních spojenců. Ani z dnešního až příliš smířlivého pohledu nelze zapomenout na mnichovské ponížení v září roku 1938 i na následnou německou okupaci v březnu 1939. Naši otcové a dědové tyto dny zrady těžce prožívali. Nejprve slzy, potom i krev. V Mnichově se Velká Británie a Francie sklonily před Hitlerem.
Přemysl VOTAVA
