Svět balancuje na pokraji propasti. Nukleární hrozba neustále visí ve vzduchu. Ať už se jedná o eskalaci v zástupné válce USA (NATO) a Ruska na Ukrajině, nebo americké provokace kolem Tchaj-wanu. Dosud největší jaderná eskalace proběhla v roce 1962 v rámci Kubánské raketové krize poté, když USA umístily jaderné zbraně v Turecku a Sovětský svaz usiloval o totéž na Kubě. Tenkrát ale velmoci zachovaly chladnou halu. Hrozba jaderného konfliktu byla zažehnána.
To se ale o dnešní situaci nedá říct. V současném třetím desetiletí nového století svět vstupuje do další fáze jaderného zbrojení. Ten je odlišný od doby studené války a pojetí vzájemně zaručeného zničení (MAD – Mutual Assured Destruction), kdy se očekávala globální jaderná katastrofa. Oproti tehdejší době totiž existuje zásadní rozdíl v tom, že začala reálná hrozba omezené jaderné války. Nové technologie totiž pokročily, jaderné zbraně lze lépe využívat a zaměřit je jen na omezené území, aniž by se z války stala globální apokalypsa. Znamená to, že riziko jaderné planetární katastrofy je sice menší, ale snadnost využití jaderných zbraní v lokálním nebo regionálním konfliktu větší.
Rovnováhu strachu navíc narušují nové typy raket a senzorů i možnost vše ovládat umělou inteligencí, která může případně spustit jaderný konflikt. V kyberprostoru se mohou objevit první výstřely nové války. Výzvy k omezení vlivu umělé inteligence u jaderných zbraní dává smysl. Nikdo totiž neví, jak přesně by AI mohla reagovat. U člověka existuje faktor lidského selhání, ale u umělé inteligence vstupují do hry další, zatím nevypočitatelné faktory.
Současné jaderné zbrojení bude možná obtížné zastavit. USA přijaly doktrínu omezené jaderné války a některé ruské elity hovoří o možnosti využité jaderných zbraní v konfliktu na Ukrajině. USA a Rusko si přestaly vyměňovat informace v rámci dohody „Nový začátek“. Ta měla omezit další zbrojení a snížit počet jaderných zbraní. Podobně jako se to stalo při smlouvách SALT a START. Je nutné zamezit další krizi karibského typu. Pokud by se jí nezamezilo, pravděpodobně může někde explodovat zbraň jasnější než tisíc sluncí.
USA už dlouho vynakládají daleko víc financí na zbrojení než jakákoli jiná země na světě. Přesto finance opět navyšují. Mnozí lidé v americkém Kongresu nyní navíc volají po jaderných raketách s plochou dráhou letu, které mají zacelit domnělou mezeru v žebříčku eskalace. Takové kroky by celou věc mohly ještě zhoršit. Další jaderné země by se mohly pokusit o dorovnání počtu většímu americkému arzenálu. Vznikla by řetězová reakce. V roce 1962 měly jaderné zbraně jen 4 země, dnes jich je 9. Z toho nejvíce jaderných zbraní mají USA a Rusko. Tyto země společně s dalšími se musí co nejdříve domluvit na snížení hrozby jaderné války dříve, než bude pozdě. Je nutné, aby se především USA a Rusko podílely na obrácení směru svých současných vztahů a aby začaly opět více budovat vzájemnou důvěru.
Nikdo nemá prospěch z neomezeného jaderného soupeření, neboť také korporace vojensko-průmyslového komplexu, které militarizací usilují o velké zisky, by mohly být v jaderné válce napadeny nebo dokonce vyhlazeny. Občany přitom válka ohrožuje na životě nebo alespoň ekonomicky zatěžuje.
Volání po snižování válečného napětí ale nerespektuje česká pětikoaliční vláda, která ústy své ministryně obrany Černochové jen přilévá oleje do ohně. Rovněž snaha získat americké stíhací letouny F–35 nevěstí nic dobrého. Do nového závodu jaderného zbrojení se tedy zapojí i Česko. To je varující. Tato skutečnost se nesmí dopustit a peníze, které se mají vynaložit na nákup předražených stíhaček a další vojenské techniky, by bylo daleko vhodnější investovat do kritické infrastruktury, bydlení, zdravotnictví atd. Nechceme se přece podílet na zbrojení, které může ohrozit jednotlivce, země, regiony, nebo dokonce vyhladit celé lidstvo.
Jan KLÁN
