Ve vydání ekonomického deníku E15 dne 11. září mne zaujala stať renomovaného autora Pavla Párala nazvaná Bohatneme. Rostou reálné mzdy i maloobchodní tržby. To nejhorší máme za sebou. Lidé si prý stále stěžují, zatímco by měl přijít úlevný oddech, že už ty těžké časy máme za sebou.
Statistika uvádí vývoj mezd k minulému roku a vychází jí, že reálné mzdy, tedy to, co lidé dostali v průměru přidáno po odečtení inflace, klesly proti loňsku o 3,1 procenta. To není zrovna dobrá zpráva. Podle Pavla Párala je tomu však jinak. Pro náš pocit je prý důležitější aktuální vývoj. A ten je pozitivní. V druhém kvartálu mzdy proti prvnímu vzrostly o 1,5 procenta a ceny jen o 0,9 procenta. Z toho prý plyne, že průměrné výplaty rostou. Bohužel se nedovídáme, jak tomu je v dlouhodobém vývoji. Zřejmě proto, že v horizontu času zaostávání mezd s vývojem cen roste. Potvrdil tak optimistická (avšak ničím nepodložená) tvrzení premiéra Petra Fialy o naší prosperitě na jeho nedávné exhibici před kapitány našeho průmyslu.
Podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu prodražení pociťují občané tohoto státu již přes rok a půl. To je nejdelší období v české historii. Navíc zde hraje významnou úlohu daňová politika a zcela nepřehledný guláš tzv. benefitů, které závažným způsobem deformují spotřební koš českých domácností a přispívají k rozevírání nůžek mezi jednotlivými skupinami pracujících. Podle neoficiálních údajů pobírá nějaký benefit cca 70 procent zaměstnaných (tedy až každý třetí toto přilepšení nemá). Od stravenek přes kulturní akce po užívání služebního vozu k soukromým účelům a příspěvek na bydlení. Nejde v tomto případě o formu skryté korupce či sociální nespravedlnosti?
Pouhý den po uváděné stati publikoval zmíněný deník názor radního České národní banky Čeká nás poslední inflační míle. Bude nejtěžší. A tak babo, raď! Věřit zbožným přáním a zaklínáním se premiérem Petrem Fialou, že díky jeho vládě máme před sebou nadcházející dlouhé období prosperity, kdy budeme příkladem sousedům a ostrůvkem stability uprostřed rozkolísaného středoevropského prostoru? Nebo tvrzení Pavla Párala, že jsme »za vodou« a v klidu bohatneme? Nebo naopak máme vytvářet zásoby a šetřit a spoléhat na to, že příroda k nám bude stejně přívětivá jako letos? Nebo se smířit s údajným bonmotem Winstona Churchilla, že věří jen té statistice, kterou si sám připravil?
Ladislav ŠAFRÁNEK
