O termínu holocaust se mluví a píše velmi četně. Existuje celá řada dokumentů, knih či filmů na toto téma. Někdy mám pocit, že tato tematika je dnes až téměř fascinující, což mě přivádí do určitých rozpaků. Na jedné straně mě uklidňuje, že lidé před tímto tématem nezavírají oči, na straně druhé mě poněkud děsí »tržní poptávka« po tomto zlu a komercionalizace oněch jevů. K místům teroru a utrpení se v současnosti organizují hromadné zájezdy cestovních kanceláří…
Memento mori! Mluvit a psát o holocaustu je však nanejvýš důležité už proto, aby se tento fenomén již nikdy více v dějinách neopakoval.
Samotný pojem holocaust má v hebrejštině ještě židovský ekvivalent ŠOA, což lze přeložit výrazem zlo či nespravedlnost. Etymologie samotného slova pochází z řeckého holokauston = zápalná oběť, zničení ohněm.
O holocaustu se dnes běžně ví a hovoří, ale s lingvistickým termínem holocaustse operuje až od 60. a 70. let, kdy tento termín označující systematické hromadné vyvražďování osob, především židovské národnosti, použil spisovatel Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny za mír.
Počet obětí holocaustu není jednoduché jednoznačně vyčíslit. Už proto, že kvantitativně přesně zmapovat tyto hrůzy nacistů není s časovým odstupem objektivně možné. Přesto existují určité oficiální statistiky, které uvádějí počet židovských obětí v počtu 6 000 000 osob. Na území dnešní České republiky se počet židovských obětí odhaduje přibližně v počtu 80 000 lidí.
Hovoříme-li o holocaustu v širším slova smyslu, tj. máme-li na mysli celkový počet obětí nacistické perzekuce, pak uvádíme interval mezi 11 až 17 miliony obětí.
Vracíme-li se totiž k definici pojmu holocaust, pak skutečně musíme rozlišit mezi genocidou vázanou na určité konkrétní etnikum, a mezi genocidou v obecném slova smyslu. Tzv. nežádoucí elementy společnosti, jak oběti holocaustu označovali němečtí nacisté, představovali vedle Židů též Romové, Svědci Jehovovi, političtí odpůrci (zvláště komunisté, sociální demokraté), homosexuálové, duševně či tělesně postižení lidé a mnozí další (např. i antifašisté).
Opomíjení slovanské genocidy
Je docela signifikantní, že zvláště v dnešní době bývá poněkud »opomíjena« genocida slovanského obyvatelstva. My, kteří bojujeme za historickou pravdu, si Den památky obětí genocidy slovanského obyvatelstva ztotožňujeme s tím dnem, kdy byl »kolektivní zfašizovanou částí Západu« napaden Sovětský svaz. Symbolickým datem připomínajícím genocidu Slovanů se tak pro nás stal 22. červen.
Podle nacistických plánů souhrnně označovaných jako General Plan Ost bylo na slovanský lid nahlíženo jako na »otroky německých pánů«, včetně např. realizace »konečného řešení české otázky«.
Kde si váží a kde neváží Koněva
Mezinárodní den památky obětí holocaustu připadá na datum 27. leden a vztahuje se k osvobození jednoho z nejhrůznějších nacistických vyhlazovacích táborů. Auschwitz–Birkenau (Osvětim–Březinka) byl vyhlazovací tábor, kde zahynul např. i československý spisovatel Karel Poláček.
Vězňové této »továrny na smrt« byli v roce 1945 osvobozeni Rudou armádou v čele s maršálem Ivanem Stěpanovičem Koněvem. Je bohužel opět signifikantním rysem této doby, že pražský magistrát nechal odstranit jeho sochu. Co tím asi sleduje??! Přitom o ustanovení Mezinárodního dne památky obětí holocaustu rozhodlo Valné shromáždění OSN, které si zcela jistě památky maršála Koněva upřímně váží (na rozdíl od některých pochybných pražských radních).
Za hlavní strůjce holocaustu lze považovat převážně tři osoby nacistického Německa. Jsou jimi Reinhard Heydrich, Heinrich Himmler a především autor genocidního plánu Adolf Eichmann. Dávám k úvaze, na kolik se v rámci »syndromu rozptýlené zodpovědnosti« na kolektivním zlu podílel každý z německých (a nejen německých) jednotlivců, který ve zločinném systému »pouze ochotně plnil své pracovní rozkazy, nařízení a směrnice«.
»Pamatuj na smrt!« praví středověká mravní zásada, jež upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou smrtelnost a pomíjivost… My, lidé nikdy nesmíme zapomínat na to, jak snadno se společnost nechá zfašizovat… A nezapomínejme ani, že od prvního diskriminačního opatření až k ostnatému drátu vyhlazovacího »průmyslu smrti« nebývá mnohdy až tak daleko… A že hromadné zabíjení za něčí zájmy a válečný byznys spolu souvisí!
Marek ADAM
