Diskusní příspěvek, který si tu jen tak odložím… k debatám, proč jen nenadávat na socialismus, ale taky si ho za něco vážit.
Ano, 40 let socialismu, z toho 20 let »dusivé normalizace«, bylo pro každého z vás prudce výnosným a vrcholně ziskovým podnikem – dodnes žijete v domech postavených komunisty, dodnes chodíte do prodejen postavených komunisty, jezdíte po silnicích a kolejích postavených komunisty, jezdíte v tramvajích, vyrobených za komunistů… a léčíte se v nemocnicích, většinou postavených a vybavených komunisty. A to je třicet let od chvíle, kdy jste je vykopli od vesla. Jako neschopné řídit stát.
Z čeho se platil socialismus? Neodcházelo každý rok 300 miliard na dividendách do zahraničí. Stovky miliard dostal režim od Kaddáfího za tanky, BVP, náboje a semtex, miliardy od Rusů za letadla, nákladní auta, traktory, kombajny a export do třetího světa, miliardy za vzdělávání černoušků, Vietnamců a Kubánců. V roce 1982 jsme splatili Velké Británii a USA cca 100 milionů dolarů jako dluh za britskou »pomoc« ve válce a za znárodnění kapitalistů v roce 1948, jiné dluhy jsme neměli. Byli jsme vcelku potravinově soběstační, měli jsme levné uhlí, ropu a plyn. Československo investovalo do plynovodů a rafinérií v SSSR. Měli jsme RVHP jako pohodlně a nediskriminačně dostupný trh. Měli jsme jadernou a vodní energii – v nadbytku. Československá centrální banka vlastnila 105 tun zlata. To je základ ekonomiky.
Do roku 1989 jsme vyasfaltovali (frakce ropy) cesty do každé vesnice, cca 6-8 milionům lidí jsme postavili »králikárny« s centrálním vytápěním, teplou vodou, koupelnou a hajzlem v bytě. V každé díře bylo zdravotní středisko, nákupní středisko, středisko služeb pro domácnost a školka, škola a kulturák. Elektrifikovali jsme každou díru – do každého baráku s popisným číslem včetně chat vedl proud a do každého obytného baráku vedl v roce 1989 telefon. Do většiny baráků vedla pitná voda a odpad. Z poválečné podvýživy a přídělového systému, masa jednou za týden jsme se dostali do fáze běžně dostupné pestré stravy a křivice či kurděje byly neznámé. Proočkovali jsme celou populaci proti šíleným chorobám jako TBC, obrna…, fluorizovali jsme pitnou vodu jako prevenci zubního kazu dětí. V každé prdeli byly jesle a mateřské školy. V každé škole byl klavír a tělocvična, přírodovědný, fyzikální a chemický kabinet, v mnoha už i bazén se zdravotně nezávadnou vodou, v mnoha i dětský »školní« lékař, starající se o preventivní medicínu a ozdravovny. Vozili jsme děti na školy v přírodě a lyže. V každé větší díře byla lidová škola umění s vybavením a střední škola, pionýrský dům s vybavením pro technické a přírodovědné kroužky dětí. Mikroskopy, vrtačky, ponky, flétny, housle, klavíry. Učební pomůcky, které tvoří dodnes základ kabinetů. Kdo dnes vyrábí vycpanou sovu nebo tchoře?
Investovali jsme do masového vydávání beletrie, včetně »západních« autorů. Ve vynikajících překladech. Do poezie. Dnes jsou jich stále plné knihovny v každé vesnici a u většiny lidí doma… Investovali jsme do masového vydávání dětských časopisů bez komerce a reklam. Investovali jsme obrovské peníze do kinematografie, animovaného dětského filmu, lidového umění. To všechno stát.
Ano, stát, který vedle toho živil 250tisícovou armádu a 150 tisíc vojáků Varšavské smlouvy, protože v roce 1968 hrozila jaderná konfrontace v Evropě (Pershingy x Temp-S)* a pak už nikdo nikomu nevěřil. Ta »armáda míru« byla skutečná a nutná. Ale komunisti to neuměli lidem říct. A proto tím vším každý opovrhoval a listoval doma katalogy Neckermanna a Quelle.
To nepočítám dvojí rozvoj průmyslu od války: nejdříve primitivní náhrada těžkého průmyslu za vybombardované a ukradené. Bez sléváren nejsou kolejnice a plechy, bez plechů nejsou nákladní auta, vagony, pluhy, rypadla ani bagry. Bez aut není výstavba elektráren. Bez vagonů není doprava uhlí v zimě. Pak dvě generace inovací (nejdříve elektřina na sloupech a štěrkové cesty mezi vesnicemi, pak elektřina v zemi a asfalt). Na vesnicích po válce nebyla elektřina standardem. Ale bez elektřiny není ani efektivní zemědělství.
Průmysl, zejména lehký, i tam, kde nikdy nebyl, aby byla práce pro všechny v dojezdové vzdálenosti od místa bydliště, postavené sklárny, keramické továrny, nábytkářské firmy, textilky, obuvnický průmysl, smaltovaná výroba (od hrnců po panely na stěny sporáků, umyvadla a vany), kanalizační roury a chemické vany, strojírenství – od šroubků po turbíny, motory všeho druhu a výroba těžkých aut a jeřábů, strojírenské a palírenské stroje a výroba,… kabely, vypínače, svítidla, žárovky…
Vyráběli jsme unikátní práškovací a hasicí letadla (Čmelák), malé dopravní letouny (Andula), unikátní aerotaxi a poštovní letoun (Ae-145 z roku 1958, L-200 Morava). Aerokluby měly sportovní letouny (Zlín) i neuvěřitelně spolehlivé větroně (Šohaj, Blaník…). Armáda měla české hlídkové letouny (L-39).
Stavěli jsme lodě. Od malých pramic po motorové čluny a plachetnice, ale i velké nákladní i dopravní, bagry a remorkéry pro říční dopravu. Existují dodnes, protože nové se už nevyrábějí.
To všechno stát. Ne »trh«. Bylo třeba 15 milionů lidí obléci, ubytovat v určitém standardu – standardem není plesnivý sklepní byt s kohoutkem studené vody a záchodem na chodbě a topením klubkami. A 15 milionů lidí stravovat. A 15 milionů lidí oblékat a obouvat.
Ta výstavba vždy začínala infrastrukturou. Telefonními přípojkami do bytů a výsadbou parků končila. Ne jako dnes, kdy developer postaví byty a o výstavbu silnic a kanalizace se nikdo nestará… Nejprve se musely postavit silnice, pak společná infrastruktura (trafostanice, kanalizace, čističky…), pak museli dostat byt či telefon doktoři, manažeři fabrik, učitelé a pak zbytek. Dělníci z továrny dostali »stabilizační« byt dřív. Jo, nemusel mít telefon do bytu, ale do domu nebo vedlejšího domu byl. Stejně jako byla vždy budka v ulici. Občanská vybavenost a »prosluněnost« samozřejmostí.
Nevíte, co je prosluněnost? Všechny byty musely být navrhovány tak, aby byly dostatečně prosluněny. Byt považujeme za prosluněný, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Otvory, kterými sluneční záření vniká do místnosti jsou zaskleny průhledným a barvy nezkreslujícím materiálem, celková plocha otvorů je rovna nejméně 10 % podlahové plochy místnosti, přitom nejmenší rozměr osvětlovacího otvoru je 900 mm… Světoznámý architekt Le Corbusier (byl socialista) v minulém století jednoduše formuloval nejkategoričtější příkaz architektury »Dát lidem slunce a světlo«.
Dnes si nemáte na co stěžovat. Všechno je. Jen prachy na to většinou nemáte. A až dnes, kdy »trh« nezajistil základní antibiotika na angínu, oceníte snad kapacitní plánování výroby, samostatnost ve výrobě většiny základních léků včetně vitamínů a antibiotik, krevních derivátů a schopnost každé lékárny elementární výroby dezinfekcí, léčivých mastí, roztoků a směsí z dostupných chemikálií (peroxidem, jódem a hypermanganem počínaje, glycerinem a mastmi na opruzeniny, spáleniny a proti plísni konče).
Až dnes, kdy »trh« nezajistil každému dítěti pediatra, školku, zubaře nebo pohotovost, víme, co všechno tvoří »životní komfort«. Až dnes, když vybavení školáka stojí tisíce každý rok, snad oceníme za režijní cenu vyrobené učebnice ze SPN, které školy půjčovaly až sedmi ročníkům žáků. Do kterých se nečmáralo, ale četlo se z nich. Které byly vybaveny prvotřídními ilustracemi předních výtvarníků.
Ano, nebyl dostatek západního zboží a služeb. Ne proto, že by na ně nebylo, ale proto, že je sem COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) nedovolil dovézt. Nebo proto, že nebyly valuty, protože Západ velmi kontroloval, jak velké valutové příjmy socialistickým zemím »dovolí«. A za co. A tak jsme se museli cenově podbízet, hledat šedou zónu pro export a valut byl nedostatek na všechno.
Nebylo na rozhazování. Takže jste si nemohli jezdit letecky na Kanáry, ale maximálně vlakem či autobusem k Baltu nebo Balatonu. Nebo na Mácháč.
Ano, trpěla příroda. Přednost měli lidi. Před ochranou remízků měla přednost efektivita zemědělství, jakou dnes neznáme. (Efektivita není jen výtěžnost z hektaru, ale nákladová efektivita za tunu). Na horách byly ale stromy, ne kůrovec.
Ano, neopravovaly se staré, předválečné domy – protože to bylo neekonomické pro vestavbu moderní infrastruktury a moderního vybavení do města (třeba ta teplá voda, plyn, suché sklepy, nosnost podlah, ústřední topení, záchody či koupelny v bytě).
Ano, ne všeho zboží byl dostatek, a ne všechno zboží mělo design a kvalitativní parametry toho »západního«. Ale vysavač ETA 401 z dob, kdy se rodiče vzali, funguje dodnes. Ledničku Calex 132 mám také dodnes a chladí líp než ta superduper ze Západu, která odešla po deseti letech. Totéž pračka se ždímačkou Perobot z Kovosmaltu z počátku 60. let. Nebyla sice automatická s dvaceti programy, ale neměla kurvítka a cenu opravy větší, než je cena nové. Buben byl pouze pozinkovaný, ne nerezový…
Takže ano, nadávejte na komunisty, na frontu na banány a nedostatek hajzlpapíru (to bylo ten rok, když vyhořela jediná papírna, která ho vyráběla). Dnes se banánů můžete přejíst. Ale doktora nemáte. A nemáte na něj ani nárok. A do lázní se jen tak nedostanete… A byt vám zaměstnavatel nepřidělí a vy si na něj nevyděláte ani za dvacet let.
Uběhlo 35 let od »sametového« převratu. Vcelku se nám daří výborně, tvrdí ti, kteří teď vládnou. Takže už je čas. Srovnávat, nejen cenu povinného ručení.
Štěpán KOTRBA
(Autor vydal na svém profilu na Facebooku; byl členem KSČ, KSČM a po roce 1993 ČSSD)
*Autor psal o pravých důvodech vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa pro Parlamentní listy v roce 2022.
