Válka na východě nemá konce, Ukrajina těch zničujících válek zažila již několik. Vždy po nich zbyla spálená země a miliony obětí. To, co se budovalo po desetiletí, je zničeno v okamžiku. Místo jednání o míru jsou do války vtahovány další státy včetně České republiky, ta jen na přímou vojenskou a ekonomickou pomoc již vynaložila 45 mld. korun. Další miliardy odcházejí do sociální a zdravotní pomoci běžencům. Za darované zbraně nakupujeme nové za stovky miliard! Děje se to v době, kdy Fialova vláda hospodaří v hlubokém deficitu. Ekonomika stagnuje, HDP je dokonce v mínusu, inflace patří k nejvyšším v EU. Třetina českých domácností se propadla do chudoby. Desetitisíce dětí nemají na školní obědy, zájmové kroužky… Nepadají sice bomby, ale i my platíme draze za tuto nesmyslnou válku!
Statisíce Ukrajinců zde našly svůj nový domov. Potkáváme je v obchodech, ve školách, v nemocnicích, na stavbách… Jsme jim blízcí jak jazykem, tak i dějinami. V letech 1919–1938 byla Podkarpatská část Ukrajiny dokonce součástí Československa. Na Volyni žila a stále žije početná česká menšina. Zborov, Sokolovo, Kyjev zdobí pomníky československých hrdinů. Naopak Ukrajinci v rámci Rudé armády osvobozovali Československo na konci druhé světové války. Vzájemné vazby jsou patrné i dnes. Po rozpadu SSSR Ukrajinci hledali u nás svou novou životní perspektivu. Současná válka donutila další miliony obyvatel Ukrajiny opustit své domovy.
Ten, kdo za tuto válku nejvíce zaplatí, bude Ukrajina. Vedle desetitisíců obětí zaplatí rozpadem ekonomiky, zničenou infrastrukturou, ale i svou nejistou budoucností. Počet uprchlíků podle veřejně přístupných zdrojů dosahuje pět milionů do zemí EU a jeden milion do Ruska. Počet obyvatel Ukrajiny dlouhodobě klesá, v roce 2010 byl uváděn počet 46 milionů obyvatel. Dnes žije na Ukrajině kolem 36 milionů obyvatel, ale i toto číslo je velice nadsazené, nepřesné. Počítá do něj totiž i obyvatele Krymu, Doněcka, Luhanska… tedy území, která vyhlásila svou nezávislost na Ukrajině již v roce 2014 v průběhu občanské války. Během 30 let se předpokládá pokles o dalších 10 milionů obyvatel. Válka tento vývoj ještě zrychluje. Třetí největší země Evropy po RF a Turecku se vylidňuje.
Především mladí lidé z Ukrajiny u nás hledají bezpečí i svou budoucnost. Pro naší ekonomiku jsou jistě přínosem. Denně slyšíme v médiích o nedostatku pediatrů, zubařů, zdravotních sester, řidičů, řemeslníků všeho druhu. Běženci, jak už to bývá, budou finančně nenároční, budou pracovat i přes sobotu, neděli, nebudou stávkovat, prostě ideální zaměstnanci. Zaměstnavatelé si je budou pochvalovat pro jejich pracovitost. Čím déle bude válka trvat, tím více ukrajinských rodin si rozmyslí návrat domů do válkou rozvrácené Ukrajiny, již dnes je to třetina rodin. Českou stárnoucí populaci a nízké počty narozených dětí doplní ukrajinské děti. Vzhledem k příbuznosti jazyků se rychle včlení do české společnosti. Děti se rychle učí… Podobné je to v dalších zemích, kam směřují uprchlíci z Ukrajiny.
Otázkou ale je, jakou budoucnost čeká ta těžce zkoušená Ukrajina. O budoucnosti politici nemluví zcela záměrně. Uvědomuje si vedení Ukrajiny tento stav? Co může nabídnout svým občanům? Už dnes Ukrajina stále více chudne, půjčky EU či z MMF nepomáhají. Půjčka je stále jen půjčka. Kdo bude na Ukrajině v budoucnu pracovat, kdo bude plnit příjmovou část státního rozpočtu? Přitom výdaje státu na svou obslužnost, tedy na platy státních zaměstnanců, důchody, zdravotnictví… dosahují měsíčně už nyní několik miliard dolarů. Další otázkou je, jakou podobu bude mít Ukrajina, ať už ta »vítězná«, nebo poražená. Ono i to případné vítězství nebude k oslavám. Bude spíše připomínat slova britského premiéra Churchilla z roku 1940 při svém nástupu: »Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy.«
Přemysl VOTAVA