Zamýšlím se nad dobou, ve které žijeme. Myslím, že to máme společné. Asi se najde málokdo, komu je jedno, jak žije, i když i takoví jsou, to je však jiná kapitola. Denně prožíváme různé situace. Setkáváme se s novými lidmi. I když setkání jsou někdy letmá, začínáme pozorovat, jak se ve společnosti něco mění! To něco je postoj ke společnosti a jeho spravování současnou vládní reprezentaci. Ozdravné balíčky začínají lidi více probouzet a výsledkem je vysoká nespokojenost. Od roku 1989 jsem nezaznamenal takový jednoznačně odmítavý postoj a kritický hlas lidu. Projevuje se na každém kroku u mladých lidí i u starších. To je nová situace.
Lidé volají po změnách. Dopad posledních voleb na život je drtivý. S tím, jak se dnes žije, se seznamujeme dennodenně ve svých rodinách. Dá se říci sliby chyby. Nezanedbatelný je strach, který se usadil mezi lidmi, a nedůvěra politikům.
Jistě to budou bagatelizovat, však co jim také zbývá. Avšak argumenty, které používají, již mnoho nezabírají. A atmosféru ve společnosti ještě umocňuje válečný konflikt a postoje k němu. Neustále se stupňující zbrojení. Jak tedy dál a co dělat?
Platí, že společnost je sílně rozdělená ve smyslu, kdo to říká a za jaké uskupení či stranu. Takovéto projevy jsou silnou překážkou řešení situace. Vždyť se nedívejme, kdo to říká, ale co říká. Cesta sjednocování je jedině možná na cestě pozitivních změn, které společnost potřebuje. Úzkoprsý stranický přístup nepomáhá. Jsme toho svědky dnes a denně. Pokud nezměníme přístup, nedosáhneme potřebných změn a nepomůže ani vysoká míra nespokojenosti ve společnosti. To platí pro nás pro všechny. Úkolem dne je tolerance, spolupráce, nezištnost. Tento žádoucí projev nenahradíme žádnou náhražkou a sebelepší teorií.
Situace se bude ztěžovat a prostý lid vždy platí vysokou cenu. To až do chvíle, kdy rozpozná, co je nutné dělat. Jednota a spolupráce je na pořadu dne. Lidé, spolupracujme!
Ladislav BLAHUTA
