Útok na kasárna Moncada 26. července 1953 se stal počátkem kubánské revoluce. Přestože tento útok neskončil úspěšně, veřejně započal hnutí odporu, motivoval kritiky diktátora Fulgencia Batisty k dalším aktivitám a nakonec vedl k jeho svržení.
Fidel Castro spolu s přibližně 100 povstalci zaútočil na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Nejprve sice uvažovali o přepadení kasáren v Pinar del Rio v západní části Kuby, ale nakonec se rozhodli pro kasárenský komplex v Santiagu ve východní části. Důvodů bylo několik. Kasárna v Santiagu byla díky větší vzdálenosti od hlavního města méně střežená a zároveň strategicky blízko k pohoří Sierra Maestra. Svoji roli také sehrála skutečnost, že Santiago bylo symbolickým místem předchozích bojů za nezávislost José Martího a Antonia Macea.
Vystavit stopku Batistovi
Castrovi povstalci se chtěli zmocnit kasáren, ozbrojit se a podpořit lidové povstání proti Batistovu režimu, který byl zkorumpovaný a přinášel užitek jen úzké skupině nejmajetnějších. Ráno 26. července 1953 zahájili povstalci útok na kasárna. Po prvním využití momentu překvapení se však poměr sil obrátil a překvapené kasárenské vojenské síly se začaly mohutně bránit. Když byli pod tlakem mnoha vojáků povstalci přemáháni, byli nakonec donuceni k ústupu.
Útok na kasárna Moncada sice neskončil podle očekávání povstalců, ale přesto měl pozitivní důsledky pro získání vedoucí role Fidela Castra a pro kubánskou revoluci. Zatímco mnoho povstalců bylo zajato a někteří byli popraveni, sám Castro byl zatčen, postaven před soud a odsouzen k patnáctiletému trestu odnětí svobody.
Pět revolučních zákonů
Castrova obhajovací řeč »Dějiny mi dají za pravdu« (La historia me absolverá), přednesená během procesu 16. října 1953, načrtla jeho kritiku režimu a získala mu značnou pozornost a podporu. Řeč obsahovala pět revolučních zákonů, které chtěl Castro prosadit. První chtěl návratem kubánské ústavy z roku 1940 obnovit státní svrchovanost. Druhý požadoval agrární reformu ve prospěch zemědělců. Třetí zákon se týkal pracujících v průmyslu, kterým chtěl zajistit třicetiprocentní podíl na zisku firem. Čtvrtý podobně požadoval 55 procent zisku pracujícím v cukrovarech. A pátý zákon usiloval o konfiskaci majetku těch, kteří byli za předchozího režimu zkorumpováni.
M-26-7 a guerrilleros
Následné propuštění v roce 1955 v rámci politické amnestie umožnilo Castrovi obnovit revoluční hnutí a pokračovat v boji proti Batistově diktatuře. Útok na kasárna Moncada etabloval opozici a datum útoku, 26. červenec, se promítlo do názvu »Hnutí 26. července« (Movimiento 26 de julio, zkráceně M-26-7), což je název revoluční organizace, která sehrála zásadní roli při konečném svržení Batistova režimu. Nejprve však musel Castro do mexického exilu, kde se se svým bratrem Raúlem, Che Guevarou a dalšími guerrilleros připravoval na nový útok na Batistovu diktaturu. Mezitím na Kubě proběhly ozbrojené konfrontace, které otevřely další prostor pro následný úspěch Castrovy výpravy na Kubu na lodi Granma. Dovršení revoluce proběhlo 1. ledna 1959.
Při zpětném pohledu byl útok na kasárna Moncada v roce 1953 prvním stěžejním momentem, který Fidela Castra vynesl do popředí revolučního boje proti Batistově režimu. Prokázal odvahu a schopnost postavit se stávající moci, čímž položil základy pro své pozdější vedení při změně kubánského systému. Kubánská revolta byla nakonec úspěšná a postupně zavedla socialistické zřízení. Hlavní důraz je od té doby kladen na rozvoj sociálního systému, především zdravotnictví a vzdělávání.
Día de la rebeldía
Datum 26. července se od té doby na Kubě slaví jako Den národního povstání (Día de la Rebeldía Nacional), který připomíná začátek kubánské revoluce. Připomíná se různými akcemi na mnoha místech po celé Kubě i v zahraničí.
Po pádu východního bloku vedeného Sovětským svazem na začátku 90. let Kuba ztratila strategické spojence a musela čelit propadu ekonomiky a znovu se konsolidovat. Přibližně od roku 2007 provádí transformaci, která zavádí nové pojetí socialismu. Reformy byly právně završené přijetím nové ústavy z roku 2019. Pandemie Covid-19 sice postup reforem přibrzdila, ale už se transformace opět rozvíjí. Probíhá jak v domácích kubánských podmínkách, tak ve spolupráci se zahraničím: ve Venezuele, Číně a dalších zemích, především v rámci druhé levicové vlny v Latinské Americe. Kuba však přitom musí čelit dlouhodobému embargu USA, které brzdí kubánskou spolupráci s mnoha zeměmi a které je předmětem kritiky většiny zemí světa. V takových podmínkách by přežilo jen málo zemí, ale Kuba je schopna situaci ustát.
Plavba do budoucnosti
Společnost česko-kubánského přátelství společně se svými partnerskými organizacemi jako každý rok pořádá při příležitosti výročí útoku na kasárna Moncada plavbu na lodi po Vltavě, kde proběhne setkání s připomínkou výročí. Letošní 70. výročí bude mimořádnou příležitostí nejen k ohlédnutí za již dlouhým vývojem, který proběhl od začátku kubánské revoluce, ale také k vyhlídkám na další vývoj na Kubě. Plavba proběhne v sobotu 22. 7.
Martin LAMPTER
