Každý rok chodíme 9. května pokládat květiny na hromadný hrob obětí německého fašismu v Plzni na Ústředním hřbitově. Akce se zúčastňují vlastenecké a společenské organizace a dříve i zástupci z ruské ambasády v Karlových Varech a cizinci.
Hrob vznikl v 60. letech spojením několika hrobů zajatců vojáků Rudé armády a dalších odbojářů proti fašismu z Itálie a Francie. Tito lidé byli zavlečeni fašisty daleko od domova, aby těžce pracovali pro německou třetí říši v nelidských podmínkách, hladoví a nemocní. Někteří z nich, přestože se dočkali konce války, umřeli na celkové vyčerpání organismu a infekční nemoci, které se i tehdy daly léčit – pokud by člověk nebyl utýrán. Zemřeli v nemocnici, a proto o některých z nich víme něco málo – odkud pocházeli, zda byli ženatí a jejich hodnost. Díky internetu hodně lidí z východních zemí hledá své blízké, kde byli pohřbeni, a po desítkách let navštěvují jejich hroby.
Nám se nepodařilo najít jejich příbuzné a pozvat je sem, přestože by si to zasloužili stejně jako veteráni americké armády a jejich příbuzní, kterým se tu platí vše z našich daní. Dříve takové oslavy Rudé armády nikde nebyly, asi nikdo nemá fotografie a jména vojáků, kteří osvobozovali jejich obec.
Pochody smrti na Plzeňsku
Plzeňskem vedla řada pochodů smrti, když před koncem války Němci vězně z koncentračních táborů a pracovních táborů přesouvali dále od hranic fronty na území, které spadalo pod osvobození americkou armádou. Tam totiž Němci věděli, že se jim nic nestane, přestože to byli váleční zločinci a vrazi. Byly zde i vlakové přesuny těchto zajatců, které byly hlídané a nesmělo se, pod trestem smrti, jim dávat jíst a pít. Některým se povedlo utéct a přidávali se k partyzánům a odbojovým skupinám.
Takovéto jednání fašistů s lidmi v týlu bylo běžné vůči Čechům (za války zabili 300 tisíc československých občanů) a všem, kteří se postavili proti nim.
Stačilo, že jste někomu nebyli sympatičtí, že chtěli váš majetek, a tak vás za vymyšlenou činnost lživě udali gestapu a skončili jste na popravišti či v koncentračním táboře. Spousta udavačů měla na rukou krev a nebyli po válce potrestáni nebo jen dočasně uvězněni na pár let a zase propuštěni. Žijí dodnes. Nacismus je, když se jeden národ vyvyšuje nad druhým, chce ho zničit a zotročit a sebrat mu jeho území se zdroji surovin. Fašismus je skupina lidí ještě výše, na které neplatí žádné zákony, převezmou vládu podvodem a násilím a vládnou si, jak chtějí, a nic se jim nestane. Všichni jsou pro ně méněcenní a bezcenní. Stačilo dělat »podezřelou« činnost a hned vás gestapo zatklo a mučilo při výslechu, bez soudu popravilo nebo poslalo na smrt do koncentračního tábora. Museli jste si dávat pozor před každým na to, co říkáte a děláte, jak se tváříte, protože nepřítel mohl být každý. Po zhlédnutí řady válečných filmů jsme si říkali, že je lepší bojovat na frontě, tam aspoň víte, kde je nepřítel.
Žádné omluvy z naší strany
Šest let druhé světové války, tohoto utrpení, útisku, psychického a fyzického teroru, skončilo porážkou Německa 9. května 1945. Ovšem myšlenky nadřazenosti a nenávisti k jiným národům a lidem jsou tu i dnes a projevují se u soudu špatnými rozsudky, projevují se vyvoláváním válek, dodáváním zbraní nelegální vládě a bezdůvodnou nenávistí a vyvyšováním se nad třeba srbskými či ruskými občany a dalšími vybombardovanými státy.
Nepřítel není jen ozbrojený voják, ale i civilisté, kteří zvolili k moci nacisty a další teroristickou havěť. Žádné omluvy z naší strany, postižených, psychicky a fyzicky zmrzačených do smrti a rodin obětí nejsou namístě.
Oběti německého fašismu a nacismu – utýraní lidé, jejichž jména se podařilo zjistit, jsou pohřbení na hřbitově po konci války a dnes se tam v hrobě obrací. A jsou to přitom z třetiny lidé z Ukrajiny. Jmenovitě:
Baranov Ivan z města Hlín, okres Orlov, umřel 27. 6. 1945 v nemocnici v Plzni na tuberkulózu (TBC),
Batrajov Petr z města Balšoj Tolkaj, zemřel na TBC 27. 5. 1945 z pracovního tábora ve Staňkově,
Baužinský Ivan z vesnice Děrezna, zemřel na TBC 13. 7. 1945,
Bilanský Viktor zemřel 20. 7. 1945 na TBC, z KT Zwikau,
Dechtěrov Štěpán z vesnice Bakši Saraj, zemřel 29. 7. 1945 na TBC,
Demistit Simon Nikolajevič – vězeň KT Buchenwald, zemřel 30. 7. v 7 hod. na TBC,
Frolog Michajlovič, zemřel 21. 5. 1945,
Gavrilov Nikolaj z města Džizden z pracovního tábora Stod, zemřel 18. 4. 1945,
Grišeň Alexandr Simonovič, zemřel 24. 6. 1945,
Hrečko Joachim,
Choljapin Andrej ze Stalingradu, umřel 18. 9. 1945 na TBC,
Chomytz Ivan z Dolní Roztoky zemřel 16. 6. 1945 na TBC, z pracovního tábora Doubrava,
Ivančický Adam z obce Černikov, z tábora Stod, zemřel 26. 5. 1945 na TBC,
Ivanov Pavel Ivanovič zemřel 10. 3. 1945,
Kudrašov Pavel z obce Polusky, zemřel 12. 6. 1945 na TBC,
Kucharzyszin Jaroslav,
Kurylov Vladimír umřel 21. 6. 1945,
Lomocov Nikita ze Stalingradu-Chepjovsky, zemřel 23. 5. 1945,
Makajev Dimitrij z Krasnodarsku, z tábora Stod, zemřel 14. 7. 1945 na TBC,
Malachov Nikolaj zemřel 11. 7. 1945 na choleru,
Mandrič z Charkova zemřel 16. 5. 1945 na TBC, z tábora Stod,
Marešev Ivan umřel 10. 3. 1945,
Margegover umřel 10. 3. 1945,
Mechlovič Ignác z obce Nižná Bystrá, Chust, KT Dachau, zemřel 27. 7. 1945 na TBC,
Munisov Chadim z Taškentu, z KT Buchenwald, zemřel 7. 8. 1945 na TBC,
Ostropkika Georg z KT Chlumnice (uprchlík), zemřel 13. 5. 1945 na TBC,
Pavel Ivan Ivanov,
Pouch Vasil,
Prosolov Alexej Dimitrijevič, z obce Ordžonikidsiovský, okres Severní Kavkaz, zemřel 15. 11. 1945 na TBC,
Rogovsky Nikolaj ze Silo–Petroplavska umřel 15. 5. 1945 na TBC,
Saufčuk Matěj umřel 13. 7. 1945,
Sekyrenko Gregor z Rostova, KT ve Stodě, zemřel 9. 6. 1945 na TBC,
Schediljakin Igor Petr,
Vasilej Ivan zemřel 16. 5. 1945 na choleru,
Vavriňuk Ivan Gasrilovič umřel 24. 6. 1945,
Zencov umřel 23. 5. 1945,
Zlobin Ivan umřel 29. 7. 1945 na TBC.
(Některá jména nemusí být přesná kvůli jazykové bariéře atd. Památník by si zasloužil restaurovat.) Čest jejich památce!
Odkazy na videa z pietních aktů na Ústředním hřbitově:
https://www.youtube.com/watch?v=pNV8K8AySaY projev paní Bystřické
https://www.youtube.com/watch?v=9Nq9Gg7X_Ok projev pamětníka osvobození Plzně pana Maršáka
Zastavte to válčení, nebo zažijeme i my, co zažili oni.
Členové a sympatizanti Klubu českého pohraničí Plzeň
