Socialismus nebo komunismus a co z toho vyplývá – bylo v Brně téma dalšího Diskusního čtvrtku zájemců o vyjasnění a osvojení si těchto pojmů. Výkladu se při besedě konané 25. května ujal člen Ideově-výchovné komise Městského výboru KSČM v Brně Daniel Borecký.
Konstatoval, že pohled na dění v západní Evropě a USA není reálným pohledem na dění na celém světě. Životní způsob lidí na kontinentech zeměkoule se dá vyložit zcela jinak, než jak je vidí režimy zemí vojenského uskupení NATO. Různé pohledy a vidění jsou i na levicové nebo pravicové politické strany nebo na socialismus a komunismus. Komunistické strany se považují za revoluční.
Komunistické strany po linii veřejné (činnost zákonodárců, veřejná shromáždění, volební programy) i po linii vnitrostranické řeší, jak bojovat se současnou nepřízní pro činnost komunistů. V samosprávách ubylo zastupitelů za KSČM i jejich vystoupení na veřejnosti. Veřejnou linii nyní zastupuje Institut české levice a linii vnitrostranickou Centrum strategických teoretických studií. Komunisté se radili nad dokumenty Socialismus v 21. století nebo na semináři k vizi budoucího socialismu. Ten by měl prosadit svobodný rozvoj každého jednotlivce jako podmínku rozvoje všech. Tedy rozvoj osobností i rozumu.
Daniel Borecký označil za uzlový moment rok 1960, kdy u nás kvetla mohutná průmyslová výroba (i v nově postavených továrnách na Slovensku) a kdy vedení Československé socialistické republiky vyhlásilo v zemi dosažení socialismu jako první základní etapy v cestě budování komunismu. Tehdy byla ČSSR na špici využívání nových technologií, budovaly se nové továrny, dálnice, elektrárny, obytná sídliště, v rozvojových zemích budovali Češi a Slováci investiční celky jako rafinérie, teplárny a elektrárny nebo cukrovary. Socialismus zajistil všem základní životní podmínky. Lidé ve společnosti šli s komunistickou stranou ve víře, že spolu postupují k sociálně lepší společnosti.
Jak dál – to bylo klubko možných cest. ČSSR se v 60. letech dostala do stagnace a na rozcestí společensko-sociálního rozvoje. Tehdejší vědeckotechnická revoluce byla hlavně technická a vědecká, nikoliv však ve společenských mezilidských vztazích k jejich rozvoji. Prognostický ústav (Klaus, Zeman a další) řešil něco jiného, než jak rozvinout společenské vztahy v socialismu. Hospodářská reforma nahradila tzv. totalitní plánování a chválila údajný socialismus s lidskou tváří. Soustředila se na hospodářskou a technickou rovinu, ale už neřešila základní životní sociální potřeby lidí. Zaváděl se konzumní přístup spotřební kapitalistické společnosti, který byl prohlášen za demokratizaci. Po Gorbačovově sovětské perestrojce se svět měnil před očima. Připravil podmínky k roku 1989 v Československu.
Sociální sféru společnost zanedbala a po často špatné privatizaci se zbavila většiny velkých průmyslových a jiných podniků ve státě ve prospěch nových »strategických« zahraničních majitelů. Ti svoji českou produkci nezřídka brzy zastavili a nahradili ji dovozem stejného zboží z nadprodukce zahraničního původu. Používání pojmu kapitalismus nahradilo užívání slova demokracie. Lidé tvrdili, že společenská změna nastane, až všichni »padneme na hubu« neudržitelnými tržními vztahy absolutně ve všem. »Barevné« opozice vyzývaly ke svržení vlády a zlepšení vztahů mezi lidmi. Jednou z možných cest jak dál se zabýval i Manifest společnosti Kudy z krize.
Doktor Borecký dál vyložil, že svět se ubírá jinou cestou, než jsme si před 30 lety představovali. Populární je uplatňování umělé inteligence k náhradě člověka ve výrobě, což vede k rušení mnoha pracovních míst. Levicoví vizionáři řeší, jak v této situaci posunout společnost k novému socialismu. Prosazují heslo, že nový komunista by měl být průkopníkem nového, lepšího, sociálně spravedlivějšího způsobu života. Musí být také ateista, ale nesmí být bezvěrec v ideologii budoucí komunistické společnosti. Tu má hodnotit dle toho, jak naplňuje skutečné potřeby lidí. Průkopník nového světa je prý spíše učitel, než vojevůdce!
(vž)
FOTO – Václav ŽALUD
