Terezínská Malá pevnost sloužila za německé okupace jako policejní věznice gestapa. Zde se v podstatě na samém konci války, 2. května 1945, před popravčími četami ocitlo 49 převážně mladých mužů a tři ženy, členové protinacistické odbojové skupiny Předvoj a členové ilegální KSČ. Byla to poslední exekuce provedená gestapem v protektorátu.
V terezínské Malé pevnosti byli vězněni vlastenci z domácí odbojové vojenské organizace Obrana národa, Politického ústředí, Petičního výboru Věrni zůstaneme, komunisté. Gestapo je tvrdě vyslýchalo a pak je zlikvidovalo. Prvním popraveným v Malé pevnosti se zřejmě stal příslušník protinacistického odboje – člen ilegální KSČ František Prokop, jenž byl zastřelen 11. května 1943. K dalším popravám došlo ještě do konce roku 1943 a v následujících letech se jejich počet dále zvyšoval.
V době okupace byla gestapem rozbita Obrana národa, Politické ústředí, ale i ilegální výbory KSČ. Gestapo našlo značný prostor, kde by mohli být odbojoví aktivisté spolehlivě uvězněni a izolováni. Tehdy k tomu byla využívána pouze věznice v Praze na Pankráci. Terezínská Malá pevnost totiž nebyla příliš vzdálená od Prahy a v blízkosti byla železniční trať a silnice. Již 11. června 1940 sem bylo přemístěno prvních šest vězňů, později sem byli přivezeni další. Původně měla být jen pro muže, avšak po útoku na Heydricha sloužila i pro ženy.
Předvoj
Myšlenka založení protinacistické odbojové skupiny vznikla mezi mladými Čechy, kteří se v období německého protektorátu scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově. Byli to většinou absolventi gymnázia, pro něž tyto schůzky byly téměř jedinou množností, jak společně studovat a vyměňovat si názory. Jádrem skupiny byli tři přátelé: Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. K nim se později připojil i Hiršlův přítel z křesťanských táborů YMCA Jan Mojžíš. Dále k odbojové skupině patřily sestry Želmíra a Nataša Kálalovy, na jejichž chatě se konala řada schůzek, Jan Mojžíš, později hlavní kolportér ilegálního časopisu Předvoj, a učitel Jaromír Mrkos.
Evangelická tradice byla pro Předvoj jistou legální formou pro setkávání skupiny. Za pomoci a přispění českého Němce, literárního agenta a antifašisty Vincy Schwarze se mládež ze Smíchova dostala k socialistické literatuře. Na směřování mladých protestantů a protestantek k socialismu měla nepochybně vliv skutečnost, že Sovětský svaz byl v té době hlavním uznávaným bojovníkem proti nacismu a po vítězství u Stalingradu i hlavní velkou nadějí na osvobození ČSR. Prostřednictvím Kamila Zoufalého se uskutečnilo spojení smíchovské skupiny s Evženem (Jevgenijem) Šestákem, který pocházel z komunistické rodiny a sám už zažil nacistické vězení, což pomohlo mladým odbojářům k orientaci na socialismus. Toto setkání vedlo na samém konci roku 1943 k ideovému zformování samotného Předvoje.
Hned v počátcích činnosti této odbojové organizace byly vypracovány podrobné zásady konspirace tak dokonalé, že se gestapu dlouho nepodařilo odhalit organizační strukturu ani členy vedení. Ilegální Předvoj se rychle rozrůstal a navazoval spolupráci s malými roztříštěnými odbojovými skupinami na území protektorátu. S novým rokem 1944 se členové odbojové skupiny rozhodli, že budou pravidelně vydávat časopis Předvoj, a ten dal odbojové organizaci jméno. Již v létě 1944 Předvoj navázal spojení s odbojovými skupinami v Praze a okolí, na Kladně, v Plzni, Brně a okolí, Olomouci a jinde. Ani tyto aktivity nezůstaly gestapu utajeny, a tak byla proti Předvoji zahájena velká policejní akce. Předvoj poměrně rychle sjednotil odbojové protifašistické skupiny z celého tehdejšího protektorátu a stal se ve své době největší komunistickou odbojovou organizací na našem území. Údaje o počtu členů a spolupracovníků této ilegální protinacistické organizace jsou neúplné a odhadují se až na 10 000!
»Umírám nerad a nebojím se«
Rozsáhlá odbojová činnost Předvoje nezůstala utajena gestapu, které mělo v té době řadu konfidentů v odbojovém hnutí. První, kdo se dostal do rukou gestapa v červnu 1943, byl Václav Dobiáš. Ačkoliv měl informace o všem podstatném, co se týkalo Předvoje, vydržel tvrdé výslechy, nic neprozradil, a tak získal Předvoj dalších pět měsíců pro svoji činnost proti německým nacistům a jejich přisluhovačům. »Dne 12. 12. tohoto roku stal se sen (o vlastní smrti) skutečností, když jsem byl (německým) Lidovým soudem odsouzen k smrti. Ačkoli jsem tak velký trest během své vazby neočekával, nedovedla mne tak prudká rána duševně zdrtit. Sám jsem se tomu divil, že jsem to přijal vskutku se stoickým klidem. Jediné, co mi dělá velkou starost, je to, jak to bude působit na vás, drazí, zvlášť na Tebe, drahá máti, a na Tebe, můj drahý táto,« psal Václav Dobiáš, jeden ze zakladatelů odbojové skupiny Předvoj, v dopise na rozloučenou ze cvikovské věznice. »Chtěl bych vám dodat trochu odvahy, abyste alespoň tu poslední a nejstrašlivější ránu nesli statečně a snáze. Smrti se nebojím, vím, že umírání bude kratičké (Wolker). Rozloučil jsem se se svým životem, který jsem miloval a chtěl nejplodněji žít pro druhé a pro sebe. (…) Umírám nerad a nebojím se…« Vlastenec-hrdina Václav Dobiáš byl nakonec popraven Němci ve cvikovské věznici 10. dubna 1945; nebylo mu tehdy ani pětadvacet let.
Další zatčený v nové zatýkací vlně gestapa byl Jiří Staněk. Další byl Karel Šmirous, kterého šel Staněk navštívit. Následovalo zatčení Karla Hiršla, Radovana Richty, Antonína Růžka a sester Kálalových. Němci všechny mladé vlastence odvlekli na výslechy gestapa do Petschkova paláce, kde jim hned předvedli Jiřího Staňka, zbitého a zkrvaveného po dlouhých výsleších. Nakonec byli všichni po výsleších a mučení v Pečkárně v polovině ledna 1945 převezeni do Malé pevnosti v Terezíně.
Činnost Předvoje to vše sice narušilo, ale nepřerušilo. Předvoj měl být zachován jako levicový vlastenecký teoretický časopis v rámci odbojových aktivit ilegální KSČ. V listopadu 1944 se však nakonec Předvoj odmlčel. Gestapo pokračovalo ve vyslýchání zatčených a stále hledalo vedoucí činitele. Uspělo až začátkem března roku 1945. Prostřednictvím agentů zjistilo a zatklo vedení KSČ Pražského kraje a zlikvidovalo ilegální tiskárnu Rudého práva. Zároveň objevilo také nové informace o Předvoji, včetně jmen představitelů. Byli zatčeni Jan Mojžíš a Jevgenij Šesták. Edmund Trachta, člen Předvoje, byl vězněn na Pankráci již od ledna. Karel Hiršl a ostatní členové Předvoje byli denně převáženi z Terezína na Pankrác k novým a novým výslechům. Gestapo již nyní vědělo, koho vězní, identifikovalo i Karla Hiršla jako dříve záhadného »Hořejše«, o kterém vždy všichni mluvili jako o »vedoucím«. »Komunista je první, když jde o povinnosti, a poslední, když jde o zásluhy,« formuloval jednoznačně krédo Předvoje Karel Hiršl.
Situace vedení Předvoje byla beznadějná, proto vyslýchaní hrdinně brali na sebe i vinu ostatních, aby je zachránili. Německo mělo před sebou jistou prohru ve světové válce, Hitler byl mrtev, spojenecká vojska obsadila téměř celé Německo a Rudá armáda vedla boj o Berlín. Přesto nacistický útlak v německém protektorátu nepolevoval. V Terezíně se navíc rozšířila epidemie skvrnitého tyfu; 1. května bylo na zásah Červeného kříže propuštěno na svobodu asi 100 těžce nemocných vězňů, mezi nimi i Radovan Richta a Karel Kosík z Předvoje.
K. H. Frank vydal rozkaz, že mají být vybráni a popraveni ti, kteří by mohli být nejnebezpečnější budoucím německým zájmům v českých zemích… K tomu všemu, 2. května 1945, přivezli gestapáci z Prahy seznam 70 vězňů, kteří měli být popraveni bez soudu. Kartotéky již byly v té době částečně zničené, takže popravených zbylo »pouze« 56. Mezi nimi i Karel Hiršl, Jiří Staněk, Evžen Šesták, Jan Mojžíš a Edmund Trachta. Gestapo rozhodovalo o jejich smrti cíleně – tito mladí Češi byli vzdělaní a perspektivně nebezpeční, mohli se stát vůdci a příkladem pro ostatní.
Epilog
I v dnešní době je potřeba vzpomenout na české vlastence–odbojáře bez cenzury a různých přívlastků. Na ty, jejichž obětavá činnost se zaměřovala na organizování protinacistického odboje, který měl napomoci osvobození naší vlasti z dusivé okupace. V tom je jejich hlavní přínos. Proto si zaslouží věčnou úctu a paměť a jsou mj. i dobrým příkladem vlastenectví, hrdinství a nezištnosti pro naši mladou generaci.
Čest hrdinům protinacistického odboje a obětem nacismu!
Ioannis SIDEROPULOS
