Diskriminace kvůli vysokému věku je v české společnosti hlouběji zakořeněna, než genderová nerovnost, o které se mluví mnohem častěji. »Se stářím pracujeme jako se strašákem, bojíme se ho, je to něco, co si ani nechceme připustit,«řekla socioložka Národního institutu pro výzkum sociálněekonomických dopadů nemocí a systémových rizik – SYRI a Masarykovy univerzity Lucie Vidovićová. Myšlení české společnosti se podle ní ještě může změnit, téma je aktuální.
Podle vědkyně česká společnost pracuje v modelu tří krabic. »Dle něj se v mládí vzděláváme, pak pracujeme a následně bychom měli odpočívat. Tento model je ale chybný, protože postrádáme úvahy o postupném odcházení do penze. Můžeme také trh práce na chvíli opustit a věnovat se třeba pečovatelským povinnostem a dalšímu vzdělávání klidně v šedesáti, a potom se do práce vrátit v jiné pozici. To by nemělo být vlastně nic divného,« uvedla Vidovićová.
Téma stárnutí je nyní vysoce aktuální vzhledem k důchodové reformě. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy přestože je jasné, že odchod do důchodu se bude dál posouvat, hledají lidé starší 50 let práci poměrně obtížně. »Když kolem padesátky vypadnete z trhu práce, tak je to velký stres. To je podle mne věc, kterou můžeme ještě změnit,« uvedla Vidovićová.
Jsme svazováni věkem, škatulkováni
Vědci celý problém popisují pojmem ageismus. Zjednodušeně jde o proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku. Podle Vidovićové je ale problém ještě širší. »V podstatě vyvěrá z fascinace věkem, kterým jsme až svazováni. Jsme v zajetí škatulkování, položku s věkem nemůžeme vynechat v žádném formuláři, pro systém je to důležité číslo. Celkově jde o fenomén, kterému teprve přicházíme na kobylku,« uvedla Vidovićová.
K pochopení problému si stačí uvědomit, že proces stárnutí začíná už narozením a je každodenní a nemá smysl se před ním snažit skrývat, o což se společnost paradoxně snaží. »Pokud se to mu postavíme čelem, tak nemá smysl si stárnutí ošklivit. Je lepší se na to těšit a udělat si nějaké plány, rozfázovat si život. Jako společnost bychom měli otevřít perspektivu, že toto období života můžeme naplnit i řadou radostí,« uvedla vědkyně, podle které je aktuální diskuse o důchodové reformě jednou z příležitostí, jak se s tématem vyrovnat. »Je to velká příležitost k tomu, abychom se začali více mezigeneračně setkávat a vzájemně se učit tomu, co to znamená být člověk určitého věku,« dodala Vidovićová.
(vž)
ILUSTRAČNÍ FOTO – Lucie VIDOVIĆOVÁ
