Chtěl jsem napsat provolání jménem předsednictva Unie českých spisovatelů, jejíž jsem předsedou, samozřejmě po schválení členů, ale uvědomil jsem si, že doba je krajně nebezpečná, úředně vyzvaní fízlové číhají na příležitost vysloužit si udavačské ostruhy a že tedy každý musí hovořit sám za sebe.
Mnozí vysoce, ba nejvýše postavení šílenci volají po válce, ba těší se na ni.
Naše rodina má s válkou smutné zkušenosti. Můj otec byl vojákem za první republiky. Za prvního protektorátu jako příslušník vládního vojska byl poslán do Itálie. Tam blízko Gardského jezera přešel do hor k partyzánům.
Válku zažil na vlastní kůži. Byl jsem na něj hrdý, ale on mi řekl: »Kdybys chtěl na vojnu, přerazím ti nohy.«
Druhá větev naší rodiny – Hoffmannovi, byla válkou zasažena daleko krutěji. Přežil jen jeden z bratrů a sester – Jindřich. Nepomohlo mu, že vstoupil do katolické církve. Z protektorátu prchl na Ukrajinu, kde ho před banderovci skrývali volyňští Češi. Když přecházela fronta, převlékli ho za ženu pracující na poli.
Moje maminka a její bratr přežili jen díky babiččinu smíšenému manželství. Dědeček Rudolf zahynul za příšerných okolností v Malé pevnosti Terezín rukou masového vraha Royka. Strýček Rudolf se dočkal osvobození – 2. května uprchl s dalšími vězni z tábora v Bystřici u Benešova.
Osmého května 1945 se Rudá armáda valila Kostelcem do Prahy. Babička ho prosila na kolenou, aby zůstal doma, ale Ruda nevydržel nečinné skrývání a odjel s rudoarmějci do Prahy. Jeho kamarád tam padl, on sám přežil.
Ti, kdo volají po válce, nevědí, co činí. Věří, že v druhém protektorátu se jim nic nestane, že si jen – poslušně přisáti k prsům zas jiné velmoci – vyslouží nějaký ten bakšiš.
Zapomínají, že velmoci se vždycky dohodnou a že jidášům zbude z ostudy uniforma. Ba ani ta ne, neboť pokud válka opravdu vypukne, nezbudou po nich ani hadry. Žel, ani po nás, kdo se jakýmkoli způsobem stavíme proti válečným štváčům, ministrům národního útoku a celonárodní zkázy.
Lidé, nebděli jste. Mlčky čučíte na prolhanou obrazovku, z níž vás obluzují ještě prolhanější zaprodanci. Uvědomte si, že tak prospíte i vlastní smrt.
KAREL SÝS, český básník
