Ve známém a populárním televizním »kotli« moderátorky Jílkové, mimochodem, v jednom z mála povedených diskusních pořadů ČT, se v nedávném čtvrtečním vysílání na téma emigrace mimořádně zapotil český ministr zahraničí Jan Lipavský.
Původně se mělo diskutovat jako o emigraci všeobecné, především z Afriky do Evropy. Není ale žádný div, že se vše velmi brzo soustředilo na emigraci ukrajinskou, která se čím dále více jeví jako emigrace ekonomická, jak svědčí množící se případy, kdy Ukrajinci u nás kupují krachující domácí firmy, využívají bohatou finanční sociální podporu a podobně.
Jak se dalo čekat, slovní přestřelka expertů na problematiku i zástupců lidu se zvrhla v těžko kočírovatelnou lavinu faktů i emočních vystoupení. Jílková svou roli zvládla na jedničku se svou vyhlášenou objektivitou, které by se měli její kolegové, včetně Moravce, učit. Ne tak ale Lipavský, kterému jeden z partnerů v diskusi vmetl přímo a natvrdo do očí, ve funkci ministra kulatící se tváře, neoddiskutovatelný fakt, že vývoj a konec války je v rukou rozhodnutí pouze amerického a ruského prezidenta. Ministr vypadl z konceptu omletých frází a jen cosi koktal o tom, jak se spolu s ostatními kolegy zahraničních resortů pravidelně schází na půdě EU, jak vše řeší a konzultují nejen osobně, ale i telefonicky. Škoda, že neměl v té chvíli možnost přečíst si či sledovat hlas lidu, běžící na liště obrazovky TV. Esemeskové reakce většiny diváků pořadu by ho jistě nepotěšily. A to si našinec není vůbec jistý, jak jsou ty telegrafické vzkazy občanů na ústředně televize prosívány či cenzurovány. Faktem je, že se autor těchto řádek snažil tímto prostřednictvím též k danému tématu vyjádřit, ale, takříkajíc – holt se to nepovedlo.
Jakpak by asi pan ministr komentoval informace, které »objektivní« veřejnoprávní ČT svým divákům zásadně nepřináší? Kupříkladu o tom, kdo ze zahraničních »investorů« kořistí ukrajinskou půdu, tu legendární úrodnou černozem, kterou Němci za druhé světové války, při okupaci Ukrajiny, odváželi v nekonečných nákladních vlakových soupravách? Historickým paradoxem je, že dnes opět tuto zem dusají pásy německých tanků, »omylem« označených říšskými symboly jako tenkrát. Ale vraťme se k meritu věci.
Naše oficiální média, až na čestné výjimky, byla příliš skoupá na uveřejnění, že rok před válkou v březnu 2001 pod taktovkou »vlastence« Zelenského a Mezinárodního měnového fondu začala pozemková reforma, která umožnila na Ukrajině nákup země cizinců. Již v květnu toho roku tři velké americké nadnárodní společnosti koupily 17 milionů hektarů zemědělské smlouvy. Nejspíše u porady, »jak na to«, byl Bidenův synáček, hojně popíjející s ukrajinskou věrchuškou, která ho mezi sebe vřele přijala během jeho obchodních aktivit v zemi. Jedná se téměř o třetinu ukrajinské orné půdy, země, pro kterou ukrajinský kanónenfutr s nadšením bojuje za Ameriku do svého posledního muže.
Abychom si mohli udělat obrázek, prodaných hektarů je více, než je výměr veškeré zemědělské půdy v Itálii. Kšeft století zajistila parta stejných vlastenců, jako je Zelenskyj – oligarchové Kosjuk, Verevskyj, Bachmatjuk, Vadaturskyj a Achmetov.
Tím to však nekončí. Další půdu a zemědělské podniky koupily americký NCH Capital, francouzská AgroGeneration a v neposlední řadě i německá ADM Germany. Ti všichni s nadšením podporují vojenskou pomoc, prostřednictvím NATO, Ukrajině v boji s Ruskem. Jak by ne, o výprodej Ukrajiny se přece nenechají připravit možnou novou svobodnou ukrajinskou vládou po válce.
Výprodej pokračuje i v současnosti. Ceny jsou nízké, 2500 dolarů za hektar, 1000 blíže k válčícímu východu země. Přičemž v Evropě se pohybuje cena za hektar od čtyř do sedmdesáti tisíc dolarů podle kvality. No, nekupte to. Pro takový zisk už přece stojí za to válčit!
Jak jsem shora poznamenal, můj dotaz na ministra zahraničí se k němu přes ústřednu televize nedostal. Zajímalo by mě, zda o tom všem ví. A pokud ano, co si o tom skutečně, ale skutečně upřímně myslí.
Anebo ne. Lipavského názor mne vcelku nezajímá. Stejně tak, jako jeho nezajímají názory řadových občanů. V tom si ministr zahraničí s fialovou vládní totalitní demokracií v ničem nezadá…
Ivan ČERNÝ
