Na stereotypy a zlehčování případů domácího a sexuálního násilí poukázala 21. února tisková konference organizace proFem, která se dlouhodobě věnuje pomoci ženám, jež se stanou obětí domácího a sexuálního násilí. Mluvčí poukázaly na řadě konkrétních případů, kdy jsou mnohá soudní rozhodnutí rozporuplná.
Pro Centrum pro oběti domácího násilí proFem, o. p. s., připravily socioložky Petra Havlíková a Iva Šmídová kvalitativní analýzu vybraných rozsudků z let 2019 a 2020 v případech sexuálního násilí (trestný čin znásilnění) a domácího násilí (trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí).
Závěry analýzy lze v kostce shrnout takto: Zlehčování násilí, popírání jeho negativních dopadů na psychiku obětí, obviňování obětí, omlouvání pachatelů a připisování projevů násilí jejich »nezvládnutým pudům«, absence zjevného poškození »panenské blány« jako zpochybnění znásilnění. To jsou dle autorek analýzy jen některé ze znepokojujících ukázek aktuální praxe řady soudů a soudních znalců.
»Analýza poukazuje na to, že genderové stereotypy, obviňování oběti, zlehčování a normalizace násilí a nedostatečné pochopení problematiky domácího i sexuálního násilínejsou jen praxí několika nepoučených jedinců (soudců), a tedy pochybením jednotlivce, jak je nám při upozorňování na mezery v systému pomoci často zdůrazňováno,« vysvětlila ředitelka proFem Jitka Poláková. »Naopak se ukazuje, žejde o stále přítomnou a znepokojivou praxi řady soudů, která se promítá nejen do toho, jak je oběť v průběhu trestního řízení vykreslována a že je sekundárně viktimizována, ale která také ovlivňuje výši trestů a například nadužívání mimořádného snížení trestů,« doplnila.
Nadužívání mimořádného snížení trestu
Praxi rozhodování o sexuálním násilí je potřeba zlepšit. Jak konkrétně, popisuje garantka právních služeb proFem Veronika Ježková: »Například prostřednictvím specializace soudců na tuto oblast. Je potřeba se vyhnout nadužívání institutu mimořádného snížení trestu, které je spojeno s bagatelizací trestné činnosti ze strany justičních orgánů. A také dodržovat a respektovat judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR v oblasti sexuálního násilí.«
V neposlední řadě je potřeba dlouhodobá preventivní a osvětová činnost, zaměřená na zvyšování povědomí o domácím a sexuálním násilí, jeho příčinách a dopadech na oběti, je přesvědčena Ježková.
K bližšímu zkoumání toho, jak soudy odůvodňují rozsudky, se proFem dostal díky svému předchozímu výzkumu. »V něm jsme se zaměřili na téma odškodňování obětí a v té souvislosti jsme shromáždili a přečetli téměř 600 rozsudků. Zjistili jsme jednak, že odškodnění se nedostane až k 80 procentům takových obětí, jednak nás překvapila řada tvrzení v odůvodnění. Proto jsme se právě samotné texty rozhodnutí rozhodli zkoumat dále,« objasnila kontext analýzy vedoucí právních služeb proFem Petra Presserová.
Konkrétní příklady
Soudy i znalci dostatečně nerozumí projevům prožitého traumatu a dopadům násilí na psychiku oběti. To se projevuje v několika rovinách. Prožité násilí nazývají nepříjemným zážitkem, který ale na oběť nemá negativní dopady. Nepřítomnost posttraumatické stresové poruchy (PTSP) u obětí vyhodnocují jako důkaz, že násilí nemá na jejich psychiku žádný dopad. Tak jako v případu, kdy byla dívka opakovaně osahávána nevlastním otcem či byla vybízena, aby ochutnala jeho sperma – soud uložil trest pod dolní hranicí trestní sazby mimo jiné právě s odůvodněním, že poškozená neutrpěla tímto jednáním žádnou újmu: Soudní řeč pak vypadá takto: »není jediný důkaz pro to, že by jednání obžalovaného zanechalo na poškozené nějaké stopy…rozhodně touto skutečností není poznamenána…«
»Pachatel se mohl chovat ještě mnohem hůř« a dvojí metr
Dalším varovným zjištěním analýzy podle jejích autorek je silná normalizace násilí. Toho se soudy dopouštějí srovnáváním intenzity činu s jinými obdobnými skutky. Činí to ovšem tak, že vyberou závažnější skutek a uzavřou, že pachatel se mohl chovat ještě hůře.
Příklad normalizace násilí můžeme vidět v případu sexuálního násilí vůči čtyřem malým dětem: »Jedná se o jednání poměrněnízké závažnostive srovnání s typovými jinými případy znásilnění dětí mladších 15 let« – citovaly mluvčí ze soudních závěrů.
Velmi výrazně se v analyzovaných rozsudcích projevily nerovnosti v tom, jak soudy a znalci hodnotí a interpretují chování obětí a pachatelů. Ve výsledku je tak negativně zhodnoceno chování poškozené, ne obžalovaného. Jako například: »Nezvládnuté pudy« pachatele vs. »oběť k činu svým chováním přispěla«.Sklon domoci se pohlavního styku agresivním násilným jednáním je tak rámován jako nezvládnutá (neovladatelná) pudovost, která je mužům dána od přírody, a tedy za své chování nemohou. Naopak u obětí se opakovalo posuzování, zda si za prožité násilí (ne)může sama, »neboť zdravá a sebevědomá žena by bezpochyby s druhem typu obžalovaného již dávno nebyla«.
Zpochybňování morálky oběti
V analyzovaných rozsudcích se objevovalo zpochybňování morálního kreditu oběti nebo mapování jejích sexuálních zkušeností a vztahů či počtu sexuálních partnerů. Naopak v případě pachatelů bylo násilí rámováno jako ojedinělý exces v jinak řádně vedeném životě. A to i v případech, kdy se jednalo o opakované jednání, či dokonce dlouhodobé sexuální násilí: »Obžalovanému polehčuje dosavadní vedení řádného života, když tento se v minulosti nedopustil žádného trestněprávního ani přestupkového jednání, před vzetím do vazby studoval a současně brigádně pracoval. Je zřejmé, že daná událost je ojedinělým excesem z dosud jinak řádného způsobu života obžalovaného.«
Soudy často nechápou dynamiku domácího násilí a setrvávání oběti v násilném vztahu interpretují jako její pochybení. Ženy jsou sankcionovány za to, že žijí v ekonomické závislosti nebo jsou kvůli tomuto společenskému vzorci podezírány. Zároveň ženy vykonávají práci neplacenou (péči), jež však jejich finanční závislost nemění. A mužům naopak přináší jejich živitelská nepostradatelnost (a vyživovací povinnost) mimořádná snížení trestu.
Specifickou roli mají znalecké posudky
Velmi specifickou roli mají znalecké posudky, které u soudu reprezentují expertní vědění a mohou mít tak rozhodující váhu. V analyzovaných rozsudcích se toto ukázalo zejména na příkladu tzv. panenské blány. Aktuální výzkumy upozorňují, že určité procento žen hymen má, přestože žijí aktivním sexuálním životem (údaje se pohybují mezi 20-50 %), a odborníci uvádějí, že »absence jakéhokoliv poranění panenské blány by neměla být používána jako důvod k negaci možnosti, že u dospívajícího došlo k vaginální penetraci«. Přesto absence zjevného poškození této blány vede podle socioložek soudy ke zpochybnění výpovědi poškozených. To pak může vést až k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody.
Tresty ve spodní polovině trestní sazby
Socioložky posuzovaly72 rozsudků a ukázalo se, že soudy ukládají překvapivě nízké tresty. Proto výzkumnice statisticky analyzovaly všech 556 dostupných rozsudků s cílem zjistit výši ukládaných trestů. Z analýzy jednoznačně vyplývá, že tresty za znásilnění, domácí násilí a stalking jsou v naprosté většině případů ukládány ve spodní polovině trestní sazby. Někdy dokonce pod její dolní hranicí.
Nejvíce alarmující jsou ale data za závažnější formy znásilnění, jako je například spáchání na dítěti do 15 let nebo vznik těžké újmy na zdraví. Až polovina trestů za tento zvlášť závažný zločin je uložena pod spodní hranicí trestní sazby. Z těchto dat je zřejmé, žečím závažnější trestný čin, tím se trestá mírněji – tím častěji jsou ukládány tresty u dolní hranice nebo pod hranicí příslušné trestní sazby – takový je závěr výzkumnic prezentovaný na tiskové konferenci.
(zas, mh)
