Fidel Castro kdysi řekl, že »budoucnost je bez jediné výjimky na straně těch, kdož znají svou povinnost«. Bohužel naše současná spotřební společnost se přiklání k jiným pravidlům a životním hodnotám. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem se na podzim minulého roku zúčastnil setkání rodáků ve vesnici, která má přes tisíc obyvatel.
V prezentaci obce se starosta právem pochlubil i umělým trávníkem na fotbalovém hřišti a životem v obci prezentovaným různými spolky. Nějak mně však v seznamu spolků chyběli hasiči, na které se občané vždy mohli spolehnout při pomoci v nouzi. Nakonec hasiči zde byli již od roku 1882 a nechyběli nikdy při žádných významných společenských či náboženských akcích, kterými obec žila. Po celou dobu jejich existence se představitelé obce vždy o hasiče starali a občané se spoléhali na jejich pomoc při řešení mimořádných událostí. Nakonec svědčí o tom skutečnost, že již v roce 1957 si postavili novou a na tehdejší dobu moderní požární zbrojnici, kterou jim mohly mnohé obce závidět.
Vše se zásadně změnilo po převratu v roce 1989. V bývalé požární zbrojnici skladuje obec materiál a namísto toho, že hasičská jednotka pomáhala likvidovat mimořádné události i v jiných obcích, jezdí hasiči z jiných obcí k nim. Tomu mnozí bývali rodáci nechtěli ani věřit a tak se v následující besedě na to starosty zeptali. Ten potvrdil tuto skutečnost s tím, že v případě potřeby přijede jednotka z povolání a další dobrovolní hasiči ze sousedních obcí a zřízení nové dobrovolné hasičské jednotky by bylo velmi nákladné.
Taková změna v postoji a odpovědnosti nynějšího představitele obce na zajištění bezpečnosti obyvatel je překvapivá ve srovnání s jeho předchůdci. Již císař František Josef vydal Řád policie požárové a řád hasící pro Markrabství moravské (5. 4. 1873), ve kterém se v § 34 uvádí, že »v každé uzavřené osadě, která záleží alespoň ze sta domovních čísel, má představený obce, pakli tu ještě není ještě hasičského sboru dobrovolného neb placeného, učiniti vyzvání by se k němu přistupovalo«.
To platilo po celou dobu i v novějších zákonech a i v dnešním zákoně o požární ochraně je ustanovení, že obec v samostatné působnosti na úseku požární ochrany zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, udržuje její akceschopnost a zabezpečuje materiální a finanční potřeby jednotky SDH obce. To mně přivedlo k tomu, abych se podíval, jak je tomu ve skutečnosti v našem Jihomoravském kraji, jak orgány obce zajišťují připravenost obcí na mimořádné události, což je jim uloženo také zákonem o IZS (239/2000 Sb.). Vybral jsem si kategorii obcí s počtem obyvatel 500 až 1000, a 1000 až 2000, kde by občan nepředpokládal, že se využije ustanovení zákona o možnosti zrušení dobrovolné hasičské jednotky (jen se souhlasem Hasičského záchranného sboru). Občan by předpokládal, že této možnosti využijí spíše malé obce, ale není tomu tak.
Ne všechny samosprávy se chovají zodpovědně
Ze srovnání statistických údajů k počtu obyvatel obcí, seznamu jednotek PO (požární ochrany) a poplachového plánu k 1. 1. 2020 zjistíme, že ne všechny samosprávy se chovají zodpovědně. K zabezpečení obce nejzodpovědněji přistupují starostové obcí v okrese Blansko a Znojmo. Protipólem jsou někteří starostové na okrese Brno venkov. Asi bychom očekávali, že tomu tak bude v městě Brně, ale není tomu tak. Přestože je zde pět stanic hasičů z povolání, tak zde ještě bylo 19 dobrovolných jednotek PO a mohu říct, že velice aktivních.
Je otázkou, co vede některé pány starosty k tomu, aby svoji odpovědnost za bezpečnost v obci přesouvali na bedra jiných obcí a spokojili se s tím, že za mizerný obolus, kterým jim přispějí do rozpočtu, mají povinnost splněnou. To samé platí i o občanech. Myslí si, že penězi se problém vyřeší? Nevyřeší! Vše se ukáže při souběhu a řešení velkých mimořádných událostí, kdy je zapotřebí nasazení velkého počtu sil a prostředků na jejich likvidaci. Potom, jak říká jedna lidová moudrost: Pozdě bycha honiti. Na krizové řízení nelze nahlížet jako na činnost, která je aktuální až při vzniku mimořádné události. To je trestuhodný omyl, ale jak je vidět, pro řadu starostů je to pohodlné řešení. Společnost zpohodlněla a zpravidla ji to začne zajímat, až ji tzv. teče do bot. Zkrátka: Něco je špatně. Samozřejmě, že v roce 2023 může být situace jiná, že by se však společnost chovala zodpovědněji, nepředpokládám.
Ing. Rudolf VALÁŠEK, dlouholetý hasič z povolání a dobrovolný hasič
ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv autora
