Před závěrem pobytu vhodila autorka do jedné kubánské schránky pohlednici s pubertálním vzkazem: »Fidel je xxča.« Vše, co napsala Michaela Janečková v Třešních v rumu o Fidelovi, je nepodstatné, záměrně nepřesné, nadsazené a vymyšlené s cílem dehonestovat Fidelovu osobnost posmrtně. Jaká je tedy skutečná pravda? Fidela na Kubě uctívají. A není sám.
Busta José Martího je na Kubě před každou školou, před každou důležitou institucí a obrazy s jeho portrétem jsou i na velvyslanectvích, takže také v Praze. Takto socialistická Kuba uctívá svého spisovatele, básníka a prvního bojovníka za osvobození z kolonialismu. José Martí napsal třeba i verše k autorkou nenáviděné písni Guantanaméra. Už zmíněnou Prehistorickou stěnu v údolí Viňáles navrhl v roce 1961 Gonzáles Morillen, stoupenec světoznámého mexického umělce, komunisty Diega Rivery. Umělecký nápad podpořila Célie Sanchézová, Alice Alonsová a Antonín Nuněz. Není to tedy Fidelův nápad.
Fidel ani nenakoupil stroje pro zmrzlinárnu Copélii. Není to jediné místo prodeje zmrzliny v Havaně za normální pesa. Já s turisty mnohokrát nakupoval zmrzlinu za pesa nacional (CUP) v Havaně naproti Capitoliu i jinde. Dramatický popis dlouhé fronty v Copélii plyne z neznalosti organizace prodeje v této budově s mnoha vchody. Sama autorka uvádí, že v Copélii je denně obslouženo 35 tisíc zákazníků, tj. 2300 zákazníků za hodinu. Do jednotlivých oddělení Copélie je pořadatelé pouštějí až po jejich vyprázdnění najednou. Proto ty fronty. Nikdo však nečeká déle než půl hodiny. Autorka si přidala dvě hodiny navíc. Kopeček zde stojí korunu a k výběru jsou dva druhy zmrzliny v neomezeném množství. Opatřením se sleduje možnost obsluhy co nejvíce lidí. V kapitalismu se vyšší poptávka řeší zdražením, které vyloučí abnormální zájem. Autorka pozapomněla na skutečnost, že turisté hned vedle Copélie mají k dispozici prodejnu zmrzliny za CUC. Zaplatí, pokud nechtějí čekat, za kopeček 24 Kč a mohou konzumovat. Cena je stejná jako u nás. Tak oč vlastně jde?
Fidelův apartmán v Sierra Maestra je výmysl. Bojové podmínky něco takového nedovolovaly. A Guantánamo není osinou ve Fidelově zadku. Američané, tak jako jinde, ukradli tuto část země Kubě dávno před Fidelem. Napřed vnuceným Plattovým dodatkem na 100 let a v průběhu času na neomezenou dobu. Fidel nikdy neodpustil Chruščovovi, že při jednání s Američany v rámci tzv. karibské krize nebyl přítomen a že Chruščov dohodl stažení raket z Kuby, dohodl závazek USA Kubu vojensky nenapadnout, ale nedohodl vydání Guantánama Kubě.
Ze základny Američané vybudovali drastickou věznici, kde i dnes sedí desítky vězňů bez obvinění a soudního procesu. To jsou lidská práva hlásaná Washingtonem. Fakta z věznice jsou uvedena například v knize Mohameda Slahiho Deník z Guantánama včetně zásahu americké cenzury. Vyjadřovat se k textu vhozené pohlednice »Fidel je xxča« odpovídá úrovni autorky. Je to ještě nižší úroveň, než když kdysi ministr kultury Pavel Tigrid prohlásil, že Kuba padne do 14 dnů.
Fidel si získal kubánský lid svým politickým celoživotním bojem. Známý je útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba 26. července 1953, známá je publikace z vězení Historie mi dá za pravdu, činnost při výcviku v Mexiku, při vylodění Granmy v prosinci 1956 a z vítězné partyzánské války. Fidel zbavil kubánskou chudinu červených luceren, čištění bot, nošení kufrů a nahodilé práce při sekání cukrové třtiny. Ze zapomenutého pajzlu Kuby vytvořeného Washingtonem se během pěti let stal Ostrov svobody. Fidel se podílel na znárodnění půdy, znárodnění celkem v té době bezvýznamného průmyslu, telefonních a televizních sítí. Zavedl bezplatnou zdravotní péči a odstranil analfabetismus v zemi. Podílel se také na budování obrany. Připravil i první porážku imperialismu v Latinské Americe, když vycvičené komando 1500 mercenarios během tří dnů kapitulovalo. Následně žoldáky vyměnil za potraviny a stroje. Fidel Castro přečkal i 638 pokusů o atentát na svou osobu, vybuchlou loď v havanském přístavu, nákazu chovu prasat způsobenou záškodníky, unášení lidí a letadel, sestřelení letadla s týmem šermířů (zemřelo 73 mladých sportovců), kteří mají v Las Tunas muzeum. A ve všem mají prsty americké válečné kruhy. Když to nešlo atentáty a vyloděním ozbrojených skupin, zavedly USA hospodářskou a finanční blokádu Kuby s cílem vyhladovět obyvatelstvo a obrátit nenávist národa proti Fidelovi. Blokáda trvá dodnes a lid Kuby miluje Fidela Castra Ruze.
Další štěky v Třešních v rumu
Některé protikubánské štěky autorka ve své knize květnatě zabarvila a široce tematicky rozvinula. Mně nezbývá než zúženě reagovat na vybrané autorčiny názory, aby nevznikla další kniha. Proto za každým autorčiným názorem (A) následuje má odpověď (O).
A: »Na velvyslanectví Kuby jsme byli upozorněni, že nesmíme ztratit turistické karty. Nepustí nás z Kuby domů.Asi nás oběsí na šibenici z kokosové palmy. Dám si tuto kartičku vytetovat na předloktí.«
O: Ztráta jakéhokoliv dokladu se musí hlásit. Po ověření skutečnosti se vydává náhradní doklad. Tak je to i na Kubě. Věšení na šibenici a tetování na předloktí se nevyžaduje.
A: »Kuba nám dluží přes šest miliard a o zaplacení nechce slyšet. Když jsem řekla řidiči cadillaku, že poslední návrh kubánských diplomatů byl, že dluh uhradí v rumu, to již jsme se oba smáli.«
O: Československo po převratu v roce 1989 ihned ukončilo všechny dodávky zboží na Kubu. Tím porušilo smluvní závazky, které způsobily kubánské straně nebývalé škody. V důsledku toho žádné vyrovnání nebude. Vyrovnání dodávkami rumu zní proto jako dobrý vtip.
A: »Společnost Viazul prý nás doveze na Kubě do každého města. Čínské autobusy značky Yutong jsou dosti poruchové. Ne vždy funguje sklápění sedaček, mnohdy nefunguje klimatizace a jsou pomalé.«
O: Z jedné cesty autobusem Yutong nelze zobecnit jejich úroveň. Při 15 turistických třítýdenních zájezdech nám fungovala klimatizace, sklápění sedadel, i s rychlostí a přesností řidičů jsme byli velice spokojeni. Pouze jednou bylo větvemi keře rozbito přední sklo.
A: »V indiánské jeskyni ve Viňáleském údolí vstup pro místní je pět korun a pro turisty 100. V chodbě se musíte shýbat. Chodíte po vlhké klouzavé zemi. Kromě toho na lodičce vybírá zaměstnanec žluté papírky, které dostává turista ke vstupence. Děda Evžen papírek neměl a zachránila jsem jej bakšišem. Zakončení prohlídky jeskyně při proplutí připomíná tvar skály vyplutí z obří frndy.«
O: Vstupy do pamětihodností Kuby platí místní v CUP a turisté v CUC. Jen podotýkám, že vstupenka do naší jeskyně je o dost dražší než do té indiánské na Kubě. I u nás se v jeskyních musíte dívat pod nohy. Že dala bakšiš 50 CUC, cca 1000 Kč, je její hloupost.
A: »Havana se předvádí jako parodie na město a na turismus. Mnoho času zabere hledání hajzlíků a balené vody – až několik hodin.«
O: To se stává turistům, kteří neznají španělštinu a jsou bez průvodce. Záchody jsou ve všech restauracích, hotelech, muzeích…, jsou zdarma, rozmístěny podél turistických tras. Vedle Maleconu je to např. hotel Lido, Duewille, Nacional, Focsa… Nákup balené vody v létě je složitější problém. Musí se vyhledat specializované prodejny. Naše turistické skupiny kupovaly vodu v obalech s obsahem 3 až 5 litrů v nám známých místech, či u řidiče najatého autobusu, který nás provázel po celé trase. Shánění vody tudíž odpadlo.
A: »Havana vydává zvláštní vůňosmrad, jako kdyby si člověk počůral čerstvě vypraný župan a sedl si na něj do parní sauny. Jsou tu skvostná místa a celé čtvrti nechutné, jako kdyby Orient Expres projížděl Bagdádem.«
O: »Vůňosmrad« – smog, to je problém všech velkých měst tropů. Týká se i Havany. Přispívá k tomu nedokonalá kanalizace, teploty přes 40 stupňů Celsia, vlhkost vzduchu přes 90 %, skladování odpadků 2-3 dny a další faktory. Zpravidla to zaznamená jen turista v prvních dnech svého pobytu. V Mexico City k tomu navíc přispívá i hustá automobilová doprava, která v Havaně zatím není. To bylo za Batisty, za Fidela a bude i nadále ve 2,5milionové Havaně. Zajímavé je, že autorka se ani slovem nezmínila o skvostných místech. Na velkou návštěvnost turistů v Havaně smog zatím vliv nemá. Je i zajímavé, že projela jen třemi čtvrtěmi a dokázala zobecnit pohled na celé město.
A: Nejpodstatnější na tematice internetu autorka spatřuje to, že režim si vybírá, na co se můžete dívat, a na co ne, tj. že vše je třeba tvrdě zregulovat a zpoplatnit.
O: Kuba je od roku 1961 v nevyhlášené válce s USA. To uvedla paní Mitterandová v roce 1989. Napřed USA nedovolily napojení internetu Kuby na kabel uložený na mořském dně, pak podpořily akci zum zum (kolibřík) za účelem organizování protistátních srazů, a nakonec CIA vyslala na Kubu pana Grosse, jenž bez vědomí Kuby instaloval spojení nepřátel. Gross jako agent byl odsouzen na 15 let a následně vyměněn za členy známé pětice kubánských hrdinů. Proto musí být regulace internetu na Kubě. U nás na internetu musí vše odpovídat současné propagandě a nezávislé zdroje jsou cenzurovány. Nevidím rozdíl.
A: »Soukromé ubytování můžou Kubánci nabízet za přísných podmínek. Mají předepsáno, jak má vypadat snídaně pro turisty nebo postel a koupelna. Není výjimkou, že sami pak spí v chatrčích bez oken. Za pokoj se platí kolem 25 CUC – 550 Kč. To Kubánec vydělá za měsíc. Dvě noci u našich lidí, to je 18 měsíců kubánské dřiny.« Tolik zaplatila autorka při soukromém ubytování ve Viňálesu.
O: Tvrzení autorky o abnormálním výdělku je scestné a svědčí o její neznalosti problematiky. Kdo chce pronajímat ubytování, musí nejdříve vytvořit »hotelové podmínky«. Zpravidla si bere úvěr a rekonstruuje prostory. Pověřená komise potvrzuje splnění podmínek. Úvěr se pak musí začít splácet bez ohledu, zda máš či nemáš vyděláno. Před nástupem nocležníků majitelka musí vyluxovat, čistě povléct, doplnit toaletu a koupelnu, nakoupit potraviny pro snídani, připravit ji, vyúčtovat, vyrovnat se se státem formou zaplacení daně a zaplatit úvěrovou položku. To vše něco stojí. Ani na Kubě není nic zadarmo. Tudíž podnikatelské riziko je dost velké, a pokud se daří, sypou se i peníze. Vše ale musí fungovat, to je zásadní podmínka.
A: »V Havaně na Maleconu nelze koupit mojito (míchaný nápoj). Celý je vybetonovaný, že to tu stojí za vyliž kapsu, potvrdil i děda, protože nerad chodí a potřebuje pivo. Stará Havana je super, díky bohu, že je v UNESCO. To snad zaručí, že ji nenechají spadnout.«
O: Na Maleconu – osmikilometrové promenádě, k níž přiléhá hráz a silnice – lze koupit mojito i pivo, třeba v hotelu Dueville či v restauraci Focsa (výtahem do věže) a jinde. Tady se žije v létě jen v noci, kdy zadumaní milenci popíjejí, zpívají nebo se jinak baví. V zimě Malecon ovládnou rybáři. Valící se vlny přiženou mnoho ryb. Na podzim promenáda osiří. Větry norte vytvoří až třímetrové vlny, které se na zvýšené hrázi rozbíjejí do 10metrových gejzírů zaplavujících celou silnici. Tehdy tady nejezdí ani auta, vyloučeny jsou procházky. Promenáda byla už před Fidelem. Podíl UNESCO na ní je jen v posledních letech. Hlavní tíhu nese Havana, jež vyčleňuje zdroje v podílovém určení z turismu sloužící k opravám.
A: »Ukecala jsem dědu, abychom nečekali ve frontě před vstupem do Muzea revoluce. Před ním stály naleštěný cadillaky. Vedle stál samohybný kanón ze Sviní zátoky z r. 1961. Nemyslitelné pro mne bylo zaplacení a pak se dívat na videokazetu s pohřbem Che, artefakty z budování socialismu, případně snímky Fidela při sklizni cukrové třtiny. Děda se zlomil, sedl do cadillaku a mával čepicí.«
O: Nikdo vás nenutil jít do Muzea revoluce. Je to však chyba. Viděli byste, jak to bylo před revolucí. Jaká bída vládla na Kubě za diktátora Batisty podporovaného USA. Viděli byste také vše, co se udělalo po revoluci. Do muzea chodí statisíce lidí z celého světa. Chodí tam dobrovolně a neorganizovaně i většina Kubánců. Kdo nechce o Kubě nic vědět, ten jen kritizuje. Před muzeem jste přehlédla slavnou loď Granma s čestnou vojenskou stráží. Že by zaslepenost?
Jozef ŠTOFAN, SČKP Brno
FOTO – autor
