Požadovat mír a spravedlnost je asi zločinem. Poté, co se výzva Mír a spravedlnost, kterou zformulovaly tři osobnosti veřejného života: vědec profesor Václav Hořejší, někdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan a novinář Matěj Stropnický, dostala na veřejnost, potrefené husy se ihned ozvaly a začaly kejhat. Protože se pro některé válečné štváče stala tato iniciativa obávanou, je to pro mě neklamný znak toho, že ťala do živého, zaujala a šíří se.
Premiérův poradce pro národní bezpečnost (novota jistě po americkém vzoru) a náměstek ministra Tomáš Pojar se nechal na SeznamZprávách slyšet, že »je naprosto fascinující, že něco takového mohou sepsat lidé ze země, která zažila mnichovskou zradu a později ruskou okupaci. Představuji si zároveň, jak bychom obdobnou výzvu – třeba z britských ostrovů – hodnotili v takovém roce 1941«.
Pro mě je naprosto fascinující, že člověk, jenž je údajně erudovaným odborníkem na zahraniční vztahy a bezpečnost, nechápe, že je zásadní rozdíl mezi rokem 1941 a současností. Dnes je svět přesycen jadernými zbraněmi a hrozí, že jakákoli chyba technologií nebo lidského faktoru nás odešle všechny do věčných lovišť. To je ten rozdíl, pane Pojare! My se nenacházíme v podmínkách druhé světové války, která až do momentu, než si Američané vyzkoušeli atomovou zbraň na obyvatelích dvou japonských měst, neznala masivní devastující účinky atomové bomby. Dnes sedíme na sudu, v němž není uskladněn jen onen pověstný střelný prach, nýbrž jaderné zbraně, a proto každý rozumný tvor žádá mír či aspoň příměří, pokud někde probíhá horká válka, a rozhodně nepodporuje zasílání zbraní do válečné vřavy. Požár neuhasíme vhazováním dalších hořlavých materiálů do ohně!
Odporné také je, že si některé signatáře výzvy berou na mušku jejich zaměstnavatelé. Pod záminkou organizační změny byl hned poté, co vyšlo najevo, že figuruje mezi prvosignatáři, propuštěn z Ústavu mezinárodních vztahů profesor Petr Drulák. To jsou ale náhody.
Jestli tedy kritizujeme, že někteří lidé byli v předlistopadovém Československu stíháni a vyhazováni z určitých pracovních míst, pokud například podepsali Chartu 77, tak něco velmi podobného se děje i dnes. Ovšem v zemi, která troubí do světa, jak je demokratická a že v ní má každý právo na názor. Kam až zajde tlak současné vládnoucí moci a s ní spřažených pochlebovačů a slouhů? K náhubkovému zákonu? Ke kriminalizování za »nepovolený« názor?
I imunolog Václav Hořejší dostal přes prsty. Akademie věd a Rada České učené společnosti se od něho distancovaly a taktéž Český klub skeptiků Sisyfos. »Vzhledem k tomu, že pan profesor Václav Hořejší není odborníkem na historii, válečné konflikty, mezinárodní politiku a obecně společenskovědní obory, nepřijímáme jeho výroky za vyjádření odborníka, ale laika,« uvedl Sisyfos na svých stránkách. Aha, takže v naší zemi kdejaký zpěvák, herec, sportovec či kdokoli, kdo se těší přízni médií, je odborník, který se může vyjadřovat veřejně k čemukoli, i k politickým otázkám, dokonce mistrovat a pranýřovat druhé – ovšem jen v duchu povoleného názoru. Pokud je jiného mínění, tak jej nemůže veřejně vyjevit, a pokud přece jen, dostane pár pohlavků. Právě tyto otevřené útoky, tlaky a urážení statečných lidí, kteří »jen« nechtějí, aby lidstvo skončilo v apokalypse války, by měly vést ostatní slušné občany, aby se k iniciativě Mír a spravedlnost přidali. V těchto dnech má již okolo 6200 podpisů a každým dnem přibývají další. Připojte se i vy na www.miraspravedlnost.cz.
Není vznešenější práce pro Člověka, jenž je hoden toho jména, než pracovat pro mír. Iniciátoři výzvy a tisíce občanů ČR vysílají jasný požadavek Fialově vládě a politikům, aby začali pracovat nikoli pro válku, ale pro spravedlivý mír.
Monika HOŘENÍ
