Škrpál a medaile

Jednoho pátečního rána zazvonil u mých dveří zvonek. Byl to pošťák. Tedy poštovní doručovatel. Předal mi menší balíček. Říkám mu, že nic nečekám, jestli se nespletl. Že prý určitě ne. A odešel. Koukám na to zleva, zprava. Nechápu. Žádné jméno, ani adresa. Jak si mohl být tak jistý, že je to právě pro mne? Vyběhl jsem ze dveří a seběhl před dům. Leč marně. Po doručovateli se slehla zem. Pak slyším za sebou známý hlas. Koho že prý to hledám. Byla to naše stálá doručovatelka. Koukám na ni a ptám se, zda mají nové doručovatele? Prý, že nemají. Divné.

Otevřít, neotevřít? Co když je v tom bomba? Ale kdo by, zrovna mně, posílal bombu? Zvědavost zvítězila. Pomalu rozbaluji kousek po kousku. Nic netiká, nic není cítit. Krabice je lehká. Otevřu ji. Co ale vidím uvnitř, je šok. Stará bota. Jen jedna. Takový škrpál a uvnitř nějaká medaile.

Když pominu, že mne pokouší sám ďábel, nikdo jiný mne nenapadá. Ale proč by mne pokoušel? To by mi přece nabídl něco cenného. Ale škrpál? I když s medailí… Možná, že mne chce přivést na nějakou ďábelskou myšlenku. Takových mne v životě napadlo již mnoho a často to neskončilo dobře. Ale dnes jsem již usedlý dědeček. Tak nevím.

Před mnoha lety známý francouzský filozof a vynikající logik Piérre Abélard prohlásil, že počátek moudrosti spočívá v pochybování; pochybováním se dostáváme k otázce a hledáním můžeme dojít k pravdě.

A právě logika je to, co mne inspiruje a často uvádí v úžas, jak je vše vlastně jednoduché, jak se to prostě dá vyřešit. Výuka logiky by měla být povinná na všech stupních a typech středních a vysokých škol. A tak bychom se mohli vyhnout situacím, kdy naši vládní představitelé říkají nelogické, až hloupé věci. Kdy, například, nejsou schopni logicky a správně odpovědět tazateli. Jako nedávno v Senátu. Paní Jana Zwyrtek Hamplová položila čtyři zcela jasné otázky naší velké válečnici Černochové, která však tyto otázky zcela pominula a začala vysvětlovat něco, co bylo řečeno jen tak na okraj, a urážet paní senátorku. A korunu tomu dal senátor Láska, hrající si na filozofa a bez hereckého nadání se předváděl. Možná v tom byla určitá amatérská logika, jak svést pravou logiku, vyřčenou ve čtyřech jasných otázkách, na zcela vedlejší kolej.

Jako kolovrátek

Logika chybí naší vládě v otázce války na Ukrajině, kdy jak pan Fiala, tak pan Rakušan stále hovoří jako kolovrátek. Prý jsme ve válce. Opravdu jsme si nějak nevšimli. Tedy většina logicky myslících. Ale asi v ní brzy budeme, když budeme navrhovat věci, jako to kdysi řekl známý kandidát na prezidenta Hilšer v pořadu CNN Prima News, že by stačily tři čtyři atomovky na Moskvu a bylo by po válce, neboť Rusko by se již na odpověď nezmohlo. Nebo posílání zbraní do místa konfliktu, finanční prostředky pro vedení války, výcvik ukrajinských vojáků na našem území, medaile prezidentu Ukrajiny za pomoc České republice??? Tady již opravdu zůstává rozum stát a panu prezidentovi asi také, když to schválil. To se asi bude znovu omlouvat jako za ten Bělehrad? Sami Ukrajinci, kteří utekli před mnoha lety z Ukrajiny před vládou, která je ožebračovala, tvrdí, že naše pomoc uprchlíkům je na místě, ale pomoc jejich vládě, to nechápou a ani nechtějí. Jednou by se možná i rádi vrátili do nové, svobodné Ukrajiny. Toto, co nyní tvrdím, mám podložené mnoha rozhovory s lidmi, kterých se to týká. Znám je, neboť jsem učil, tedy doučoval, jejich děti. Vím tedy, o čem píši.

S tou logikou musí být naše vláda opravdu na štíru. Naši občané začínají mít velké problémy se zdražováním absolutně všeho a oni přidávají peníze nejen sobě, ale i milionářům z ČEZ. A ještě k tomu jim dají, prakticky, nenávratnou milionovou půjčku. Asi jsou na tom opravdu moc špatně.

Tito lidé, kteří byli nějakým podvodným způsobem zvoleni do čela státu, jsou vlastně sebestřední, namyšlení, arogantní a pohrdající obyčejnými lidmi. Ve svém egoismu myslí jen na svoji popularitu a zisky. Musím tedy připomenout slova Karla Kryla, který řekl zcela jasně, že »je jedno, kdo je levice či pravice. Prostě kdo krade, tak krade«. Dodávám k tomu, že kdo nám bere svobodu, tak nám ji bere a těžko se bude vracet. Kdo nás zaprodal jakékoliv velmoci, tak nás zaprodal a naši svrchovanost budeme těžko vykupovat zpět. Na tyhle lidi je třeba stále ukazovat! Je povinností pěvců, umělců, novinářů a spisovatelů hledat a ukazovat pravdu. Nepodléhat populismu uprostřed mainstreamových frází.

Co mi tedy někdo chtěl tím dárkem, tedy škrpálem s medailí říci? Asi jen to, že si jednoduše můžeme vybrat mezi tím škrpálem a tou medailí. Tedy, přeloženo, mezi bídou a odměnou za statečnost v boji proti nepřátelům naší vlasti. Snad to někomu bude připadat nabubřele, ale ono je to pro toho, kdo k naší zemi má nějaký vztah, důležité a vyjadřuje to naši svobodu, svrchovanost a prosperitu. Potřebujeme zpět naše zemědělství, strojírenství, těžební a hutní průmysl. A hlavně, co nám patří, naši vodu a energii. To musí vlastnit stát, a ne soukromník, a již vůbec ne cizák.

Jan HÁJEK