Hudební skladatel Otmar Mácha se narodil 2. října 1922 v Mariánských Horách, v tehdejším moravskoslezském městě (dnešní části ostravského městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky) do rodiny horníka a kamnáře. Jeho otec se domníval, že syn bude pokračovat v kamnářském řemesle, ten však projevil velký zájem o hudbu. Již v dětských letech se začal učit hře na housle i na klavír, a dokonce ve třinácti letech složil svou první klavírní skladbu s poetickým názvem Romance.
V roce 1941 maturoval na ostravském gymnáziu, poté soukromě studoval kompozici u Františka Míti Hradila, u něhož pak navštěvoval Pražskou konzervatoř až do roku 1945. V letech 1945–1948 absolvoval studium skladby u dirigenta a skladatele Jaroslava Řídkého na Mistrovské škole Pražské konzervatoře. Až do roku 1962 působil jako hudební režisér a posléze ve funkci ústředního dramaturga hudebních pořadů v Československém rozhlase. Poté byl již hudebním skladatelem ve svobodném povolání. Ve své tvorbě byl ovlivněn moravskou lidovou hudbou, hlavně v raném období, ať už to byly třeba písně či komorní hudba. Velkou inspirací byla pro O. Máchu zejména díla Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka.
V této souvislosti vzpomenu Cyklus dětských sborů na lidové texty s názvem Lašské halekačky či Ohlasy písní slezských. Pro tři ženské hlasy a klavír složil opus Moravské lidové písně. Jeho nejvýznamnějším dílem je oratorium Odkaz J. A. Komenského pro soprán, orchestr a varhany na text Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské, jehož premiéra se uskutečnila v roce 1957 v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu (dir. F. Vajnar). Ke 110. výročí České filharmonie napsal spolu s dalšími pěti skladateli skladbu Symphonia Bohemorum, kterou splnil přání České filharmonii.
Umělec vytvořil i některá operní díla, za všechna jmenuji Polapenou nevěstu z roku 1958, frašku o pěti dějstvích, dále operu o pěti obrazech Jezero Ukereve (podle předlohy V. Vančury) a operu o třech dějstvích Nenávistná láska. Komponoval také hudbu k filmům, jako Velké přání, Putování Jana Amose, Pohádky Karla Čapka aj.
Chvála výkonu mužských sborů
Ve své stati se chci ale zaměřit v roli sborového zpěváka na koncert Pražských mužských sborů (PSPU, PPS Smetana a Mužský sbor Typografia – sbm. Michael Keprt) 25. října 1997 v Sále Martinů HAMU v Praze, pořádaný na počest umělcových narozenin. V programu totiž zazněly z jeho Čtyř mužských sborů na básně Vítězslava Nezvala dvě skladby, a to č. 2 Koníček a č. 3 Tichá hodina. Nezval byl lyrickým básníkem, jenž vytvořil nový literární směr, tzv. poetismus (česká rarita), který O. Mácha jedinečně zhudebnil v podobě básníkových pocitů, myšlenek a představ. Počáteční verš ze skladby č. 3 je, podle mého, dostatečně výstižný – cituji: »Navečer, když usíná česká krajina, když se v svitu měsíce města, vesnice ještě více sdružují, když se snižují hory, věže, komíny, když se lekníny otvírají jako v snách…« O. Mácha se o našem výkonu pod vedením mladého sbormistra tehdy vyjádřil velice pochvalně, se zpěváky se o přestávce setkal a neformálně s nimi pohovořil.
O. Mácha spolu s dlouhodobým a blízkým přítelem Lubošem Fišerem založil v roce 1996 skladatelskou skupinu Quattro, kterou dále tvořili Sylvie Bodorová a Zdeněk Lukáš. Skupina svůj umělecký program stavěla na přesvědčení, že současná klasická hudba může naléhavým a citově bohatým hudebním jazykem oslovit i současné posluchače.
Vedle titulu Národní umělec získal O. Mácha i Hlavní cenu televizního festivalu Zlatá Praha. Zemřel v Pardubicích 14. prosince 2006 ve věku 84 let a je pochován na hřbitově v Boharyni. Až pojedu zase někdy z Vrchlabí do Kutné Hory a okolí, zvolím cestu nikoliv na Kolín, ale směrem na Hradec Králové, když po odbočení na Nechanice se zastavím právě v sousední Boharyni, abych uctil památku velkého a uznávaného umělce. To slibuji!
Miloslav SAMEK
FOTO-FDb.cz
