»Strašné ztráty na lidských životech, spousty zmrzačených lidí na obou stranách ukrajinského konfliktu a vše, co je zničeno a zdevastováno, tak – když to zjednoduším – to je cena za to, jestli Ukrajina může vstoupit do NATO. To mi připadá naprosto šílené a nepochopitelné. Neomluvitelné je to, co Rusové udělali, a stejně neomluvitelné je fakt, že Západ tomu nezabránil. A mohl tomu zabránit, kdyby včas jednal a bral v úvahu i ruské zájmy,« prohlásil molekulární imunolog a biochemik Václav Hořejší na besedě konané 1. prosince v Ateliéru PV9 v Praze.
Profesor RNDr. Václav Hořejší, CSc., se jako někdejší dlouholetý ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR aktivně věnuje popularizaci vědy, a to především ve svém oboru. Veřejnost jej mohla vídat v médiích v letech covidové krize, kdy byl novináři často oslovován. Ale protože se v posledních měsících vyjadřuje jako občan i k válce na Ukrajině a nastoluje témata jejího mírového řešení, o tuto »mediální slávu« přišel. Na besedě v Ateliéru PV9 vyslovil právě své myšlenky a náměty, jak válku na Ukrajině řešit, aby bylo ukončeno zabíjení a ničení. Jako exaktní vědec, který vše posuzuje rozumem, označil některé příčiny, které podle něj vedly k současnému stavu.
Jako jasně negativní a neomluvitelné vnímá »to, co provedli Rusové«. Často mu podle jeho vlastních slov známí vytýkají, že si tímto způsobem vytváří alibi, což však profesor odmítá – míní své názory vážně a upřímně. Líbila se mu bezprostřední reakce komunistické europoslankyně Kateřiny Konečné, která hned po zahájení války na Ukrajině v únoru t. r. zdůraznila, že Rusové udělali to, co Američané v Iráku, tedy že klesli na jejich úroveň. Hořejší je přesvědčen, že Rusové k invazi neměli »silný důvod«, a i v diskusi s posluchači po svém úvodním slově tento svůj postoj obhajoval.
»Anexe nějakého území, které bylo dobyto vojensky, není vůbec nic výjimečného, jak se to z mainstreamových sdělovacích prostředků může zdát, tedy jako něco naprosto bezpříkladného. Stalo se to mnohokrát,« připustil a připojil pár příkladů – turecká invaze na severní část Kypru, obsazení Západní Sahary Marokem či anexe palestinských území Izraelem.
Další americká past?
Hořejší je toho mínění, že Rusové zřejmě spadli do americké pasti. Podobná »past na SSSR« byla připravena Spojenými státy v Afghánistánu v 80. letech. Tehdy se dle něho podařilo vylákat Sovětský svaz k intervenci (1979). A byly to USA, jež začaly vyzbrojovat mudžahedíny – ti byli díky masivní americké propagandě, například v Hlasu Ameriky, líčeni jako údajní bojovníci za svobodu. Sovětské angažmá v Afghánistánu přispělo svým dílem k rozpadu Sovětského svazu.
»Podobné bylo, co udělali Američané v Iráku, a bombardování Jugoslávie,« upozornil Hořejší, přičemž některé aspekty tohoto bombardování (1999) jsou takřka totožné se současnou válkou na Ukrajině. Síly NATO také ničily elektrárny a infrastrukturu a zdůvodňovaly to tím, že elektřinu používá i protivník.
Nešťastná válka na Ukrajině, která hrozí přerůst v globální konflikt, podle profesora Hořejšího začala tím, že nebyly splněny sliby, které byly dány M. S. Gorbačovovi. Vědec zavzpomínal na 80. léta, která byla v době sovětské perestrojky plná nadějných hesel o zrušení vojenských bloků. Těšil se na to a stejné pocity měli i další občané. Došlo však k tomu, že byla zrušena jen Varšavská smlouva, NATO nikoli, a slib Gorbačovovi, že se NATO nebude dále rozšiřovat na východ, byl porušen. A boj proti rozšiřování NATO a proti jeho přibližování k ruským hranicím nevedli v Rusku jen komunisté, nýbrž také občané hlásící se k prozápadní orientaci.
Majdan a vábení NATO eskalovaly situaci
Zásadním krokem, jenž jednoznačně nasměroval vývoj k tragické současnosti, byl summit NATO v Bukurešti v roce 2008, kde v závěrečném komuniké bylo explicitně formulováno, že se v budoucnu počítá s přístupovými rozhovory Gruzie a Ukrajiny do Aliance. »To zřejmě byla pro Rusko červená čára, která byla překročena,« vysvětlil svůj pohled na věc.
Nejkritičtější však byl podle Hořejšího kyjevský Majdan v roce 2014, který hodnotí »zcela jednoznačně jako protiústavní puč«, a ve srovnání s únorem 1948 v Československu (na který má kritický názor) to bylo mnohem horší, neboť »únor 1948 měl aspoň formální znaky ústavnosti«. Hořejší připomněl, že v předvečer převratu na Ukrajině byla uzavřena dohoda, která měla situaci řešit. Tuto dohodu podepsali i představitelé západních zemí, a tím se zrodila naděje na nové volby na Ukrajině, na vyšetření tamních násilností apod. Avšak když byly závěry dohody předneseny demonstrantům na Majdanu, ti je odmítli. A i když byly pak přijaty Minské dohody, což Hořejší též hodnotí jako správný krok k uklidnění situace, »ze Západu se ozývalo hlasité mlčení«.
Profesor Hořejší se během svého vystoupení zamyslel nad často medializovaným stanoviskem Severoatlantického paktu, že »Ukrajina je suverénní země a může si určit, do jakého spojenectví chce patřit«. Samozřejmě že podle mezinárodního práva to tak je, připustil vědec, ale ignorovat zájmy jiné velmoci označil za stupidní. A připomněl Karibskou krizi (1962). Tehdy Kuba také měla právo vyslovit se, »kam chce patřit«, a souhlasila se sovětskými základnami na svém území. Jenže to vyvolalo ráznou odmítavou reakci Spojených států. »Politika není jen mezinárodní právo, ale i něco dalšího – chápání zájmů druhých,« zdůraznil. Proto by nyní stačil závazek, že Ukrajina nevstoupí do NATO – ovšem to se nestalo a eskaluje napětí.
Rady, aby byly respektovány zásady, že i další mocnost (RF) má své zájmy, a ty musí být zohledněny, vydávají význační američtí činitelé, bývalí vojáci, diplomaté a komentátoři, mj. někdejší ministr Henry Kissinger či bývalý prezidentský poradce Zbigniew Brzezinski, jenž byl architektem první, »afghánské pasti« SSSR. Brzezinski doporučuje »dvě F«: federalizaci a finlandizaci Ukrajiny (sblížení s Evropou, aniž by se stala členem NATO). Kdyby ho američtí lídři poslechli, situace by byla vyřešena, je přesvědčen Hořejší. To, k čemu nyní došlo, je přínosné jen pro Spojené státy, neboť »likvidují dvě mouchy jednou ranou – politického rivala Rusko a ekonomického rivala Evropskou unii«.
První instinkt, který provázel nejen profesora Hořejšího po zahájení války v únoru 2022, byl následující: Když je napaden někdo silnějším sousedem, je morální pomáhat napadenému. Proto také nelze zpochybňovat humanitární pomoc uprchlíkům. Postupně však dochází k navyšování zbrojních dodávek, což je pro profesora Hořejšího nepřijatelné. Zpočátku tuto politiku nezasílání zbraní do horkého konfliktu uplatňovali i Němci, ti se však postupně nechali zlomit ke změně kurzu. Jako vyloženě zlověstný se pak jeví výrok amerického ministra obrany ve smyslu »my vám (Ukrajině) budeme pomáhat, abyste ve válce zvítězili, i kdyby se měla Země a nebe pohnout«. Co tato slova mají znamenat, ptá se Hořejší – snad atomovou válku?
Při tom poukázal na to, že žádný konflikt z posledních desetiletí Američané vlastně nevyhráli, nejpříznivější výsledek pro ně má »remíza v Koreji«. Ale pokaždé se »napakoval« americký vojensko-průmyslový komplex a válka se odehrála daleko od amerických břehů.
Lafontaine: Ukončit válku!
Hořejší informoval o svém blogu na Aktuálně.cz, v němž citoval z rozhovoru německého serveru Deutsche Wirtschaftsnachrichten s někdejším ministrem financí, předsedou německé SPD a později Die Linke Oskarem Lafontainem. Tento levicový politik požaduje stažení amerických vojenských zařízení a jaderných zbraní z Německa, odsuzuje ruské napadení Ukrajiny jako neomluvitelné porušení mezinárodního práva a současně připomíná, že západní politici a mainstreamová média ignorují, že na počátku byl puč na Majdanu. Rusko i Západ podle Lafontaina nesou těžké břemeno viny za to, že zatím v konfliktu neusilují o příměří, a německý politik tvrdí, že více než 100 let je deklarovaným cílem USA zabránit za každou cenu splynutí německého obchodu a technologií s ruskými surovinami a že vzhledem k tomu jde o zástupnou válku USA proti Rusku. Ostatně zničení plynovodů Nord Stream, které se budovaly také z německých zdrojů, škodí masivně německému hospodářství.
Hořejší citoval Lafontaina, který očekává evropskou iniciativu, zvláště od Francie a Německa, jež naléhavě musí vést k ukončení války na Ukrajině. Podle Hořejšího se mění také veřejné mínění v Německu, kdy 60 procent Němců je již prý proti zasílání zbraní do horkého konfliktu a preferuje diplomatické jednání. Tvrzení »s agresorem nelze jednat«, což se také často vyskytuje u západních politiků, považuje Hořejší za falešné a současného kancléře Olafa Scholze za slabocha.
USA založí problém a pak ho »řeší«
Každý den čteme v novinách, že NATO je zárukou naší bezpečnosti a USA jsou toho garantem, konstatoval Hořejší. Zdá se mu, že jsou to právě Američané, kteří často vyvolají nějakou nebezpečnou a konfliktní situaci, která se jeví jako ohrožující Evropu, »a oni to pak ‚řeší‘«. Připomněl v té souvislosti údajné zbraně hromadného ničení, které se nikdy neprokázaly, v Iráku, zato posléze vyšlo na světlo světa, že to byla lež – jenže kola války se již roztočila. Výsledkem byl totální rozvrat země, miliony uprchlíků a trpěl tím celý svět.
Američané se snaží vyhnout přímému konfliktu s Ruskem, uvedl Hořejší. Jakási »omezená atomová válka«, která by probíhala na území Ukrajiny, Ruska či zkrátka Evropy, ale USA by se toho neúčastnily, je pojem, jenž má v americké administrativě své zastánce.
Je nějaká naděje?
V Německu se začíná měnit veřejné mínění, což profesor Hořejší vidí jako nadějné. Zásadní je však stanovisko USA, protože válka odehrávající se na území Ukrajiny je zástupným konfliktem mezi Spojenými státy a Ruskem. Nejen Hořejšímu se zdá, že někteří politici u nás, například ministryně obrany, by hnali naše občany do války. »Naštěstí oni o tom nerozhodují. Zásadní je, co tomu říkají USA.«
Jedinou z politických stran v našem parlamentu, která se odlišuje od současného mainstreamu v této otázce, je protiunijní SPD. Někteří známí profesorovi Hořejšímu spílají ve stylu: »To, co říkáš, říkají okamurovci, a taky komunisté.« Těmto kritikům odpovídá: »Když mi tito lidé budou říkat, že tři a tři je šest, a ti, kteří mají tzv. správný názor, mi budou tvrdit, že je to sedm, tak já budu souhlasit s těmi, kteří říkají šest.«
Profesor Hořejší vyjmenoval také své konkrétní návrhy pro řešení současné situace: Zůstat v EU a směřovat k větší federalizaci; odstranit závislost Evropské unie na USA; vystoupit z NATO a být neutrální jako Rakousko; mít dobré a přátelské vztahy se všemi zeměmi světa; výrazně omezit náklady na armádu; vyhlásit okamžité příměří na Ukrajině, a to i jednostranné; smířit se s tím, že se bude jednat a že mohou nastat i územní ústupky.
Kdyby mohl rozhodovat o směřování České republiky, tak ideálem by byly skandinávské země.
(mh)