Autocenzura

Nepovažuji se za nějak statečného, či odvážného, ale kdysi jsem se čas od času ozval proti věcem a názorům, se kterými jsem nesouhlasil. A občas jsem tak trochu i narazil. Ale věnovat se chci současnosti.

Protože mě už dlouhá léta zajímá politika a historie (což vlastně jedno jest), troufám si některým současným událostem rozumět a mít na ně vlastní názor. A v poslední době jsem prezentoval, vlastně zveřejňoval svoje názory na Facebooku. Pro příklad uvedu některé: »Na Ukrajině se nejedná o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale o válku mezi USA a Ruskem na území Ukrajiny, kdy Ukrajinci hrají roli toho, čemu se ve vojenském žargonu říká ‚Kanónenfutr‘.«

Nebo: »Jeden starý filozof kdysi prohlásil, že země, státy mají v podstatě dvě možnosti. Buď spolu obchodují a bohatnou, nebo spolu válčí a chudnou. My jsme se rozhodli pro válku a tak holt budeme chudnout.«

Nebo: »Nemám obavy z toho, co bude v nejbližší době (válka na Ukrajině jednou skončí). Mám obavy z toho, co bude, nebo spíš nebude v nejbližších letech. (mám na mysli veškeré suroviny, které potřebujeme a potřebovat budeme. A nejedná se jen o plyn a ropu).«

Nedávno mě jeden známý pochválil za mé příspěvky na Facebooku, ale u mnoha jiných jsem narazil.

Můj bratr mě před deseti lety vyplatil ze zděděného domku v obci Radim u Kolína a současně jsme se dohodli, že si budu moci každý rok načesat na zahradě třešně napoleonky. Domek pak předal své dceři, mé neteři. Fungovalo to bez problémů až do letoška. Když jsem se manžela neteře ke konci června zeptal, kdy si můžu přijet načesat třešně, odpověděl mi doslova: »Já to vidím politicky jinak, třešně si pro příště budou česat Ukrajinky.« A bylo vymalováno.

Jeden můj známý doktor mi už několikrát pomohl přímluvou, nebo radou ve věci zdraví mého i mých nejbližších příbuzných. Když jsem ho před týdnem požádal o přímluvu ve věci vážného zdravotního problému mého bratra, odmítl mě.

A do třetice. Často jsem dalšího ze svých dobrých známých vozil autem na hobby výstavy i do zahraničí. A před týdnem se nechal slyšet, že už se mnou nikam nebude jezdit, protože jsem proruský troll.

Z uvedeného jsem si pro sebe udělal následující závěr: Pokud nebudu chtít ztratit další své známé a přátele, budu muset v sobě »nastartovat« autocenzuru. Budu muset zapomenout na takové nesmysly, jako je svoboda slova, nebo svoboda projevu.

Vím, že v tom nejsem sám. Vím o lidech, kteří mají podobné názory jako já, ale nesmí je zveřejnit, pokud nechtějí ztratit své známé, nebo třeba zákazníky.

V minulém režimu se říkalo, že kdo se chce mít dobře, musí držet hubu a krok! A tak já v současném společenském systému holt taky musím držet hubu. I když se mi nechce držet krok…

Jan KOBYLÁK