Kam vítr, tam Pavlův plášť

Zatím hlavním favoritem na nového prezidenta České republiky je, bohužel, armádní generál v. v. Petr Pavel. Vystupuje sice jako samostatný kandidát bez podpory některé z politických stran, ale naši »demokraté«, řízení z jiných míst než Strakovy akademie, jistě vědí svoje. Vládní koalice rozhodla šalamounsky: Pavla akceptuje, ale kromě něho i Danuši Nerudovou a Pavla Fischera.

V minulých dnech jsme se však z médií dozvěděli, že Pavla podporuje jakýsi spolek s názvem Pro bezpečnou budoucnost. Co si pod tímto názvem můžeme představit? Např. ještě pevnější područí v NATO a spojenecký svazek s vůdcem Severoatlantické aliance. Co myslíte, jak by odpověděl prezident Pavel na otázku, zda chce u nás vojenskou základnu USA? Bývalý předseda Vojenského výboru NATO (1015–2018) je pro tyto postoje určitě náležitě vyškolen.

Existenci spolku 61letý bývalý voják přiznává, ale je zajímavé, že hlavní účet není transparentní. »Zákonné normy to nevyžadují a ne všichni dárci a dodavatelé si přejí výši darů a odměn zveřejňovat,« říká Pavel. Předsedou správní rady tohoto spolku je vášnivý antikomunista, bývalý diplomat a velvyslanec v USA v letech 2005–2010 Petr Kolář, členem správní rady pak zuřivý bojovník proti tzv. dezinformacím František Vrábel. Výkonným tajemníkem a statutárním zástupcem je ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hodkovský. Šéfem spolku je samozřejmě Pavel, který potvrdil, že provoz této »prezidentské káry«, která ho má dotlačit na Hrad, stojí kolem jednoho a půl milionu korun měsíčně.

Pavel říká, že chce být kandidátem občanů, nikoli podnikatelů, a jedním dechem dodává, že na účet spolku přispívají známí filantropové a podnikatelé. Tak jak to tedy je? Zřejmě úplně jinak a o evropské hodnoty už nejde ani náhodou. Možná si to (jako kapitán) Pavel myslel ještě před Listopadem 1989, kdy jako frekventant školy pro zpravodajské důstojníky se připravoval na zpravodajskou dráhu neboli vyslání do některé ze zemí NATO jako pomocník vojenského přidělence. Co však takoví přidělenci pod diplomatickým krytím v dotyčné zemi dělají, je nabíledni.

V průběhu přípravy v tomto špionážním kurzu měl jako všichni jeho kolegové krycí jméno. Z Petra Pavla se stal Pavel Pávek, měl i falešný občanský průkaz a bydlel v krycím bytě v Praze-Vršovicích.

Po změně režimu se změnil režim i Petru Pavlovi a brzy stál na opačné straně barikády. Proč ne, když mu NATO dalo příležitost navléci si nový kabát se stále lepšími výložkami. Výtkám, že je převlékačem kabátů a kariérista, se generál Pavel brání poněkud naivně: »Kdyby bylo na mé minulosti cokoli diskvalifikujícího, těžko by si mě zástupci 30 zemí NATO zvolili za nejvyššího vojenského zástupce s přístupem k těm nejtajnějším plánům. Je jasné, že by mi tajné služby Američanů, Britů nebo Francouzů, kteří mají i jaderné zbraně, neumožnily přístup k těmto plánům, kdyby na mně našly cokoli problematického.« No právě proto! Jak lehce se dokázal ztotožnit s heslem Kam vítr, tam plášť, byl Pavel vybrán za ideálního slouhu nových pánů. Chcete takového prezidenta?

Vladimír SLOBODZIAN