Nalinkované myšlení

Jednou z nejčastěji zdůrazňovaných údajných předností restaurovaného kapitalismu po roce 1989 v Česku a v některých dalších zemích východní Evropy včetně SSSR je demokracie, svoboda myšlení, neomezená možnost mít svůj názor a nebát se ho projevit.

Naposledy jsem si toto tvrzení přečetl v rámci nové kampaně týkající se nadějného kandidáta na zvolení do prezidentské funkce v nadcházejících volbách v ČR, tedy týkající se generála Petra Pavla. Jako na povel se v řadě médií začaly objevovat články poukazující na jeho údajné hříchy. Tedy především na jeho předlistopadovou angažovanost ve strukturách ČSLA a vojenské kontrarozvědky. Naše nebojácné sdělovací prostředky ihned vyhledaly příslušná svědectví od Pavlových spolužáků z té doby, a jeden z nich popsal, jak ho tento tehdy předseda tamního výboru KSČ peskoval za jakési jeho zdráhání se zásadově odsoudit petici Několik vět. Vyjádřil se v tom smyslu, že v tehdejším režimu prostě platilo, že myšlení bylo nalinkované a jakékoliv odchylky se netolerovaly. No a tehdejší mladý ambiciózní adept na armádní kariéru Pavel tuto politiku poslušně prosazoval.

Pomiňme teď tu docela komickou skutečnost, jak se chovají »naše« sdělovací prostředky tzv. hlavního proudu, které se zaklínají svou objektivitou a nezávislostí. Už jen samotný jev zřetelné kampaňovitosti těchto aktivit napovídá, že se zde jedná o typ chování »jako na povel«. A pokud ne, pak jde o ještě horší záležitost, totiž o spontánní »slinění prstů« těch publicistů, kteří vědí, co a jak mají psát v tu kterou dobu.

Ale vraťme se k tomu nalinkovanému myšlení. Ano, je pravda, že v socialismu byly v některých kruzích a v některých situacích určité otázky tabuizovány a vyžadovaly se na ně odpovědi splňující daná politická a ideologická kritéria. O to více to platilo v armádních a bezpečnostních strukturách. Samozřejmě je stejně tak pravda, že v méně oficiálních částech společnosti se kritické názory ventilovaly zcela běžně a pokud nepřesáhly meze nějaké otevřené provokace, tak nebyly postihovány.

Nalinkované myšlení není ale ani zdaleka záležitostí socialistických režimů, ale všech mocenských struktur. Právě gen. Pavel s tím má nepochybně bohaté zkušenosti. A určitě dobře ví, jaké názory měl prosazovat ve službách Varšavské smlouvy a jaké má zastávat ve službách NATO. Ví velmi dobře, že kdyby v rámci svého angažmá ve velitelských funkcích v NATO třeba jen sebeopatrněji naznačil, že třeba Rusko nebo Čína mohou mít v některých svých argumentech trochu pravdy, tak by okamžitě skončil, možná i jako podezřelý špión, a nějaké výkřiky o svobodě názorů by mu byly platné jako »mrtvému zimník«.

Opravdu flexibilní NATO

A to takové NATO je jinak názorově opravdu flexibilní. Jak se lze dočíst v médiích. Tak jejími bezpečnostními prověrkami prošli i bývalý nacistický generál Adolf Heusinger, který připravoval plány na invazi do Polska a Sovětského svazu, nebo stíhací eso Luftwaffe Johaness Steinhoff – oba v minulosti zastávali post předsedy vojenského výboru Aliance. Jestlipak by takovými prověrkami prošel třeba sovětský maršál Žukov nebo Ludvík Svoboda? Kromě toho bylo NATO vždy stejně tak flexibilní při výběru svých členů a jeho demokratické zásady vzorně plnily ve své době fašistické Salazarovo Portugalsko, fašistickou juntou ovládané Řecko i s jejich koncentračními tábory, vojenské základny mělo NATO i ve frankistickém Španělsku a dosud je členem Turecko přes všechny vojenské puče a genocidní politiku vůči Kurdům.

A tyto dvojí metry platí samozřejmě i jinde. Teď prošla médii zpráva o tom, že jakýsi ruský historik Zubov byl v Rusku propuštěn z Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, neboť kritizoval ruskou anexi Krymu, a uprchl do demokratického Česka, kde učí na nějaké VŠ. Říkal jsem si, co kdyby pan profesor otestoval naši svobodomyslnost a teď třeba prohlásil, že Krym se stal součástí RF na základě svobodné vůle svých obyvatel vyjádřené v referendu? Jak dlouho by asi na té univerzitě vydržel?

Prostě nalinkované oficiální myšlení je setrvalým atributem všech režimů, vždy platí nádherná svoboda pro režimně souhlasné pozice a naopak restrikce pro ty, kteří nesouhlasí.

Možná místo závěru jeden citát ilustrující naši současnou svobodu názorů: »Klidně můžete napsat třeba že ‚režim před rokem 1989 byl zločinný‘ a nic se vám nestane. Žádné smazání, žádné zatýkání, žádné výslechy, žádný Jáchymov. A to je krásné.«

Pavel JANÍČKO