Zemědělci nesouhlasí s Evropskou zelenou dohodou

140

Agrární komora ČR (AK) a Zemědělský svaz ČR (ZS) s podporou organizací sdružujících zemědělce napříč střední a východní Evropou využily setkání ministrů zemědělství členských zemí EU v pražském Kongresovém centru, aby vyjádřili své znepokojení nad vysokými environmentálními požadavky Bruselu. Jádrem protestů se stala kritika Zelené dohody pro Evropu neboli Green Dealu, kterou zemědělci navázali na dřívější protesty proti překotným změnám agrární politiky české vlády.

Agrární organizace vyzvaly ministry i Evropskou komisi, aby požadavky Zelené dohody pro Evropu a navazujících strategií (Farm to Fork či Biodiversity strategy) upravili v souladu s dnešní realitou ve smyslu ekonomickém i politickém, zejména s ohledem na válku na Ukrajině. Některé ambiciózně nastavené cíle Green Dealu si odporují a v důsledku jejich uplatňování dojde k výraznému snížení konkurenceschopnosti evropského zemědělství vůči ostatním částem světa.

»Udělejme z výzvy Green Deal výzvu Real Deal. Není možné, abychom dobrovolně utlumili zemědělskou výrobu v evropských zemích, kde platí velmi přísná pravidla pro ochranu přírody, ochranu zvířat a pro bezpečnost potravin, a museli se více spoléhat na dovoz potravin z mimoevropských zemí, které ani zdaleka nedosahují současných ekologických standardů Evropské unie,« vyzval prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.

Zmatek nad zmatek

Současně ZS, AK, zemědělské organizace Slovenska, Polska, Maďarska, Bulharska, Chorvatska, Estonska, Litvy a Rumunska požadují, aby byla o rok odložena nová pravidla pro rozdělení zemědělských dotačních podpor a zemědělci i dozorové organizace měli dostatek času se na takto zásadní změny připravit.

»Od začátku příštího roku mají platit nová pravidla společné zemědělské politiky, ale zemědělci stále nevědí, za jakých podmínek mají hospodařit. Nevědí, zda letos založené porosty splní podmínky nových pravidel. Neustále se měnící podmínky, stoupající environmentální požadavky a pravidla, která často jdou proti sobě, nezajišťují potřebnou stabilitu agrárního sektoru. Navíc s sebou nesou ztrátu produkce potravin, obrovský růst nákladů a také byrokracie, které nejsou řešeny a které zemědělce demotivují,« uvedl předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

Vláda proti soběstačnosti

Pro nezávislé posouzení vlivu změn v národním strategickém plánu pro provádění Společné zemědělské politiky EU na české zemědělství nechaly AK a ZS zpracovat dopadovou studii u mezinárodní poradenské společnosti KPMG. Z výsledků studie vyplývá, že plánované změny vládní dotační politiky budou mít negativní dopad na přibližně 2000 zemědělských podniků. V krátkém až střednědobém časovém horizontu u nich může v důsledku výrazného snížení podpor a dalších ekonomických vlivů nastat nedostatek finančních prostředků, což bude mít nepříznivý dopad na jejich konkurenceschopnost, a povede ke zpomalení inovací a snižování produkce. Povede to k útlumu především živočišné výroby, pěstování ovoce nebo zeleniny. Studie poukazuje na to, že rentabilita tuzemské zemědělské produkce řady komodit dosahuje bez započtení dotací záporných hodnot. Potvrzuje se tím role zemědělských dotací, které pomáhají dosáhnout ziskovosti u většiny potravin a snižují cenu pro koncového spotřebitele, čímž plní roli i v sociální oblasti. Zkrácením podpor pro rozhodující producenty se sníží rentabilita a nastane utlumování výroby především náročnějších komodit, snížení soběstačnosti, zvýšení dovozů a cen potravin.

Nereálné požadavky bruselské nomenklatury

Příklady dopadů Zelené dohody pro Evropu na české zemědělství:

Neúměrné zvýšení požadavků na ekologickou zemědělskou výrobu může vést k výraznému útlumu produkce, kterou bude nutné dovézt ze třetích zemí. U těchto potravin ale nebude možné ověřit, že byly dodrženy vysoké evropské standardy výroby, a budou dovezeny za cenu vyšší environmentální zátěže.

Požadavek Zelené dohody pro Evropu hovoří o plošném omezení minerálních hnojiv o 20 procent do roku 2030. Současně Evropská unie chce omezit počty hospodářských zvířat v jednotlivých zemích. Tyto dva požadavky jdou proti sobě, protože při sníženém využití průmyslových hnojiv a nižším počtu zvířat nebudou zemědělci hnojit ani přírodními, ani průmyslovými hnojivy, což se podepíše na výnosech plodin a výsledném objemu produkce.

Zelená dohoda pro Evropu počítá s omezením přípravků na ochranu rostlin o 50 procent do roku 2030 ve všech členských státech EU. Tento požadavek nepříznivě ovlivní ty státy, mezi které patří i Česká republika, v nichž se pesticidy používají již mnohem méně. Čeští zemědělci snížili podle oficiálních statistik za posledních pět let spotřebu přípravků na ochranu rostlin o 16 procent, zatímco naopak například Francie, Polsko, Španělsko, Maďarsko či Rakousko spotřebu pesticidů zvyšují.

Přísnější pravidla pro střídání plodin podle požadavků Evropské unie považujeme za potřebná, nicméně v řadě případů nereálná. Zde vidíme prostor pro větší flexibilitu a rozložení těchto cílů do delšího časového úseku.

Kritizujeme mimořádně vysoké požadavky na procento půdy, kterou bude nutné tzv. uvést do klidu. Podstatu tohoto záměru chápeme a podporujeme, avšak přechod ze současných 3 až 4 procent půdy v tomto režimu považujeme požadavek na 10 procent za nevhodný, příliš ambiciózní a ohrožující výslednou produkci potravin. Zejména v situaci, kdy celková výměra zemědělské půdy klesá.

Čeští zemědělci rovněž protestují proti omezení maximální velikosti výměry plochy oseté jednou plodinou na 30 hektarů, v erozně ohrožených oblastech na 10 hektarů. Realita českého zemědělství i zemědělství řady dalších zemí, kde se pěstují plodiny na mnohem větších plochách, je zcela jiná. Pokud chceme uspokojit poptávku po dostatečném množství kvalitních potravin za dostupné ceny, je tento požadavek prakticky nerealizovatelný.

Čeští zemědělci by měli rozšířit plochy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství na 25 procent plochy zemědělské půdy do roku 2030. V ekologickém režimu se v Česku hospodaří na 540 tisících hektarů, což činí 15,3 procenta zemědělské půdy. V Polsku je to pouhých 3,5 procenta, v Německu 10,2 procenta a ve Francii 8,8 procenta. V českém prostředí rozšíření těchto ploch bude znamenat nižší produkci potravin a vyšší ceny pro spotřebitele. Navíc každý obyvatel Česka utratí podle oficiálních statistik za biopotraviny každý rok kolem 550 korun a biopotraviny se na celkové spotřebě potravin a nápojů podílejí pouhými 1,77 procenty.

Energetická krize

Organizace sdružující zemědělce v České republice, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Chorvatsku, Estonsku, Litvě, Rumunsku a na Slovensku se shodují, že budoucnost zemědělství je v ohrožení. Připisují to rostoucím vstupním nákladům, především cenám energií, a nízkým výkupním cenám potravin. Následkem toho může nastat snížení produkce potravin v Evropě a zhoršení jejich dostupnosti pro obyvatele. Organizace ve společném memorandu z jednání v Praze 14. a 15. září proto apelují na ministerstva zemědělství, aby se situací zabývala.

»Situace zemědělců se napříč zeměmi Evropské unie stává nadále neudržitelnou. Zavírají se chovy hospodářských zvířat a omezuje se pěstování především náročnějších zemědělských plodin. Tím je ohrožena potravinová bezpečnost Evropy v této velmi turbulentní době, kdy čelíme řadě očekávaných i neočekávaných událostí. Oceňuji proto, že jsme se s našimi kolegy ze zemědělských organizací napříč střední a východní Evropou shodli na společném postupu při řešení našich problémů,« řekl Doležal.

Východisko existuje

Zemědělské organizace, které podepsaly 14. září memorandum, spatřují řešení současné kritické situace ve čtyřech krocích, k nimž by měly vlády přistoupit v krátkém čase. Jde o

* pozastavení emisních povolenek alespoň na krátkou dobu;

* zastropování cen energií a kompenzace zemědělcům za vysoké ceny hnojiv a dalších vstupních nákladů;

* pomoc ukrajinským zemědělským produktům v přístupu na exportní trhy třetích zemí a zároveň ochranu domácích výrobců před nebezpečím, že se stanou obětí liberalizace dovozu z Ukrajiny;

* rozšíření Dočasného krizového rámce Evropské unie.

Z dlouhodobého hlediska zemědělské organizace podporují následujících pět bodů:

• navýšení finančních prostředků v rámci Společné zemědělské politiky EU vzhledem k nárůstu byrokratické zátěže zemědělců environmentálním ambicím EU a dopadu globální krize;
• přidělení většího objemu finančních prostředků na šlechtitelský výzkum;
• odmítnutí snížení množství pesticidů používaných členskými státy, které mají spotřebu přípravků na ochranu rostlin pod evropským průměrem;
• zvýšení limitu podpory de minimis pro zemědělskou prvovýrobu.

Organizace současně vyjádřily solidaritu s protestujícími zemědělci v Evropě a vyzvaly ke stávkové pohotovosti ve svých zemích.

(jw)