Těsně před volbami si připomínám…

…vesničku, ve které jsem žil a žiji. Vesnička na Českomoravské vysočině. Dám hlas pro její blaho a rozkvět. Můj hlas pro šťastný život této malé vsi bude hlasem pro moji vlast. Její blaho, suverenita, národní tradice, šťastný život občanů jsou na prvním místě.

V této vesničce jsem si zamilovával staré pro nové a nové pro staré. Zde jsem si vytvářel nezaměnitelný obraz horácké vísky, která pro mnoho generací byla a zůstala skutečným domovem. V každém historickém údobí kouzelné slovo domov mělo překrásnou vůni. Říjnové ratolesti a májové květy nám voněly každodenně. Tato vůně se nikdy neměnila, stejně jako se nemění vůně chleba. Jsem hrdý na lid této vísky, na jeho práci, starostlivost o rozkvět obce. Ze znalostí a z úspěchů práce se rozvíjela tato víska. Uprostřed zahrádek a luk stojí překrásné domovy s mnoha hezkými zákoutími, mnoha místnostmi. Každá z nich je jinak bělostná, jinak nádherná, každého zahrnuje světlem a čistotou. V každé z nich, jakož i v základech každého domku, jsou zosobněny dějiny minulých generací, práce a pot našich dědů a otců, babiček a maminek, našeho dětství, mladosti a dospělosti. V lůně našich domovů všechny generace prožívaly své lásky. Lásky jásavé a tiché, zpívající i zamlklé, vášnivé i cudné, lásky radostné a melancholické. Kosmas kdysi napsal: Vítej země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako na památku lidstva zachovej nás bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení k pokolení…

Dejme hlas těm, kteří vnášejí do našich životů poznání, jistoty, národní cit, srdce, kteří jsou odhodláni v různých historických údobích uchovat tradice naší vlasti, zvyky, národní život. Nezapomínejme ani před volební urnou, za jakých podmínek přišla naše svoboda a samostatnost. Volme pravdu, čest a svrchovanost naší české vlasti!

Rudolf HEGENBART

FOTO – archiv autora