Kandidát na Hrad v poločase

Mlčící většina se probouzí, řekl v rozhovoru v minulém čísle týdeníku NAŠE PRAVDA Mlčící většina se probouzí – Naše pravda (nasepravda.cz) kandidát vlastenců na prezidenta České republiky PhDr. Josef Skála CSc. Jak pokračuje jeho kampaň mezi občany za získání 50 000 podpisů?

*Vaši kandidaturu podpořily různé známé osobnosti. Například někdejší ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV Ing. Jan Čermák ve videu zdůraznil, jak je cenné, že mezi kandidáty bude autentický socialista. Je vaše politická příslušnost, kterou jste nikdy neskrýval, přítěží, či přínosem kandidatury?

Podobných vyjádření slibně přibývá. Na kameru mne podpořila i Jaruška Obermeierová či Ivan Vyskočil nebo Karel Sýs. Z vědních kapacit i profesor MUDr. Pavel Kalvach, CSc. Ještě před pár lety byl přednostou Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, předsedou České neurologické společnosti a viceprezidentem Evropské asociace neurologických společností. Koncem srpna se připojili i prof. Ivo Budil, polyhistor z Metropolitní univerzity, či docent Lubomír Pána, donedávna rektor budějovické univerzity. Už dřív to stihli docent Radim Valenčík, doktor Petr Hampl, vojenský expert Martin Koller či Petr Hájek, vydavatel internetového Protiproudu a dřív i tiskový mluvčí Václava Klause.

Okruh těch, kdo doporučí mou kandidaturu, je přitom ještě širší. Jde jen o čas a místo, kde je zastihne kolegyně s kamerou. Už pár měsíců čeká i na profesora Petera Staňka, vědce renesančního záběru. Na Petr Bureš TV jsme besedovali už desetkrát. V cestě do Prahy mu brání zdravotní trable. Lenka Procházková, skvělá vlastenka a literátka, to svěřila papíru. Proč za mnou stojí v soutěži o Hrad, je plným textem i v této Naší pravdě.

Nás, komunisty, prý berou jen ročníky nad hrobem a se základním vzděláním. Zažívám pravý opak a určitě nejsem sám. Antikomunismus, páchaný za prachy, už umí jen zatloukat a lhát. O to níž klesá v ochotnickém podání. Tady z něj zbyl jen tupý amok. Na věcné argumenty nemá. A tak řve jako pavián. Léčí si těžký mindrák. Báječný »konec dějin« je na huntě. Sortě, co na ten švindl skočila, se hroutí svět. Tím větší pokrok sílí napříč hlavami, jež myslí samy. S respektem k rovné páteři tu roste i poptávka po nouzovém východu. Už nemá kopřivku ani z argumentů, pronikajících k pramenům díla zkázy – a razících rozvod se všemi mantrami, jež mají úpadek na svědomí. Setkání s lidmi, kteří si nic z toho nezakazují, si užívám s labužnickým gustem. Marxe stěhují do šrotu jen prázdné sudy. Dneska dostává za pravdu víc než kdy dřív. Dát tomu zelenou je parádní zážitek.

V preambuli iniciativy Kudy z krize, v níž se angažujete, se uvádí: »V dějinách každého národa se střídají období vzestupů a úpadků. Současná krize se nicméně svou povahou a dramatičností takovému cyklickému střídání vymyká. Pokud z ní nenajdeme východisko, je před námi reálná hrozba zániku našeho národa, jazyka, etnika i kultury.« Kde vidíte hrozbu zániku národa, jazyka a kultury?

Nemalujeme čerty na zeď. Doba houstne a naděluje šoky. Trumfují i stále víc »konspiračních teorií«. Není snad společným jmenovatelem právě to, před čím jsme v Kudy z krize varovali už před rokem? Kolik ekonomiky, která je ještě v českých rukou, v nich zůstane i teď? O kolik rodinných domů a bytů přijdou ti, kdo je vlastní dnes? O čem se bude rozhodovat doma, až v EU padne právo veta? Kam až zajde mrzačení dějin, myjící pracky těm, kdo naši emancipaci dusili i terorem? Kde skončí propadák vzdělanosti, schopné samostatné orientace? Podobných otázek se nabízejí ještě desítky. Lužičtí Srbové nebyli o nic hloupější než my Češi. Z hrdého rodokmenu jim zbyl jen folklór. Skomírá na samém okraji. Až tak zlé to s námi ještě není. Tím víc to chce klást základy suverénního rozvoje. Všude tam, kde už je jen stopovým prvkem.

Též jste aktivní v iniciativě Proti represi a kriminalizaci (PRAK). Jak se činnost rozeběhla?

PRAK založila parta vystupující na obranu Juliana Assange. S cílem zabránit, aby se justiční zvůle rozplemenila i u nás. Nejsme z »obránců lidských práv«, které pase a platí cizí moc. Takové zázemí bychom odmítli, i kdyby přišla voňavá nabídka. Tím skromnější jsou naše lidské i finanční zdroje. Přímá pomoc tak závisí na vstřícné vůli právníků, s nimiž jsme ve spojení. PRAK by je neuživil. I vztahy s většinou z nich tak držíme v diskrétním režimu.

Petiční arch ke stažení: petice-josef-skala-50000-podpisu.pdf (jakoskala.cz)

Špičková právní expertíza je totiž tím, co poptává i jiná vážná výzva. A sice plíživá kastrace paragrafů, garantujících svobodu projevu, vědecké diskuse i další práva zatím aspoň »de iure«. Jedna z těch podloudných »inovací« se právě mění z larvy v kuklu. Experti, s nimiž spolupracujeme, ji analyzují už v této fázi. Aby ji, až se vylíhne, neminul šok nahatého císaře.

Na vašem otevřeném transparentním účtu (web jakoskala.cz) jsou vidět i záznamy provokatérů. Nerozhazuje vás to?

Mne zarmoutí jen argumenty, s nimiž bych si nevěděl rady. Na ty však nemá ani buran, který mi posílá po jednom haléři. Provází to duševními zvratky. Na samé hranici příčetnosti. Kdosi mi říkal, že mu prý mučivě chybí sex. Sedět na kase, co platí hvězdnou pěchotu, stáhnu ho z pořadu. Těm, kdo nás nemají v lásce, dělá jen ostudu. 

Lidí, z nichž nekape žluč, je víc o celé řády. Na transparentní účet mi poslali na tři sta tisíc. Někteří po pár stovkách, jiní po celých tisícovkách. Mnozí z nich opakovaně, leckdy měsíc co měsíc. Amerika tomu říká crowdfunding. Crowd znamená dav, funding – financování. Proslavil ho i Bernie Sanders. Bidena, sponzorovaného oligarchy, přesto málem porazil. Většina příspěvků, mířících z celé Ameriky, se rovnala 500–700 našich korun. Víc přispívá i řada mých příznivců. Rekord drží MUDr. Jiří Šabrata, skvělý severomoravský pediatr, 30 tisíc mi poslal už na jaře. Počátkem srpna dokonce 50 tisíc. Upřímné díky si zaslouží i touto cestou. Vděk patří úplně všem, kdo mne neváhají podpořit.

*Jak se daří získat 50 tisíc podpisů opravňujících k účasti v prezidentských volbách?

Monika Kotková, řadová členka strany z Prahy, jich získala už přes 1100. Příkladů vynalézavé práce je víc. Vydaly by na celý článek. Byl by i o mnoha lidech mimo řady strany. Jsou však i okresy, z nichž zatím přišlo mnohem méně podpisů, než kolik evidují komunistů (natož i členů tradičních spojenců KSČM). 

Sběr podpisů lze pojmout i jako ordinérní kšeft. »Tržní cena« je kolem stovky za kus. Za půl druha milionu měsíčně, které do svého favorita sype zazobaná »elita«, se výsledek pořídí levou zadní. Nám se politika zvrhnout ve kšeft nesmí. Ti, kdo do sběru podpisů vkládají spoustu sil, si však zaslouží i určitou kompenzaci. Přispěje jim na další politickou práci. Za úctyhodné nasazení, které v ní prokázali. Transparentní účet není mým majetkem. Má hradit náklady volební kampaně. Devět desetin peněz, které obdržel, tvoří osobní dary. Jiní utrácejí za PR agentury. Já bych rád odměnil hlavně ty, na něž je spolehnutí, ač za to sami nečekají ani korunu.

Monika HOŘENÍ